Úterý 7:45
Nela, Lola a Bella čekaly netrpělivě před školou na Sisi. „Já vím, že nám včera večer volala, ale vůbec se mi to nelíbí." Přešlápla si Bella a dál vyhlížela svou kamarádku.
„Neboj se. Uvidíš, že přijde." Usmála se na ní Lola. Jak řekla, tak se i stalo. V dálce totiž viděli postavu Sisi, jak na ně mává. Také hned zamávaly a na tvářích se jim objevili úsměvy, které jasně naznačili jejich úlevu. Když k nim přišla, jen se smála.
„Co se děje?" Divila se Lola.
„Ale nic." Smála se dál. Nela nechápavě zvedla hlavu od otevřené knížky. Sisi se během půl minuty dosmála a jelikož za deset minut začínala hodina, vyrazily společně do své třídy.
Když vešly do třídy, v poslední lavici seděl jen Tony. Zaskočilo je, že tam Warsy nebyla. Sisi si rychle sedla do lavice a povídala si s kamarádky. Celou hodinu jim vyprávěla, co se stalo, když šla s Varsikem k němu domu. Řekla jim všechny informace, které zjistila. Hodina tak díky jejímu vyprávění rychle utekla.
Po zvonění se Lola s Nelou a Bellou šly projít na chodbu. Samozřejmě, že to byla jen záminka pro to, aby si došly na záchod. Sisi zůstala v lavici a malovala si do sešitu z fyziky. Někdo si vedle ní sedl a pozorně jí sledoval. Ona se na něj také podívala a uviděla Tonyho. „A-ahoj." Zakoktala. Ale malování se už nevěnovala. Nikdy si nemyslela, že zrovna on by za ní šel a povídal si s ní.
„Proč jsi šla do toho lesa? Proč jsi se musela ptát Varsika na ty věci? Musela jsi do toho prostě strkat nos, že?!" Díval se jí přímo do očí. Pohledem nechtěla uhnout. „Víš, co jsi mu provedla?!" Sisi zpozorněla.
„Co? Já mu nic neudělala!" Vyhrkla. Nechápala jsem, co proti mně měl. Jen jsem si s ním povídala.
„Ty jsi mu způsobila to, že je připoutaný k zábradlí na schodech bez jídla a pití!" Díval se na ní rozzuřeně.
„To já netušila. Vážně ne!" Vyhrkla Sisi.
„Já vím, že jsi mu to nechtěla udělat, ale už se stalo." Odfrkl si vstal a odešel zpět do své lavice. Lola si sedla vedle ní.
„Co po tobě chtěl?" Sisi se na ní podívala.
„Myslím.. Myslím, že chtěl pomoc." Nevěděla to jistě. Varsikovi pomoc chtěla tak jako tak. „Ve dvě hodiny na tom samém místě jako včera se sejdeme. Dobře?" usmála se a věnovala se následující hodině matiky.
Úterý 14:02 hod.
„Už asi nepřijde." Usmála se Lola na Bellu a Sisi.
„Hm... podle mě se bojí, že ten kluk po ní zase hodí pavouka." Všechny se zasmály a vyšly. Sisi si naštěstí moc dobře pamatovala cestu k tomu domu. Trvalo jim to asi půl hodiny, než došli k tomu domu.
„Páni to je ten dům?" ptala se Lola.
„Ano." Pousmála se Sisi. Jí už tolik ten dům nepřekvapoval. „Jdeme dovnitř?" Nepočkala na odpověď a vyšla. Opatrně chytla za kliku a potichu otevřela dveře. Mlčky vešly dovnitř. Vyskytl se jim výhled na Varsika, který se rozvaloval na schodu. „Varsiko, kdo ti to udělal?!" Vyhrkla na něj a rozběhla se k němu. On se na ní překvapeně podíval. Pak stočil svůj pohled zpátky ke stropu. „Varsiko! Promluv na mě! Já nechtěla, aby se ti tohle stalo!" Sisi si sedla na schod, který byl hned pod ním. Bella zavřela dveře a stála u nich mlčky s Lolou.
„Jděte pryč!" Vykřikl na ně Varsiko a dál sledoval strop. „Za prvé, o pomoc vás nikdo neprosil a za druhé, za chvilku tu bude Roselle! Chytí vás a bude to všechno ještě horší!"
Klika dveří za holkama šla pomalu dolů. Všichni strnuli. Dveře se rozlétly dokořán a v nich stála překvapená Roselle.
