Král a klaun [KOREKCE]

12 - Hraniční hlídka

Otík a Kelly sebou nervózně škubali, když s nimi Alyss projížděla. Její přátelé jí už před hodinami přáli hodně štěstí a řada před ní se zdála být stejná jako před uplynulým časem.
Potom se však řada posunula a posouvala se čím dál rychleji. Neměla jsem si stěžovat, pomyslela si zrzka.

Nakonec se jí opravdu podařilo dostat na most, dokonce již viděla, kdo jej stráží. U stolu seděl obézní pán ve fialovém oblečku a čepcem stejné barvy, měl volánky rukávů obšité zlatou stuhou a místo psaní si neustále upravoval černý knírek. Celkově vypadal jako šašek nadprůměrné velikosti.
Na mostě stáli v řadě vojáci s rudými šátky a jeden z nich, asi velitel, zastavoval jednotlivé povozy k prohlídce.

Mají erb Maltésie, překvapilo Alyss. Před chvílí totiž projížděli kolem pole mrtvých, kde chodili vojáci Lutésie a odklízeli své mrtvé. Třeba je to v zájmu zachování cti vůči padlým, pokrčila rameny a upřela svoji pozornost zpět na dění před ní.

Velitel zastavil další kočár, ze kterého vystoupil jakýsi vyzáblý kupčík. Velitel jej prohledával, ale najednou sebou trhl a kupec se lekl.

,,Co je tohle," ukázal zamračeně Maltésiec na něco v mužově vestě, co Alyss nemohla vidět.

,,To...," zachvěl se mu hlas. ,,To je jen inkoust."

Rudý vytáhl jednu z ampulek s černou namodralou tekutinou a otevřel víčko. Přičichl, poté okamžitě zaklonil hlavu a urychleně ampulku zavřel.

,,Je to otrávené," prohlásil. ,,Duoninem"

,,Ne! Není," kroutil hlavou kupec a ustoupil o krok zpět.

,,Je to silný jed, Duonin, kterým byl otráven například maltéský velvyslanec Stefani. Otrávil jej neznámý lutéský sluha."

,,Není možné. Žádné jedy nepašuji!" bránil se kupec. Nečekal na velitelovu odpověď, prodral se davem a pelášil Alyssiným směrem. Než však stihl vůbec pořádně nabrat rychlost, upadl naznak obličejem k zemi a přímo u dívčina divadelního přívěsu. Z týla mu trčela sekyrka a z rány, kterou způsobila, se začala valit krev. Alyss se posunula víc vlevo, dál od mrtvoly a snažila se na ni nedívat. Místo toho pohlédla vpřed na velitele.

,,Dobrá trefa, Same," poplácával velitele někdo, kdo mezitím přišel. Byla to žena, podle postavy, ale měla na sobě uplé černé kalhoty, vysoké kožené boty, bílou košili, rudý šátek kolem krku a sněhově bílé vlasy. A byla hezká.
,,Zkus se ale s ostatními domluvit bez použití... zbraní a bez krveprolití. Ano?"

,,Ano, lady Marinett," sklonil hlavu velitel Sam.

,,Dobře... a ještě něco," řekla, naklonila se k němu a zašeptala mu do ucha něco, co měl slyšet on a nikdy jiný. Potom se odklonila, pohlédla zrzčiným směrem, přičemž se Alyss zachvěla.

Žena jménem Marinett přikývla a odešla někam na druhou stranu mostu, kam dívka neviděla. Vojáci přišli odklidit kupcovu/atentátníkovu mrtvolu tím způsobem, že ji hodili z mostu, přičemž se jí patřičně omluvili za způsobené trauma. Alyss přikývla a když odešli, naprázdno polkla.

Fronta opět postoupila a než se dívka stačila vzpamatovat, ocitla se v tváří v tvář veliteli Samovi. Díval se na ni skrz milé černé oči a, dalo by se dokonce říct, přátelsky jí pokynul, aby seskočila z kočáru a postavila se před něj. Učinila tak ze strachu před tím, co by se stalo, kdyby tak neučinila. Při každém menších zafoukání ji zastudil pot, stékající jí nervozitou po kraji obličeje.

,,Cestuješ sama?" podivil se, když z povozu nevystoupil nikdo další.

,,Ano," řekla rozhodně Alyss a čelila jeho zvědavému pohledu.

,,Tyto cesty nejsou bezpečné pro mladou slečnu, jako jsi ty," varoval ji.

Alyss přikývla: ,,Já vím. Proto se chci dostat před hranice, abych se vyhnula válčícím frontám," řekla mu a pak dodala: ,,Můžu projet?"

Velitel pohodil hlavou, jeho kaštanové vlasy se zaleskly ve slunci: ,,Projet můžeš, pokud nepašuješ nic nelegálního. Co je v tom přívěsu?"

,,Divadelní kulisy, psací stůl," začala vyjmenovávat jednotlivé položky, ,,papíry se scénáři, brka, plátna..."

,,Dobře, dobře," zastavil ji. ,,To stačí, věřím ti, ale přesto bych byl radši, kdybych se tam podíval sám. Mohu?"

Alyss chvíli uvažovala. Co když přece jen najde něco podezřelého? Nakonec se však uklidnila, jedinou podezřelou věcí by mohl být Konanův podivný plyšové medvěd s jedním okem větším než druhým.

,,Ano, pojďte," pozvala jej a odemčela dveře přívěsu.

Velitel Sam vstoupil první a Alyss mu byla v patách. Byla tam dost tma, jen stabý proužek světla od dveří ji prořezával. Sam se rozhlížel kolem.

,,Mám tu trochu nepořádek, za ten se omlouvám," podotkla Alyss polohlasem, ale on si jí nevšímal a prohlížel si zaneřáděný stůl.

Vzpomněla si na plakáty svých přátel, kde na ně byla vypsána odměna, a modlila se, aby je nenašel. Nalezení zatykačů se opravdu nekonalo, a tak oba zase vylezli ven a Alyss přívěs zamčela.

,,Nic podezřelého jsem nenašel, ty taky nevypadáš na problémy," konstatoval, ,,takže nevidím žádný problém v tom, abych tě pustil do naší země."

Alyss v duchu zajásala. Posadila se zpátky na kozlík a dala Otíkovi s Kellym povel, aby vyrazili. Velitel ji však ještě naposledy zastavil a řekl: ,,Cesty jsou zrádné, režisérko, nikdy nevíš na koho narazíš. Dej si pozor a nedělej problémy."

Alyss se nad jeho slovy pozastavila, což se ovšem netýkalo koníků, kteří si to s chutí klapali po mostě kolem rudých vojáků a frkali nadšením, jelikož se konečně po dlouhé době mohli zase proběhnout.