Je rok 2015
Už je zase nový školní rok. Většina žáků byla už překvapivě ve třídě. Byly tam i čtyři dobré kamarádky, které seděli spolu v lavicích uprostřed po dvou a hned za sebou. Byly spolu dobré kamarádky už od školky, nikdy se nepohádaly. Dalo by se říct, že to bylo to nejdokonalejší přátelství jaké mohlo být.
Zazvonilo na hodinu. Ony ale na sebe byly pořád otočený a odpovídaly si spolu o zážitcích z léta. Do třídy vešla třídní učitelka. Ve třídě zavládlo ticho a jako na povel si všichni stoupli na pozdrav učitelce.
Učitelka si odložila desky s nějakými papíry, přešla před tabuli a usmála se. „Jmenuji se Ammy Hudson. Jsem vaše třídní učitelka, takže kdykoliv budete mít nějaké problémy, přijďte za mnou. Chci vás poprosit, aby jste jednotlivě přešli k tabuli a představili se, protože se ještě neznáme." Mile se usměje a přejde ke stolu. Vezme si do ruky seznam žáků a začne jednotlivě vyvolávat žáky.
Nakonec přišla na řadu i Lola, jedna ze čtyř kamarádek. Přešla před tabuli a nervózně se rozhlédla po třídě. „Ahoj, já se jmenuji Lola, Lola Lonková. Jsem kamarádská a ráda se učím nové věci. Mým koníčkem je jízda na koni. Mám strašně moc ráda zvířata a vše okolo nich. Jednou bych se chtěla..." dveře se rozrazily dokořán. Lola natočila hlavu směrem k nim. Do třídy vešla dívka s bílými vlasy a v závěsu za ní šel kluk s černými vlasy. Učitelka čekala nějakou omluvu, ale nedočkala se jí. Proto vstala ze své židle a rozlobeně se jich zeptala: „Kde jste jako byli?!" Dívka i s chlapcem aniž by odpověděli se presunuli k zadní lavici, kde doslova vyhnali jednoho kluka. Učitelka se podívala na Lolu. „Můžeš se jít posadit." Řekne a snaží se usmát, co nejmileji. Její naštvanost jí v tom ale brání. Lola rychle přejde ke své lavici a posadí se vedle Sisi. Tiše si pak oddychne.
Sisi nenápadně pozorovala nově příchozí. Rozhodně z nich neměla dobrý pocit. Zda-li pak to nejsou nadpřirozené bytosti? Uvažuje a stále se dívá jejich směrem.
„Děje se něco?" Zeptá se po chvíli Lola. „Nic. Jen takový špatný pocit. Ta holka se mi nelíbí. Budou s ní určitě jen problémy." Řekla jí a otočila hlavu k oknu otevřenému dokořán. Venku bylo stále strašné vedro.
„Jó to budou. Ten kluk se mi totiž líbí. Je naprosto boží. Když šel okolo mě, tak se na mě podíval takovým úžasným pohledem...“ Zachichotala se a trochu i zčervenala. Sisi se na ní jen podívala a usmála se. To, že e boží si rozhodně nemyslela. Bella, sedící v lavici před nimi se na ně otočila. „Ale jak vidíš Lolo, už má holku.“ pokynula hlavou ke dvojici sedící v zadu. To už se otočila i poslední ze čtyř kamarádek, Nela. „Jo je boží Lolo, naprosto s tebou souhlasím. Budeme se muset tý holky zbavit.“ zasměje se a také se po očku podívá do zadu na ty dva. Sisi napadl skvělý nápad, jak se dozvědět, co je ta holka zač. „Postarám se o ní já a Bella. Vy se postarejte o toho kluka. Ju?“ Řekne jim a zašklebí se. Její kamarádky se na ní jen nechápavě koukali a přesto, že nic neříkali, pokyvovaly hlavou.
„Počkej, jak myslíš, že se o ní postaráš?“ Nechápavě se jí nakonec zeptá Lola. „To uvidíš.“ Sisi šibalsky mrkne na Bellu a ta jen přikývne. Společně s Nelou se otočí zpět na učitelku, která zrovna začala psát na tabuli rozvrh hodin.
