One more word, Oliver

•FOURTEEN•

Vyprovodil mě k našemu domu. Už jsem otevírala pusu, že se s ním rozloučím, ale on mě popadl za pas a přitáhl k sobě. Vůbec se neostýchal, ale já byla dost zaskočená. Jemně přitiskl své rty na mé, ale postupně začaly polibky nabírat na intenzitě. Za pas si mě tiskl těsně k tělu a já mu protáhla ruce kolem krku. Zbývalo mi kyslíku jen pomálu, ale ani jeden jsme nebyli ochotní přestat.

,,Je někdo doma?" otázal se zadýchaně blízko u mé tváře.

,,Ne," odpověděla jsem dřív, než jsem si stačila uvědomit, na co vlastně odpovídám.

Okamžitě zase spojil naše rty a ucítila jsem, jak se usmál. Ta odpověď se mu zřejmě zamlouvala. Otevřela jsem dveře a bez rozpojení rtů jsme se dostali dovnitř. Sean nohou kopnul do dveří, které se s bouchnutím zavřely a dál už jim nehodlal věnovat pozornost.

Lehce do mě tlačil a směroval mě k pohovce, kterou zahlédl v obýváku.

,,Pěkné odpoledne," ozvalo se za mnou a já nadskočila.

Odtrhli jsme se od sebe a věnovali pozornost do půl těla svlečenému Oliverovi, který nyní zabouchl lednici. Na chvíli se mi ulevilo, že to není Jensen. Ale opravdu jenom na chvíli. Copak nemají být oba na pláži?!

,,Ahoj," oplatila jsem mu pozdrav, ale on mě zcela ignoroval.

,,Jsi Sean Harper?" zeptal se s plnou pusou a ukázal na Seana.

,,Ano," odpověděl černovlasý hoch trochu zaskočeně.

,,Tak ven," řekl a ukázal pro změnu na vchodové dveře.

,,Cože?" reagoval Sean překvapeně.

,,Ven. No tak, dělej, zmiz," zahuhlal a zagestikuloval rukou, ať jde.

Probleskla chvilka nechápavého si vyměňování pohledů a pak Sean udělal krok ke dveřím.

,,Zítra," dotkl se ještě mé ruky a pak odešel.

Jakmile byl pryč, otočila jsem se na Olivera.

,,Co to sakra mělo být?!" spustila jsem.

,,Pravidlo číslo dva- žádnej Sean Harper," objasnil mi jednodušše.

,,Nejsi Jensen, abys mi mohl poroučet!" Dneska jsem toho měla už vážně dost. Ještě, aby se do toho pletl on.

,,To neznamená, že se nebudou dodržovat jeho pravidla," vysvětlil klidně. Štval mě každým kousíčkem své osoby.

,,Agghh! Běž už do háje!" křikla jsem rozzuřeně. Jeho to ale, jak se zdá, pobavilo.

,,Proč jsi tak strašně tvrdohlavá?" zeptal se a odkryl v úsměvu své zuby.

Vydala jsem ze sebe další naštvaný pazvuk, otočila se na patě a odcházela do pokoje.

,,Máš na víc," uslyšela jsem jeho hluboký hlas.

Zastavila jsem se a otočila se na něj.

,,To ty taky." řekla jsem.

Díval se na mě, jako by pochopil. Já zmizela za dveřmi pokoje.

^_^_^_^_^

„Nech mě jít!" snažila jsem se vysmeknout z jeho sevření.

Pak už zase ta stále opakující se noční můra. A zase o kousek horší, než naposledy.

A opět ten samý sled událostí- promočený polštář od slz, vzlykání, přerývané dýchání, horká sprcha a čisté oblečení.

Zítra vyperu, pomyslela jsem si.