Král a klaun [KOREKCE]

23 - Lékařská povinnost

Po smrti Snížka přestala Alyss opět komunikovat. Bylo to už podruhé, co ztratila někoho, kdo jí byl blízký a nedokázala se s tím vyrovnat. Její pocity se mísily - chvíli převládal smutek, který se rychle měnil na čirý vztek a naopak. Dívka bojovala sama se sebou, dokonce přemýšlela o vraždě. Ani lékař, ve svém oboru velký znalec, jí nemohl pomoci a jen přihlížel, jak tiše trpí.

Cesta se klikatila, stoupala a klesala jako vlny na moři. Chvíli šli i kolem řeky Souly, která se jí vryla do paměti hlavně kvůli nepříjemným vzpomínkám a stále pořádně nezahojené noze, která hlásila svoji přítomnost, když přejížděli přes most. I Sam si vzpomněl, když tudy projížděl se zrzkou přehozenou přes sedlo, a mimoděk se po ní otočil. Ona mu však nevěnovala pozornost a slepě hleděla na koňské šíje. Pohledný velitel proto znovu upřel zrak vpřed a místo ní propaloval pohledem králova záda. I přesto, že byl poměrně zvyklý na královy výlevy zlosti, nikdy ho nezažil jednat tak krutě a bezcitně v přítomnosti dítěte. Král Filip u něj klesl na samé dno.

Přestože Sam usilovně přemýšlel, byl prvním, kdo zaregistroval jezdce, který se k nim hnal zepředu. Velitel zvedl pravou ruku, čímž dal pokyn k zastavení. Generál Elliot na něj nejdříve nechápavě a povýšeně pohlédl, ale jakmile spatřil toho, koho velitel sledoval přimhouřenýma očima, přestal si všímat jeho a zaměřil pozornost na drobného muže zahaleného v kápi, jenž zrovna zastavil před nimi.

,,Vaše Výsosti...," spustil. Jeho grošák znaveně oddechoval a mrskal oháňkou. ,,...generále. Nemám pro Vás dobré zprávy."

,,Jak je tohle možné?!" zuřil král, když voják domluvil. Hladil svoji milovanou černou klisnu po hřívě a ta vypadala, že se jí to líbí. ,,Všechny poškozené nebo neprůjezdné cesty by měly být zaznamenány na mapách!"

Voják se přikrčil. Patřil k několika jezdcům, kteří jeli zhruba půl kilometru před armádou. Tito lidé jeli vždy vpředu po trojicích a když se na cestě naskytl problém, jeden z nich se vracel a podával králi hlášení. Tento den bohužel vyšel na přítomného vojáka, který ze srdce doufal, že králův hněv přežije.

Půl kilometru před nimi narazili na zničený most přes řeku Soulu, která se klikatila a na mapách tvořila jakýsi otazník. Oni se zrovna nacházeli v horním oblouku, takže za nimi byl most, před nimi byl most. Ten se však nedal použít.

Král rudl vzteky. Z nosu mu unikala pára, taková byla zima. Pomalu sahal po sekyře, aby si na nešťastníkovi opět vylil svůj hněv, ale Sam jej zastavil. Položil mu ruku na rameno a donutil jej dát připravenou sekyru zase zpět na své místo na opasku.

,,To není třeba," prohodil tak, aby jej slyšel jen král. ,,Nenucených smrtí už bylo až až." Obrátil se k vojákovi, vypnul hruď a zahledel se mu do očí: ,,Dojeď pro ostatní, vraťte se a vydáme se zpátky. Pojedeme přes hlavní město Highmont."

Jezdec pokýval hlavou, obrátil grošáka a upaloval pro své kolegy. Generál Elliot zatím vydal rozkaz, aby se armáda otočila o 360 stupňů a vykročila po té samé cestě, kterou sem přišli. Alyss to okamžitě zaregistrovala a překvapěně zvedla zrak k Jeremymu. Bylo to poprvé od vraždy Snížka.

,,Co je?" pozvedla obočí a sledovala vojáky, kteří neochotně kráčeli zase zpět s otrávenými obličeji.

Lékaře její hlas trochu zaskočil, ale nakonec odpověděl. ,,Most, který jsme měli v plánu překonat je zničený. Musíme jet přes Highmont."

Alyss soustředěně pokývala hlavou a opět sklopila oči ke koním, táhnoucím jejich vůz.

