Král a klaun [KOREKCE]

28 - Peklo s Filipem

Alyss se Samem vyběhli z jeskyně a do nosu je okamžitě udeřil pach spáleného dřeva, látky a hořícího dehtu. Mohutný bojovník se rozhlédne kolem a spatří, že dým vychází někde ze středu tábora, neví však přesně, jaký stan vlastně hoří. Rozběhne se tedy mezi stany ke zdroji požáru, u toho se snaží najít Danteho, kterého pověřil hlídáním krále, ale nebyl si jistý, jestli to byl dobrý nápad. Zrzavá dívka mu je v patách.

,,Co se stalo?!" zastaví prudce jednoho vojáka. Příliš otřeseného na to, aby odpověděl, a tak radši pokračuje.

,,Kdo na nás útočí?" zastaví dalšího, který byl více při smyslech a po pár sekundách vykoktá:

,,Ne-neútočí. Požár jde z králova stanu!"

Poté, co voják odpoví, jej Sam celý dopálený propustí a poklusem se vydá na místo, odkud vychází jen samé problémy - do králova soukromého stanu. Co krok to vyšší teplota. Spatří plameny. Cítí, jako by se oteplilo minimálně o dvacet stupňů. Společně s Alyss prokličkují mezi stany a stanou před katastrofálním výjevem.

Králův stan olizují plameny. Nenasytné pekelné plameny, které již zachvátily i několik stanů v blízkém okolí. Včetně Samova a Elliotova. Kolem běhají vojáci. Ve zmatku. V panice. Neví, co dělat. Opodál postává Jeremy. Snaží se uklidnit situaci. Zanedlouho přispěchají i Jezdci, ke kterým se okamžitě nahrne Sam, aby Dantemu názorně vysvětlil, že velitelovy rozkazy se vždycky plní. Jeho přítel mezi nimi však není.

,,Kde je Dante?" osloví jednoho z mužů, který kývne směrem ke králově stanu. Zdroj opileckého smíchu, který přehluší dokonce i praskání plamenů a hroucení ohořelého dřeva. ,,No do háje," uleví si Sam a rychle se otočí zpět na své muže. ,,Nestůjte tu jako tvrdá Y! Spakujte armádu, popadněte kbelíky a hybaj pro vodu a hasit. HASIT!" vykřikne. Skupina zareaguje okamžitě. Tak to má být. Velitel se otočí zpět ke zdroji požáru: ,,A já jdu pro ně."

,,Počkej!" zadrží jej Alyss. Velitelův unavený výraz mluví jasně.

,,Teď není čas na hlouposti, veverko. Musím Filipa a toho idiota Danteho zachránit nebo je to usmaží za živa."

Alyss zavrtí hlavou: ,,Já půjdu pro ty dva."

Sam se okamžitě chystá protestovat, ale dívka jej předběhne.

,,Jsem rychlejší, stihnu je odsud vyvést dříve než ty a navíc jsem i menší, takže bude menší šance, že se popálím. Ty jdi pro Elliota a sejdeme se tady," vzkáže mu. Nečeká na jeho reakci. Nečeká na rady. Nečeká na nic. Rozběhne se vstříc stanu. Vstříc plamenům.

Sam ji chvíli zoufale sleduje. Ví, že ji nezastaví. Před ničím. Ta holka nejde zastavit. Je jako nezkrotná vichřice.

Rozeběhne se ke stanu generála Elliota.

Alyss vběhne dovnitř pod dvěma hořícími prkny a plachtou, která již téměř neexistuje. Skrz dým pomalu nemůže dýchat. Odmotá si šátek z krku. Přitiskne si jej na ústa, aby se jí do dýchacích cest dostalo co nejméně zplodin. Plíce jsou chráněny. Chytrá holka. Ale co oči? Začne rychle mrkat. Smaragdy se rychle vysušují a slzí. Pátrá do mladém jezdci. Po mohutném rudovlasém králi, kterého tak nesnáší.

,,Alkohol hoří!" uslyší někde zleva. Proleze pod kusem dalšího hořícího dřeva. Před sebou spatří kruh. Jediný nepoznamenaný ohněm. Uprostřed něj se celý rozjařený promenáduje Filip s flaškou tvrdého v levé ruce. Krouží kolem bezvědomého těla. Patří Dantemu. ,,Hej Jezdče! Nějak tě to sebralo!" huláká dál a u toho se opilecky chechtá.

,,Zahoďte tu flašku a pojďte se mnou!" zavolá Alyss. Prach v plicích. Zakašlání. Král se na ni otočí. Zazubí se ještě víc. Přitom úplně ignoruje to, co mu před pár sekundami řekla. Další objemný lok.

,,Áá," zvolá. ,,Slečna Veverka se přišla přidat k oslavám. To mě tě-," škit, ,,těší."

,,Poslouchejte," zavolá znovu. Pro změnu ona ignoruje jeho. ,,Jestli Vás odsud nevytáhnu, zhoříte tu na popel a to přeci nechcete!"

