Weasley

888 39 7
                                    


"Nebelvírští pojďte za mnou! Držte se pohromadě. Děkuju." Řekl Percy. Je takový divný. Nechápu jak s ním může Ron vydržet. "Havraspárští za mnou. Tudy prosím." Řekne prefekt z Havraspáru. "Tohle je nejkratší cesta jak se dostat do vašich ložnic. Davejte ale pozor na schodiště, rádo se mění. Nezpožďujte se a následujte mě prosím. Pojďte! Pojďte!"  Parcy se rozešel po schodech nahoru. Jak řekl tak ho poslechneme. Kolem na zdech bylo kupu obrazů, které se hýbali. "Vítejte v Bradavicích!" Řekl jeden obraz. Je to dost zajímavé. Celou cestu jdeme nahoru po schodech. Vážně musíme mít ložnice tak vysoko? Když už  vyjdeme ty schody jdeme nějakou chodbou. Zastavíme se až u portrétu nějaké dámy v růžových šatech. "Znáte heslo?" Zeptá se nás. "Caput draconis." Řekne Percy a dáma nás pusti dovnitř. "Následujte mě prosím. Nezůstávajte pozadu prosím. Pospěšte si! Všichni sem ke mě!" Vejdeme do krásné a útulné místnosti, která má skoro všechno v červené barvě. Líbí se mi tu. "Vítejte v nebelvírské hale! Chlapecké ložnice jsou po schodech nahoru a doleva a dívčí taky po schodech ale doprava. Zavazadla najdete nahoře už je tam vynesli." Dořekl svůj proslov Percy. A odešel pryč. Všichni se vydali do ložnic až na mě, Harryho, Rona a Miu. My počkali až se všichni nacpou nahoru. Když už byla volná cesta vydali jsme se do svých ložnic. "Dobrou." Řekneme klukům. "Dobrou noc." Zas oni nám. S Miou hledáme naší ložnici. Máme štěstí nikdo jinej u nás není jsme tam jen já a Hermi. Čaká tam na nás jen kravata, šála, rukavice, svetr a další věci. Samozřejmě že v barvách Nebelvíru Jdu ke své posteli a z kufru si vytáhnu pyžamo. Mia udělala to samé. Mia má růžové pyžamo a já zas červenomodré. "Jdu jako první do sprchy!" Křiknu na Miu a běžím do koupelny. Jsem tu první. "Kdo vyhrál?" Zeptám se jí se smíchem. "Ty." Řekne naoko naštvaně a vidím jak jí cukají koutky. Zavřu za sebou dveře a dám si horkou sprchu. "To jsem potřebovala." Řeknu si pro sebe. Miluji vodu. Hlavně tu teplou. Není nic lepšího než když si po dlouhým dnu dáte horkou sprchu. Utřu se do ručníku a taky si vysuším vlasy. Obleču se do pyžamu, vyčistím si zuby a ještě si rozčešu vlay. Vyjdu z koupelny a kouknu se na Miu, která leží na posteli. "Málem jsem už usnula. Tobě to trvá." Řekne mi ospale. "Promiň no." Odpovím jí. Mia vztala a šla do koupelny. Na posteli jsme našla dopis.  "Tvoje sova je v sovinci." Doufám, že se tam Orion líbí. Dopis vyhodím a jdu si lehnout do postele. Zabalím se do peřiny. Snažím se usnout ale nejde mi to. Po nějaké chvíle vyjde i Mia z koupelny. "Dobrou An." "Dobrou Mio." To byli poslední slova než Mia usnula.

Já nemohla usnout. Asi hodinu se převaluji na posteli a pak mě napadlo že bych se mohla jit projít. Třeba pak usnu. Potichu vylezu z postele. Když šlápnu na podlahu projede mnou zima. Takovej štiplavej pocit. Potichu otevřu kufr a vezmu si šedou mikinu. Ještě, že nám aspoň něco Dursleyovy koupili nechtěla bych tu chodit v obnošeným oblečením tety Petunie. Pomalu zavírám dveře. Nechci vzbudit Miu. Asi si sednu do křesla a budu přemýšlet. I když Bradavice ve tmě jsou lákavé ale hned první den porušit školní řád zas taková nejsem. Co kdyby mě poslal moudrý klobouk do zmijozelu? Jaké to tam je. Z přemýšlení mě vytrhne ostrá bolest, která mě projede hlavou. "Auuu.. te se může stát vážně jenom mě." Řeknu nahlas a pomalu si stoupám. "Neboj nejsi první a myslím si že ani poslední kdo zakopl o Georgovi věci." Řekne něčí hlas vážně blízko mě. Otevřu oči a předemnou stojí jedno z tech zrzavích dvojčat. Fred myslím. "Promiň je to ten typ člověka, který nezvedá věci když mu spadnou." Omluví se za svého bratra. "To je v pohodě. Nic mi není." Řeknu a usměji se on mi úsměv oplatí. Sebral Georgovu učebnici. "A vůbec jaktože nespíš?" Zeptá se mě. "Mohla bych se zeptat na to samí." Řeknu mu a založím si ruce na hruď. "Nemohl jsem usnout tak mě napadlo, že půjdu ke krbu."  "Tak to máme společnou cestu." Řeknu a usměji se na něho. "Super aspoň tam nebudu sedět sám." Zasmál se a já s ním. "Tak proto jsem tu já. Zachrana." Oba se začneme smát a pomalu dojdeme až  k pohovce na kterou si sedneme.

