Král a klaun [KOREKCE]

19 - Na nemocničním lůžku

Jak Marinett slíbila, Alyss byla dopravena do tábora o den a půl později. Sam bělovlasou krásku propaloval očima a dával pozor, aby mu Alyss s koně nespadla. Měl ji přehozenou přes sedlo před sebou.

,,Tady je teda veselo," podotkl velitel Jezdců, pokynul svým chlapům, aby si šli po svých a usmál se na Matinett. ,,Co se mezi vámi zase stalo?"

Bělovláska vypjala hruď, vzhlédla a spražila jej pohledem: ,,Pohádali jsme se."

,,Už zase?" Zašeptal pro sebe a pohodil hlavou. ,,O co šlo tentokrát?"

Marinett zakroutila hlavou, zkřížila ruce na prsou a přenesla váhu na druhou nohu. Nechce se o tom bavit, pochopil Sam, možná to z ní dostanu později. Až spolu zase někam pojedeme. Jen my dva.

,,No... nechme to. Myslím totiž, že jestli chceme zrzavý předmět našeho zájmu udržet naživu, měli bychom se o něj postarat," řekl.

Sesednul z koně a chytl bezvědomou Alyss do náruče. Marinett si ji závistivě prohlížela. Ta holka se jí nelíbila. Měla s ní takových problémů, o které by se nemusela starat, kdyby jí nebylo.
Měla jsem dojet hned poprvé až sem a nezastavovat, zamračila se, ušetřila bych se takových trapasů.

Sam donesl dívku do stanu na nemocniční lůžko, kde se jí ihned ujali felčaři a medici. Jedna sestřička ho vyhnala ze stanu, a Sam už proto případ Alyss dál neřešil. Něco mu však vrtalo hlavou. Než odjel, bylo mu přikázáno, aby sem přivezl dvě ženy. Našel však jen zrzku...

,,Zvláštní," šeptal si, když odcházel směrem ke svému stanu.

Marinett jej chvíli sledovala, dokud velitel nezaplul do stanu, a nezmizel jí tak z dohledu.

Dny ubíhaly. Jezdci v čele se Samem se rozjeli směrem na jih, aby zatlačili lutéská vojska zpět do Lutésie. Marinett král poslal na opačnou světovou stranu - na sever - kde měla sledovat situaci u pevnosti Dosking.

Lékaři v táboře se též činili. Alyssina zlomená noha pomalu, ale jistě, srůstala dohromady. Král Filip k ní často chodil. Díval se, jak spí. Za celou dobu, kterou strávila v táboře s ním nepromluvila. I když se uzdravovala až překvapivě rychle, pořád byl její stav natolik špatný, že nedokázala mluvit.

,,Hrozně my Vás připomíná, smím-li být tak smělý," podotkl felčar, který šel Alyss zrovna vyměnit obvazy. Král seděl na židli a už půl hodinu v kuse sledoval, jak se hruď malé dívenky pravidelně zvedá a zase klesá, a jak jí z pusy občas steče neposedná slina.

,,Nechápu, co tím naznačuješ," řekl král naoko uraženě, přitom se neurazil vůbec. Odtáhl si židli trochu dále, aby udělal medikovi místo na práci, ale dál zrzku sledoval.

,,Její organismus reaguje velmi podobně jako ten Váš," řekl lékař, když do své brašny sahal pro obvazy, mastičky a bůh ví co dalšího.

Král se zamračil a jedno jeho obočí vystřelilo vzhůru: ,,Ehmm... a nechtěl bys to nějak rozvést? Pro nás nelékaře?

Ošetřující si frustrovaně oddechl, nachvíli přestal hledat obvazy a otočil se směrem ke králi. ,,Určitě si pamatujete na vaši zlomenou nohu."

Filip po chvíli přisvědčil, že si to vážně pamatuje.

,,Netrvalo to ani tři měsíce a končetina byla opět jako nová. No a tady Alyss už se o svou nožku taky brzy nebude muset bát. Taky se jí za pár měsíců zahojí. Protože oba máte neskutečně rychlou regeneraci."

,,A není to spíš v důsledku vašich lékařských schopností, pane medik?"

Muž se usmál: ,,To mi sice velmi lichotí, vážně, ale tím to není. Normálnímu člověku se zlomeniny nikdy nezahojí tak rychle jako vám dvěma."

,,Aha...," pokýval chápavě hlavou. Náhle sebou však trhl, protože uslyšel něco nezvyklého.

Alyss se pohnula a zasténala.

,,Asi jsme ji probudili," pípnul felčar, když se mu konečně podařilo pořádně jí obvázat a zafixovat nohu.

Dívka zakašlala, otočila hlavu královým směrem a vykulila na něj své obrovské smaragdové oči. ,,Kde... kde to jsem?" zívla.

,,V našem táboře, konkrétně v lékařském stanu," informoval ji Filip a přišoupl se blíž. Medik si na vedlejším lůžku balil zbytky obvazů.

,,Divně to tu smrdí," zašklebila se Alyss a zacpala si nos.

,,Letní altánek s jednorožci to není, ale lepší než mrznout venku" poznamenal felčar, sebral svoji tašku a odpelášil ze stanu, než začně král jeho slova považovat za drzost.

,,Juliet.... kde je Juliet?!" zmatkovala dívka a chtěla se posadit, ale král ji co nejjemněji zatlačil zpět do lehu.

,,Jaká Juliet?" zamračil se.

,,Moje kamarádka," začala vysvětlovat Alyss. ,,Někdo se mě pokusil unést, ale Juliet mě zachránila. Ujížděli jsme spolu, narazili jsme na chatu v lese, kde jsme pár dní pobyli. Musela jsem vyrazit pro jídlo a teplé oblečení a jí jsem slíbila, že se brzy vrátím."

Dívka klidně vyprávěla a král ji napjatě poslouchal. Už se doslechl, že s mladou režisérkou cestuje ještě někdo, ale až teď se dozvěděl, kdo to je.

Alyss jej chytla za ruku a naléhavě na něj pohlédla. Už se nebála těch ohnivých očí, tady šlo o život Juliet: ,,Musíme ji najít! Když jsem odjížděla, nevypadala dobře. Je nemocná a slabá, ale... určitě žije."

Král nad jejími slovy chvíli přemýšlel. Přátelé Alyss jej nikdy nezajímali a zajímat nebudou, ale pokud ji chce přesvědčit o tom, že jí od něj nehrozí nebezpečí, musí tu Juliet najít.

Přikývl: ,,Najdeme ji. Pošlu tam několik svých mužů s teplým jídlem a oblečením. Přivezou ji sem. K tobě."

Dívce se rozzářily oči smaragdovým štěstím. Pustila královu ruku, která byla z jejího pohledu obrovská, položila hlavu do polštářů, zašeptala: ,,Děkuju," a znovu usnula.