„Už jen pět minut a je konec hodiny.“ Usmála se nedočkavě Lola na Sisi. Ona na její poznámku nereagovala. Bella se opět otočila na Sisi. „To už teď uskutečníme tvůj plán Sisi?“ Hned se zeptala. „Ano“ Odpověděla a podívala se na Lolu, která jejich rozhovor nepochopila. Bella se otočila do zadu a uviděla nepříjemný obličej tý holky. Musela je slyšet. Rychle se podívala na hodinky. Za dvě minuty je konec hodiny. Konečně. Netrpělivě se rozhlédne po třídě. Všichni hráli hry na mobilech, nebo na tabletách. Učitelka to nijak zvlášť neřešila a dívala se do svého mobilu také.
Sisi vytáhla svůj i-phone a něco na něm psala. „Co to píšeš?“ Lola jako vždy byla zvědavá.. „Nic… no vlastně si jen píšu, co si mám vzít zítra do školy.“ Pousmála se na Lolu, ale oči od obrazovky mobilu neodtrhla. V tu chvíli zazvonilo na přestávku. Lola s Nelou šly na záchod a Bella se otočila na Sisi, při čemž nepřestala sledovat ty vzadu. Černovlasý tajemný kluk se nakonec zvedl a odešel někam na chodbu. Ta dívka se na ně však stále nepříjemně dívala. Bella se na ní mile usmála a odtrhla z ní pohled. Ta holka, ale vstala a šla směrem k nim. U jejich lavice se zastavila přímo před nima, rukama se opřela o lavici a tím se naklonila. „Ahoj, co potřebuješ?“ Zeptala se Sisi a bála se, jak dívka zareaguje. „Ne! Co potřebujete vy ?! Celou hodinu se na mě otáčíte a zkoumáte mě pohledem! Radši si hleďte svého!“ Řekla jim nepříjemně a mračila se. Bella párkrát zamrkala a jen se na tu holku dívala. Neměla slov. Sisi se ale jen tak překvapit nenechala. „Dobře. Zeptám se tě tedy na rovinu. Co jsi za nadpřirozenou bytost? Když už jsi k nám došla, zajímá mě jenom tohle.“ Ušklíbla se na ní Sisi a dívala se do svého mobilu.
„Proč bych ti to měla říct? Lovkyně, jen se podívej, kam tenhle svět spěje! Brzy všichni vyhynete kvůli upírům a jim podobným! Buďte vlastně rádi, že jste naživu! Modlete se k tomu svému bůh ví čemu, aby vás ušetřil.“ Dívala se na ně ta holka pohrdavým výrazem. Jasně věděla, co jsou zač a nebála se to říct nahlas. „Nebojím se tě." Řekne klidně Sisi a zpříma se jí podívá do očí. Dívka se zamračí.
„Jak se jmenuješ?“ Nakonec ze sebe vyhrkne Bella. Hned zalituje, že má podřízený tón hlasu. Dívka se na ní podívá a trochu se jí nadzvednou koutky úst. „To byste také chtěli vědět co? Ale, tak když jste to vy. Jmenuji se Warsy.“ Odpověděla jim a hned potom odešla na chodbu. Bella a Sisi jí mlčky pozorovaly, když odcházela. Následně do třídy vešly Nela s Lolou. Sedli si na své místo a jen se smály.
Chvíli po zvonění, oznamující začátek hodiny, do třídy vešla Warsy a s ní ten její kluk. Povídali si. On se usmíval a ona měla obličej bez výrazu. Jako by byla duchem mimo. Uměla se naprosto ovládat.
Sisi začala netrpělivě klikat propiskou a rozhlížela se kolem sebe. Lola ji celou dobu pozorovala. „Děje se něco?" Zeptá se jí nakonec. Lola přikývne, ale mlčí. „A svěříš se mi?"
„Možná..."
„Možná?“ Sisi přykývne, ale i tak už zbytek hodiny nepromluví ani slovo. Radši si několikrát po sobě přečte vzkaz od Warsy.
Stálo v něm:
'Vím, co máš za luben, ale neprojde vám to. Pokud chceš, sejdeme se ve 3 hodiny v Úzké ulici. Budu čekat na konci slepé uličky. Jistě víš, kde to je. Užij si LOVECKOU atmosféru a zatím NAZDAR. Ps: přijdi sama! Warsy'