Filip nad tím uvažuje. Vlevo od něj se zlomí ohořelý trám. Padá přímo na něj. Alyss rychle vyskočí ze svého místa. Vytáhne meč z pochvy na zádech. Odstrčení. Tnout do křehkého dřeva. Dvě půlky padají k zemi. Jeden hořící kus dopadl asi půl metru od bezvědomého Danteho a druhý přímo před Filipa, který od něj leknutím odskočí.

,,Úúúf, dávej bacha," pokárá ji. Chystá se znovu napít. Alyss mu ji bleskově vyráží z ruky. Lahev letí někam do plamenů. ,,Co to děláš?" zavrčí podrážděně Filip Zamotá se na místě jako káča. Málem se skácí přímo do ohně. Alyss jej podepře. Naštěstí. Nebo naneštěstí?

,,Sakra, jste těžkej," postěžuje si. Má na to právo. Zrovna na ní spočinuly tři čtvrtiny jeho tělesné váhy.

,,Ne, já jsem, já... Chrrr."

,,Nenene! Teď není čas na šlofíka," zanadává, když král náhle usne. Rozhlédne se kolem. Hledá cestu. Rychlou. Bezpečnou. Relativně. Ale kde? Kde je ta cesta? Plameny kolem nich utvoří kruh. Tančí kolem jako žhavé baletky. Nechtějí jejich jediné hosty pustit z divadla. Král je schopný alespoň chodit. Ale co Dante?

Začíná propadat panice. Konečně dorazí vojáci s vodou. Začínají ji lít na jedno místo za druhým. Plameny se pomalu poddávají. Využila příležitosti. Uniknout. Utnout toto bláznivé představení. Krok. Dva. Z díry ve stanu se k ní natahují ruce. Záchrana. Spása.

,,Nechtěl jsem jí ublížit," zamumá král. Alyss to donutí trochu se zamračit. Zapřemýšlet. Mluví ze spaní. Ale o kom?
,,Ona za nic nemohla. Vím, že je to ještě dítě."

O mně. Pochopí. A nepatrně zpomalí. Chce slyšet více. Chce znát jeho sny. Nenávidí ho. Hnusí se jí. Jeho přítomnost ji ničí. Ale ona jej chce poznat. Jeho. A všechna jeho tajemství. Kolem ní žhnou kusy dřeva. Šlehají plameny. Dante se pomalu, ale jistě, dusí v bezvědomí. Ale ona chce vědět, co se tomu velkému mocnému muži honí hlavou. Uvědomuje si přitom, že je to od ní neskutečně sobecké.

,,To ta moje povaha," zívne. ,,Moje zuřivost může za to, že jsem monstrum, že ji děsím. Může určitě i za to, že Eleonor, moje krásná milovaná Eleonor, ode mě utekla..."

Zase to jméno. Zase ta žena. Alyss už začínalo dost štvát, že o ní skoro vůbec nic neví. Tu ženu obklopuje tajemství a ona opět zatoužila po tom, znát odpovědi hned. Z přemýšlení ji vytrhne hlasité PRÁSK. Za jejími zády se zhroutí další kláda. Nečekala ani minutu. Vyskočila s posledním vypětím sil z hořícího stanu.

,,Alyss," spatřila Jeremyho, který se prodíral davem přímo k ní, aby zjistil, jestli není nějak zraněná.

Dívka však věděla, že jakmile se k ní dostane, už ji do stanu nevpustí, a proto vydá spícího krále s ohořelými vousy do rukou hasících vojáků a znovu vběhne do plameného pekla. Skoro to až vypadá, že chce lékaři prostě utéct i za cenu vlastního života.

Více dýmu. Výtej zpět, jakoby říkal. Musím si pospíšit, pomyslí si naléhavě. Přiběhne k Dantemu. Vypadá jako mrtvý. Pokusí se jej táhnout po zemi. K improvizovanému východu. Ale je na ni těžký. Tak neskutečně těžký. Žádná pomoc z jeho strany. Je jen v bezvědomí. Zatím.
Hořící plachta už se neudrží. Její žhnoucí kousky padají k zemi. Podpěrné klády jsou snad ještě v horším stavu. Jedna po druhé se kácejí jako přebytečné stromy v lese. Alyss neztrácí naději. Po chvilce se jí podaří s Dantem pohnout. Alespoň kousek. Alespoň o pár centimetrů.

,,Prosím, Dante," zaúpí. Zakopne. Padne naznak. Země je tak chladná. Vzduch tak teplý. Hledí vzhůru. Nechce se jí už být v tomto pekle. Nedokáže své tělo přimět k dalšímu pohybu. Chce. Nemůže. Žhavý sníh. Ona. A Dante.

Dál hledí vzhůru. Výhled jí však zastíní postava někoho, koho by tady čekala nejméně - generála Elliota. Popadne ji. Přehodí přes rameno. Vyběhne. Ven. Pryč ze stanu. Z pekla. Sam. Je tady. Běží sám do stanu. Vrací se s Dantem. Obloha. Vločky. Může opět nasát čistý vzduch. Vydechnout peklo, kterým si právě prošla.

Navázat peklem jiným.