Král a klaun [KOREKCE]

18 - Manželské hádky

,,Dal jsem ti jednoduchý úkol, Marinett," mluvil král Filip a přecházel z jedné strany stanu na druhou. U stěny v řadě vedle sebe seděli Robin, Konan a dvojčata a mlčky jej sledovali. Neměli nejmenší tušení, co by po nich mohl chtít, natož pak, co požadoval po Stopařce. Ta stála opřená o stůl v levém rohu směrem od vchodu a nervózně klepala tenkými prstíky o desku. A král pokračoval. ,,Říkám: přiveď mi Alyss sem do tábora a já budu spokojený. Ne, ty mi sem dovezeš čtyři šarlatány ze stejného divadla, ale režisérku? Tu ne." Král přestal rázovat sem tam, zastavil se, založil si ruce křižmo na hrudi a propaloval pohledem bílou košili své manželky.

Marinett přestala poklepávat prsty o stůl, elegantně jako kočka se otočila na svého nového manžela a upřela na něj své černé oči. ,,Ty to pořád nechápeš?" rozhodila zklamaně rukama.

Král se zatvářil uraženě a rudý plnovous se mu zatřpytil: ,,Bohužel. Pořád se ve tvých myšlenkových pohybech nevyznám."

Marinett zakroutila hlavou: ,,Tak jinak," usedla na židli, pokynula mu, aby se posadil naproti a začala mu vše vysvětlovat jako pětiletému dítěti. Divadelníci je mlčky poslouchali a snažili se tomu přijít nakloub stejně, jako se Filip snažil pochopit to, co mu tu jeho manželka vykládá.

Dvě a dvě si nakonec dokázal nejrychleji spojit Konan, který pochopil, že Marinett se nejdřív pokusila Alyss unést, Juliet jí ji však vzala, ona pak jemu a jeho přátelům navykládala, že je k malé režisérce dovede, i když ani nevěděla, kde ji hledat...
Všechno to do sebe najednou zapadá, pomyslel si Konan a přemýšlel dál. Potom nás přivedla sem, kde jsme nyní vezněni jako rukojmí. Chce nás odstavit z cesty, zamračil se.

,,...a vualá, máme ji tady. Chápeš?" Marinett s nadějí v očích dokončila výklad svého geniálního plánu a doufala, že jej manžel pochopil.

,,No..." bručel král a škrábal se ve vousech. ,,A co když se rozdělili? Nebo někde umrzli?" namítl, ale ze srdce doufal, že to není pravda.

,,Neumrzli, teda... alespoň Alyss ne," ujistila jej. ,,Sam mi včera posílal zprávu o tom, že se ji pokusili s jeho jezdci chytit, ale ona jim pláchla na druhou stranu řeky Souly a zlomila si prý nohu..."

,,Cože?" hekl Robin a Konan jej zpražil pohledem plným hněvu, takže hnědovlasý herec sklopil hlavu a dál si hrál na vzduch. Černovlasý spokojeně pokýval hlavou a kývl Marinett na znamení Už je vklidu, pokračujte, a dál naslouchal.

,,Zlomila nohu," vydechl král a zatahal se za rudou hřívu. ,,Za jak dlouho jsou schopni mi ji sem dopravit, chudinku?"

Konana zaujal králův zájem o mladou zrzku. Divadla jako Klišé přece jen nepatřila do oblíbeného seznamu trávení volného času u šlechty a účinkující herci na té oblíbenosti byli ještě hůř. Pohled na zbičovaného herce byl hrozný, ještě horší na herečku. Ale kdyby za drzost bičovali dítě... Alyss...!

,,To je hrůza," zašeptal s vytřeštěnýma očima Konan a sledoval manželský pár jak si spolu cosi šeptají.

,,Dobře," odtáhl se král a pohladil ji po vlasech. ,,Takže zítra nebo pozítří. Ale ani o den déle!" zahrozil.

Marinett se jen pousmála, blýskla očima po Konanovi, jakoby na něj ukula nějaké pikle, a odešla ze stanu. Král ještě něco napsal do papírů a poté se vydal stejným směrem, takže umělci zůstali ve stanu sami.

,,No...takže...Co budeme dělat?" zeptal se zrzavý Jim. Na jeho otázku však neznal odpověď nikdo, dokonce ani Konan.

Alyss se po zběsilém úprku před jezdci dostala na druhou stranu mostu, ale při doskoku si zlomila levou nohu a nechala utopit svého koně. Jim ze mě nebude zrovna nadšený, pomyslela si. To ale byla ta nejmenší starost, co nyní měla.

Když její pronásledovatelé odjeli hledat cestu přes řeku, přestala hrát bezvědomou, přetočila se na břicho a pomocí rukou se snažila postavit na pravou nohu. Po neskutečně velkém úsilí a obřím soustředění se jí to opravdu povedlo a teď se snažila udržet balanc. Levá noha bolela jako čert, pořád v ní vystřelovala bolest a Alyss zatínala zuby.

Zkusila skákat po jedné noze k pevné zemi, jakmile se tam však dostala, náhle zvýšená bolest v levé noze ji tak šokovala, že se znovu skácela obličejem k zemi a jak se snažila rukama utlumit náraz, úplně si je rozedřela.

Zůstala ležet. Na druhém břehu řeky. Sama. Myslela na Juliet, jestli ještě žije a neumrzla. Myslela na Konana a jeho smutnou bledou tvář s jantarovýma očima. Taky na Robina, který jí tolikrát pomohl z nesnází, ale teď jí pomoct nemůže. Vzpomněla si na zrzavá dvojčata Jima a Jakea a jejich večné vzájemné pošťuchování. Nezapomněla dokonce ani na velkého muže s ohnivými vousy a planoucíma očima, který ji tak děsil a přitom tak fascinoval.

A byla jí zima. Příšerně vlezlá a nesnesitelná zima.