Král se celou dobu mračil a dál rudnul. Sam si byl vědom pohledu, který na něj každou chvíli vrhal a nezamlouval se mu. Snažil se jej nevnímat, ale nakonec se přece jen obrátil za sebe a pohlédl králi do očí. Našel v nich však něco jiného než vztek. Spatřil v nich strach a překvapení.

Král se rozkašlal, poté začal lapat po dechu a spadl z koně. Sam se zděsil.

,,Lékaře!" zakřičel. ,,Potřebuji tu lékaře!"

Jeremy zareagoval okamžitě. Seskočil z vozu, sebral svou lékařskou brašnu a spěchal ke králi, který se kroutil na zemi, teď již celý bledý. Alyss rychle běžela za svým přítelem, Sam seskočil z koně a snažil se zjistit, co se jeho panovníkovi stalo.

,,Pozor! Prosím," Jeremy se prodrával davem, který se kolem krále vytvořil. Všichni chtěli vědět, co se děje.

,,Jeremy, kde jsi?!" křičel Sam a třásl s postiženým.

,,Už běžím," zakřičel nazpátek lékař, vymotal se z davu a hned odstrčil Sama od krále, který se nyní stal jeho novým pacientem. Alyss se podařilo dostat skrz přihlížející až do volného prostoru uprostřed. Sam ji zastavil a drobná dívenka se mu tiskla do náruče. Na jednu stranu se jí líbilo, co viděla. Rudovlasý konečně trpěl za všechny, kterým kdy ublížil. Přesto však někde hluboko uvnitř cítila jeho bolest a trochu jej litovala.

,,Co je mu?" pískla a objala mohutného velitele Jezdců, kterému nesahala ani po prsa.

,,Nevím...," vydechl. ,,Já nevím."

Jeremy se na něj prosebně ohlédl a poté zalétl pohledem po přihlížejících. Sam pochopil a jediným rozkazem všechny odehnal pryč.

,,Potřebuji silné ruce," vzdechl felčar. Král upadl do bezvědomí, ale vypadal jako mrtvý. Sam okamžitě poklekl u něj.

,,Co mám dělat?"

,,Stlačuj mu hrudník," řekl Jeremy a ukázal mu, jak na to. Alyss je sledovala a vůbec nevěděla, co se děje. Mohutný bojovník stlačoval ještě mohutnějšímu králi hrudník a medik ho popouzel k větší síle. Žebra pod velitelovou silou zapraskala a on sám jich i několik zlomil.

,,Pár zlomených žeber je naše nejmenší starost," ujišťoval jej zdravotník. ,,Když se nám nepovede znovu nahodit jeho srdce, zemře. No... a mrtvému budou neporušená žebra k ničemu."

,,Hlavně, že tě neopouští humor," sténal Sam a znovu se snažil krále zachránit.

Jeremy se nad ním jen pousmál. Po tváři mu stekla kapka potu. Když zaregistroval, že Alyss stojí poblíž, řekl: ,,Dones sem kbelík studené vody, Alyss. Dej si záležet, aby byla chladná a pospěš si, prosím!"

Dívka rychle odběhla. Sehnat nádobu bylo jednoduché, ale kde vzít studenou vodu? Pak ji to napadlo - Soula! Rozeběhla se k ní, poklekla na břehu a nabrala vodu. Sam stále usilovně stlačoval královu hruď, felčar kontroloval tep a nervózně kroutil hlavou.

,,Rychle Alyss," vrčel, ,,rychle."

Dívka přiběhla zpátky. Jeremy ji hned viděl, pokynul Samovi, aby chvíli přestal a uhnul. Vzal si od ní vědro.

,,Jestli tohle nezabere, tak už nevim," povzdechl si a vychrstl celý obsah kbelíku rovnou králi do obličeje.

Panovníkův organismus zareagoval okamžitě. Filip se napřímil, zhluboka nadechl a vykašlával vodu. Celé oblečení měl mokré a studené, čímž si v těchto podmínkách zadělával na pořádný zápal plic, a tak Sam na Jeremyho příkaz nechal přinést několik dek a teplé oblečení pro krále. Brnění, které z něj strhal se povalovalo všude kolem.

Alyss přiskočila k vyčerpanému lékaři a dožadovala se jeho pozornosti. ,,Co to bylo?! Jak se to stalo?!"

Tázaný na ni znaveně shlédl, pohladil ji po vlasech, řekl: ,,Později, veverko. Popovídáme si o tom později," a odploužil se zpět do vozu, kde padl do kožešin a tvrdě usnul.