Král a klaun [KOREKCE]

22 - Královská krutost

(kapitola mírně harcorová..., ale je nad 1000 slov, BTW :) )

Snížek uháněl polozmrzlou cestou a kousky půdy mu odlétaly od kopýtek. V uších mu příjemně hvízdalo, bílá hříva vlála ve větru a koník byl tak nadšený z pohybu, že si za běhu vesele frkal a ržál. Alyss s jejím osobním ošetřovatelem Jeremym se snažili zuby nehty udržet v sedle a nespadnout.

Brzy se vrátili na místo, odkud odjeli - vojenský tábor soukromé královské armády. Prosvištěli kolem a Alyss bez čekání navedla koně na stezku z kopce. Snížek ani při prudším klesání nezpomalil a díky tomu dívka brzy spatřila rozcestník. Vzpomínala na to, jak se ocitla v bažinách a byla stíhána Jezdci. Potřásla hlavou, aby zahnala zlé vzpomínky, a dala se vlevo, opačnou stranou od bažin.

Cesta se krátila, ale ne dost rychle, a i když nechtěla Snížkovi dovolit zpomalovat, stejně byla nucena se k tomu později snížit. Zvíře totiž zhluboka oddychovalo a občas klopýtlo nohou o nohu. Kdyby jej nechala běžet tak rychle celou dobu, strhal by se jí.

Na místo dorazili za necelou hodinu a půl. Alyss uznala, že si trochu moc fandila, když si dala na celý výlet dvě hodiny, ale snad se nic moc nestane.

Za zatáčkou se objevil plácek, bývalý tábor jejího milovaného divadla Klišé. Ti, které však čekala tam nebyli. Slezla z koně, na Jeremyho vkus velmi prudce. Při dopadu jí do těla vytryskla prudká bolest, kterou však ignorovala. Klopýtala stále vpřed. Hleděla na prázdné místo a byla tím objevem úplně paralizovaná.

,,Kde...?" vzdychla a padla na kolena do bílého sněhu, který tu předtím nebyl.

Kolem nebyly žádné známky přítomnosti jejích přátel. Dívka jemně prohrábla vrstvu sněhu, která byla každou chvílí tlustčí. Jeremy mezitím seskočil z bělouše, hladil jej po jemné hřívě a zdálky ji smutně pozoroval. Za celý svůj lékařský život viděl hodně zlomených lidí, lidí, co ztratili své blízké - sám mezi ně patřil. Ale nikdy neviděl někoho tak plakat, tak němě naříkat. Alyss sice nevydala ani hlásku, ale zkušenosti mu prozradily, že to nevinné malé zrzavé stvoření hluboce trpí. Přešel k ní, poklekl jí naproti a srdečně ji objal. Dívka se k němu přitiskla a trhaně dýchala.

,,Já... moc se o-omlouvám," vzlykla. ,,Chtěla jsem překvapit - tebe i... mé kamarády - ,ale oni-" nedokončila větu, vyslovit každé slovo ji však stálo neskutečnou námahu.

Felčar ji pohladil po vlasech a přitiskl ji k sobě ještě pevněji, jakoby ji už nikdy nechtěl pustit: ,,Šššš. To je vpořádku," utěšoval ji šeptem. ,,Určitě neodjeli bezdůvodně."

Ani on totiž netušil, že za zmizení divadelníků může samotný král.

,,Myslíš-," vzlykla po chvíli Alyss, ,,myslíš, že jsou blízko?"

Jeremy se nepatrně odtáhl a podíval se Alyss zhluboka do smaragdových očí: ,,Naše rodina, blízcí i přátelé nás občas opouští, Alyss. Ale nesmíš zapomínat, že nezáleží na tom, jak jsou daleko, protože pro nás... jsou vždycky...," vzal její drobnou ručku a přiložil ji na místo, kde tušil její drobné zlaté srdíčko, ,,...tady." Dívka pohlédla tím směrem a když opět zvedla zrak k němu, oči se jí třpytily ne smutkem, ale štěstím.

Položila svoji drobnou ručku na Jeremyho hruď tam, kde tepalo jeho srdce a pousmála se: ,,Tatínek, maminka, Anna, Lee, Charles, Michael i Joseph... jsou pořád tady?"

Lékař se také pousmál a přikývl.

Alyss jej znovu objala a on ji objal také. Hodnou chvíli tam takto byli. Jen oni dva, klečící v chladném sněhu, bíle vločky snášející se Alyss do zrzavých a Jeremymu do blonďatých vlasů. Bílý kůň Snížek hrabal kopýtkem ve sněhu a občas pohodil hlavou. Nebyl k ničemu přivázaný, ale stejně neutekl. Sledoval ty dva a snažil se pochopit lidské emoce, jestli jsou ty jejich dobré či špatné.
Najednou však uslyšel nějaký povědomý zvuk a jakmile se dostatečně přiblížil, byl si na sto procent jistý, co to je.