Celý večer si povídáme o různých věcech. Dozvěděla jsem se, že má 5 bratrů a 1 sestru Ginny. Hezký jméno. Nejsou nějak bohatí ale stačí jim to. A co je hlavní, že si mega rozumíme. Prý, že si s Georgem budeme rozumět taky. Často jsme se smáli a vypadali u toho jako lachani.
Oheň už dohoříval a mě se chtělo spát. "Hele Frede vadilo by kdybych šla už spát. No víš zítra první den ve škole všichni se mooc těšíme." Řeknu ironicky. Ale stejnak se těším. Hlavně na to co nás všechno naučí. "No ale jen tak tě nepustím." "A co za to chceš?" Zeptám se ho. On se jen usměje. "Teď musíš odpovědět pravdivě jasný?" Jen kývnu na souhlas. "Jsi lechtivá?" S úsměvem se zeptá. Jasně, že jsem ale to mu jen tak říct nemůžu. "Ne nejsem." Zkousnu si spodní ret. To dělám vždy když lžu. Fred se začal rychle přibližovat. Docela se bojím co přijde teď. "Annie?" "Ano?" "Už nikdy mi nežli." Šibalsky se usměje. "Ale já..." nestačím doříct větu a Fred mě začne lechtat a já se hned začnu smát. "F-frede n-n-ne-ch to-ho." Zkouším mluvit přes smích. "A co za to?" Pořád se usmívá jako měsíček na hnoji. Rychlím pohybem ho svalím na zada a sednu si na něho. Ruce mu pevně držím u hlavy. "Vážně mě chceš vydírat Weasley?" Zeptám se ho. "No chtěl ale očividně si vyhrála ty, Potterová." "No nic já jdu spát." Slezu z něho a jdu ke schodům. "Dobr.." nestačím doříct slovo a Fred si mě přehodí přes rameno a nese mě zpátky k pohovce. "Co to děláš? Pusť mě!" Zakřičím. On mě hodí na pohovku. "Věř mi nebo ne ale Weasley nikdy neprohrává." Usměje se a začne mě zase lechtat. "D-d-dob-ře vy-hrál si." Konečně mě přestal lechtat. Ale to si myslel jen on, já jen tak neprohrávam. "Kdo je vítěz?" Zeptá se s úsměvem. "Ty." Řeknu naoko naštvaně. "No dobře a teď můžeme jít spát." Usměje se. Pomůže mi na nohy a jdeme ke schodům. "Frede?" "Hmm?" "Ale víš, že jsem ještě neskončila a že si nevyhrál." Mrknu na něho. "Takže mi vyhlašuješ válku jo?" Usměje se a já mu úsměv oplatím. "Jo." "A víš vůbec komu si vyhlásila válku Potterová?" Pousměje se. "Ano vím." Vyjdeme po schodech až nahoru kde se naše cesty dělí. "Tak sladké sny Potterová." "Dobrou Weasley." Usměji se na něho než odejde a on na mě taky.

Dojdu do pokoje a potichu za sebou zavřu. Kouknu se na spící Miu. Když spí vypadá...no řekněme, že nevypadá nejlíp. Lehnu si do postele a pomalu usínám.

-----------------------------------------------------------

Slavnostně přísahám, že jsem připravená ke každé špatnosti..!

Další kapitola je tady!!!
Líbila? Doufám, že ano.

Moc děkuji za každý komentář, hlas a přečtení.❤

Zatím...

NEPLECHA UKONČENA!

Vaše Any <3

ONA TO PŘEŽILA! (HP FF)Kde žijí příběhy. Začni objevovat