One more word, Oliver

•FOURTEEN•

Zhlédla jsem se v zamlženém zrcadle, které jsem otřela rukávem a vyšla z koupelny. Prošla jsem kolem Oliverova pokoje. Dveře měl pootevřené, tudíž jsem viděla, že má rozsvíceno. Ucítila jsem tlukot svého srdce.

Jenom do nich nahlédnu a půjdu si po svých, řekla jsem si. Když jsem to udělala a spatřila ho sedět na své posteli, pohled mi opětoval. Něco mi říkalo, že na mě možná čekal. Blbost.

Vyměnili jsme si pohledy a já pronesla jednoduché „Dobrou," a pelášila do svého pokoje. Musím to ukončit. Musím ukončit všechny ty city k němu, než to bude pořádně bolet.

^_^_^_^_^

Ráno tu panovala trochu hustá atmosféra. Jensen byl na mě stále naštvaný, že chodím s nejspíš jeho úhlavním nepřítelem a Oliver mi věnoval krátké pohledy, které jsem si neuměla nijak vyložit.

Krom toho neproběhla žádná potyčka u auta a bez řečí si sedl dozadu. 
Doufala jsem, že aspoň Brooke už bude v pohodě.

Zastavili jsme u školy a já jsem zamířila k Brooke s Erwinem, kteří stáli u vchodu. Stručně jsme se pozdravili, ale vypadalo to, že už nejsou tak naštvaní.

Šli jsme chodbou ke skříňkám a nešlo si nevšimnout všude nalepených papírů s barevnými nápisy. Všichni si je se zájmem prohlíželi a usmívali se.

Taky jsme se k jednomu dostali. Byla to pozvánka na párty Audrey Clarkové se slovy: Rodiče odjeli na víkend pryč, zvu vás všechny!

Vůbec bych netušila o koho jde, kdyby hned níže nestála její fotka. Byla to ta blondýna od Olivera. Paráda.

„Tak to nemám zapotřebí," poznamenala jsem a šla ke skříňce.

„Já vim, že jsi naštvaná kvůli Oliverovi, ale mohlo by to být fajn," namítla Brooke.

„Kldině běžte, ale mě tam nedostanete," oznámila jsem obvyklým tvrdohlavým tónem. Asi bych se nad sebou vážně mohla zamyslet.

Dali jsme si věci do skříněk a chystali se odebrat do učebny, jenže mně někdo dal ruku kolem ramen.

„Ahoj, lásko," ozval se ten hlas a já se otočila na Seana.

,,Zatím," řekla pro změnu Brooke s opovržením a s Erwinem odešla pryč. Bezva.

,,Připravíš mě o kamarády," procedila jsem směrem k Seanovi, když jsme se i my rozešli chodbou.

,,To je mi líto," usmál se. ,,Tak to musíš vztahy upevnit na té párty tenhle víkend." zakřenil se.

,,Tam nejdu," mračila jsem se.

,,Já jo, takže ty taky,"

,,Ne,"

,,Proč ne?"

Protože to pořádá holka kluka, do kterýho jsem blázen, ale snažim se dělat, jakože nic. Tak to bych mu určitě řekla. Jen jsem mu místo odpovědi věnovala pohled.

,,Přece nechceš, abych si našel jinej doprovod," poznamenal.

,,To jako vážně?" reagovala jsem.

,,Jasně, že chci jít s tebou, ale zoufalý situace si žádaj zoufalý činy," pokrčil rameny s úsměvem. Nejspíš mu to přijde vtipný.

Ve chvilce mě rázně políbil. Přivlastňoval si mé rty a za boky mě přitáhl těsně k sobě. Dvěma prsty mi lehce zajel pod tričko a mě naskočila husí kůže. Odlepil své rty a podíval se mi do očí.

,,Takže domluveno," pronesl sebevědomě a už kráčel chodbou pryč. Byla jsem úplně mimo.

Můj pohled zavadil o Olivera, opřeného o zeď nedaleko. Pozoroval mě, skoro mě až propaloval pohledem a neuhýbal jím. Kéž bych věděla, co si myslí. Ale to by bylo moc jednoduché.

^_^_^_^_^

Seana jsem už nepotkala, ani se neozval, takže to vypadalo na nudné odpoledne. Tentokrát kluci nešli na pláž, tudíž jsme jeli domů všichni společně. Povídali si o věcech, co se dneska děly u nich ve třídě, k čemuž jsem neměla co říct, ale aspoň se smáli.

S Jensenem jsme umyli nádobí a pak objednali jídlo. Tentokrát to zahrnovalo tacos, tortily, obalené pálivé krevety a všelijaké jiné věci, co si Oliver přál. Bylo to dobré, to se muselo uznat, tak jsme to zahrnuli do našeho pomyslného jídelníčku.

Váleli jsme se u televize a bylo nám dobře. Teda mně ano.

Po nějaké té chvíli Jensen rozhodl, že toho bylo dost a jde se spát. Dům ovládlo ticho a všichni jsme se odebrali do svých pokojů. Zavrtala jsem se pod peřinu a zhasla lampičku na nočním stolku. Z velkého okna na část pokoje dopadalo až neobvykle silné měsíční světlo.

Ozvala se klika a dveře se pomalu otevřely. Oliver vstoupil a jeho tvář světlo osvítilo. Dech se mi zatajil.