Král a klaun [KOREKCE]

32 - Předvečer bitvy

Do maltésského vojenského tábora pod pevností Dosking brzy zavítá i králova osobní armáda. Marrinett je již z dálky vyhlíží. Mezi rudými šátky a lesklými pláty brnění podvědomě hledá svého milence. Její pohled se však jako první zastaví vzadu. Na povědomém povoze. Dálka jí nedovoluje vidět příliš mnoho detailů. Zrzavou barvu jejích dvou copů by však poznala kdykoliv a za jakýchkoliv podmínek.

,,Alyss?" zašeptá ohromeně.

Popravdě, ani nečekala, že ten spratek cestu přes horské soutězky vůbec přežije. Při svém dlouhém čekání občas přemýšlela nad tím, jak by bez její přítomnosti mohli se Samem klidně a nenápadně utéct. Naneštěstí.

Pořád žije.

Kolona se přibližovala. Marrinett přejede pohledem k prvním liniím a konečně jej spatří. Chladné sluneční paprsky se odráží od cvočků na jeho lehké zbroji. I jeho oči prozkoumávají oblast před ním. Také ji hledá. V jedné chvíli se jejich pohledy střetnou. Sice z velké dálky, ale přece. Tak dlouho na sebe čekali. A ještě nějakou dobu budou muset čekat.

Ale jednou budou spolu. A žádný král, ani malá zrzavá holka, jim nebudou stát v cestě.

Příběh Alyss

První věcí, která ji napadla při pohledu na tu spoušť, bylo:

,,Je tu takové ticho."

A opravdu. I přesto, jaká spousta vojáků se v táboře i mimo něj nacházela, tu vládlo podezřelé ticho. Když se blížili k táboru, přepadl ji dokonce strach z toho, že tam už ani nikdo není. Že celou cestu sem jela zbytečně.

Prvním člověkem, kterého spatří, je Marrinett. Stojí v čele malé skupinky důstojníků, praporčíků a různých vážných pánů z armády. Sleduje, jak král seskakuje z koně. Jak se k ní blíží, aby ji po těch dlouhých měsících znovu obejmul. A ona se ani nebrání. Ví, že jestli chce jejich milostný vztah se Samem ochránit, musí se "trochu obětovat".

Objetí mu s nelibostí oplácí.

V podvečer se všichni významní bojovníci i stratégové sešli v nově postaveném královském stanu. Vedli diskuzi o tom, jak budou dál postupovat, jak naloží s novou bojovou silou, z jakých úhlů zaútočí, a tak dále. A tak dále. A tak dále.

Alyss tam samozřejmě nikdo nepozval a jí samotné to bylo tak nějak fuk. Potřebovala už konečně dopsat divadelní hru pro krále a jen doufala, že ji nepíše zbytečně.

Náhle se ozve zaklepání a dovnitř vstoupí Jeremy. V rukou má papíry a z kapes mu čouhají baňky s inkoustem.

,,Jsem zpátky," informuje ji a nohou za sebou zavře dveře. Celý vůz se maličko otřásne, což však stále stačí k tomu, aby se Alyss naštvala. Ze slova bitva se stala inkoustová čmáranice. Místo na Jeremyho se však zamračí na papír.

Řekne jen: ,,Díky za ten inkoust. A papíry, samozřejmě. Něco nového tam venku?"

,,Pokud nepočítáš neustále se měnící čas," pousměje se a položí věci opatrně na postel, inkoustové baňky postaví na Alyssin stůl, ,,tak bych tu pro tebe měl nějaké ty novinky."

Dívka na něj na moment zvědavě pohlédne a poté stočí pohled opět k papíru. ,,Jako třeba?"

,,Jako třeba, že zítra bude rušný den."

,,V jakém slova smyslu?"

Jeremy se opře o rám dveří a překříží si ruce na prsou. Nohy skříží také. Teď přijde něco nepříjemného, napadne ji. Odloží brk a zašpuntuje ampulku s inkoustem.

,,Filip hodlá udělat něco hrozného..." začne. Už teď to vypadá na dlouhý příběh.

,,Příběhy si nech na cestu zpátky, Jerry," zarazí jej. ,,Pověz mi zkrácenou verzi, ano? Prosím," dodá.

Lékař se zamračí. Pár zlatých loken mu při tom pohybu spadne do obličeje. Jednou rukou si je dá za ucho. Pořád andělem, musím mu někde sehnat ta křídla, napadne ji a v duchu se pousměje.

,,Marrinett včera obdržela mírovou smlouvu. Vypadá to, že lutésští jsou bez vojáků. Nemůžou si dovolit další krvavou bitvu. I Dosking se dá dobýt, víš? No, a tak krále napadlo, že využije toho kusu papíru. Pošle tam Marrinett, aby s nimi jednala. Zároveň vyšle Jezdce a pár stovek vojáků s nimi, aby pevnost obešli horskou cestou a napadli ji zezadu." Jeremy si odkašlal a promnul ruce. Protože i tady je poměrně zima. ,,Chápeš?"

,,Chápu," pokývala Alyss hlavou. Navenek vypadala vklidu, ale uvnitř ní to vřelo. Tak tohle bude mít dohru. V hlavě se jí rodil plán.

Přesně, jak král slíbil, tak i udělal. Skupina, čítající přes čtyři stovky vojáků, se společně se všemi Jezdci vydala zpáteční cestou, přes horskou cestu a malý zmrzlý dřevěný most. Jejich úkolem bylo napadnout Dosking zezadu. Z lutésské strany. Do cesty se jim však připletlo několik menších horských vísek. Ani Samova přítomnost nedokázala vojáky zastavit. Každá z nich lehla popelem. Přežila asi desetina jejích občanů.

V té době již Marrinett seděla v pevnosti a diskutovala o míru, který neměl nikdy nastat. Jejím úkolem bylo zdržovat tak dlouho, dokud to jen půjde. Svoji roli sehrála perfektně.

A tak se po nekonečných pěti dnech nad horami, obklopujícími pevnost, objevil dým. Kouřové signály.

Král s úsměvem přihlížel tomu, jak prachové částečky tvoří na obloze šedé čáry.

,,Je čas," prohlásí.

A bitva může začít.