Bělouš žalostně zaržál, přiklusal k Alyss a jemně ji hlavou šťochl. Dívka se odlepila od svého soukromého lékaře, vstala, pohladila koně po nozdrách a podrbala jej za ušima.

,,Co se děje, Snížku?" zamrkala.

Zvíře, věrné jen svému jménu a paničce pohodilo hlavou, odkud slyšelo zvuk. Alyss jej za malý okamžik uslyšela také.

,,Sakra," zaklela.

,,Co-?" Felčar vstal a zarazil se uprostřed věty. Také to slyšel. Dusot mnoha párů koňských kopyt. Otočil se na dívku a zmateně zamrkal.

,,Našli nás," prohlásila Alyss a asi milisekundu po tom, co to dořekla, se ze zatáčky vyřítila skupinka jezdců s rudovlasým králem v čele. I když byli ještě docela daleko, dívka věděla, že jeho obličeji vládne rozzuřený výraz. Mimoděk ucouvla dozadu a malinko se skryla za Jeremyho, jenž ji objal kolem ramen a hleděl vpřed.

Skupinka zastavila před nimi. Vojáci zůstali sedět, jen král seskočil. V jednom z nich poznala Sama, velitele Jezdců, kteří však tentokrát přítomni nebyli, protože tito lidé vypadali v sedlech koní nemotorně až hloupě. Když se s Jezdci setkala poprvé, vyzařovala z nich zkušenost a letitá spolupráce, avšak toto byl pravý opak. U těchto si byla téměř jistá, že by jim ujela i se zavřenýma očima a svázanýma rukama.

Král se nebezpečně blížil a Alyss naprázdno polkla. Nebála se tolik o sebe, jako spíš o Jeremyho, který ji měl hlídat. Z ohnivých očí rudovlasého muže létaly blesky.

,,Co sis myslela?!" sípal a nešetrně odstrčil Jeremyho stranou. Lékař neměl šanci nijak vzdorovat. ,,Myslela sis, že si můžeš jen tak vyjet na projížďku a ani se nezmínit KAM?!"

Dívka čelila jeho pronikavému pohledu a neuhýbala tím svým. Statečně vypjala hruď a pevně promluvila: ,,Nejsem ničí majetek ani hračka. Moje vůle zůstává svobobná, takže si můžu jet KAM chci a KDY chci. A nikdo, ani VY, my v tom nezabráníte."

Král se zachvěl vzteky. Lékař si chtěl stoupnout před Alyss, aby zabránil ublížení na zdraví, ale král jej prudce odstrčil a Jeremy spadl do bílého sněhu.

,,Nezabráním...," pronesl zamyšleně Filip, ale v obličeji měl pořád rudý vztek. ,,Možná za tohle nemůžeš ty. A třeba za to nemůže ani on," ukázal na ležícího lékaře, ,,i když o tom dost pochybuji."

Bělouš Snížek vycítil, že jeho panička je v ohrožení, přesunul se k ní a jemně jí šťouchl hlavou do ramene. Když jej pohladila, zastříhal ušima a párkrát mrkl.

,,Vy dva za tohle divadlo určitě nemůžete," pokračoval král a u toho naštvaně podupával pravou nohou. ,,Ale čím jsem si jistý, je to...," mluvil, otočil se a něco hledal na sedle své překrásné černé klisny, ,,že bez tohoto úžasného a krásného zvířete byste se sem nedostali."

Král se vrátil, stoupnul si před Alyss a Snížka a dívka spatřila obrovskou sekyru, houpající se v jeho pravé ruce.

,,Je to překrásné zvíře, opravdu," rozplýval se a hladil jej po hřívě. Kůň bojoval s obrovskou chutí ukousnout mu ruku. ,,Bílý statný hřebec s černou skvrnou kolem oka," zákeřně se usmál a Alyss přeběhl mráz po zádech.

,,Já si myslím...," vydechl a sevřel sekeru v obou rukách, ,,že bych mu měl řádně poděkovat za jeho služby a vůbec za všechno, takže... Díky!"

Rána přišla znenadání. Nikdo by od krále nečekal takovou rychlost s jakou zvedl poměrně těžkou zbraň nad hlavu a máchl s ní dolů přímo proti Snížkově hlavě. Alyss zděšeně vykřikla, Jeremy odvrátil zrak, dokonce i Sam se v sedle nervózně zavrtěl.

Mrtvé tělo krásného bílého koně ztratilo rovnováhu, převrátilo se a za doprovodu zvířeného sněhu dopadlo do bílého prášku. Z krku, na kterém bývala koňská hlava se řinula krev. Samotná hlava ležela u dívčiných nohou, kolem vytvářela kaluž krve a rudě zabarvila každý kousíček bílého sněhu.

Alyss se probrala z prvního šoku, poklekla vedle mrtvého zvířete, hladila jej po hřívě a plakala a naříkala.
Král si s nezájmem otíral sekeru hadříkem od čerstvé koňské krve, Jeremy, Sam i všichni vojáci sledovali plačící Alyss a nemohli uvěřit královské krutosti.