Je rok 2000.
Varsmoor se procházel po tmavé silnici. Bylo už pozdě v noci, nikdo tím pádem zde nechodil. Pociťoval uspokojivý pocit nasycení. Jeho oběť byla chutná. Kdo také nepohrdne nad lidskou krví? Párkrát se rozhlédl. Napravo od sebe měl temný a hustý les, nalevo zase vysoké budovy. Jeho uspokojení se ztrácelo. Začínal mít nepříjemný pocit, že ho někdo sleduje. Že by další nadpřirozená bytost? Snad jen ne lovec...
Šel dál o něco rychlejší chůzí. Né, že by se bál.. on se nikdy nebojí! Nechtěl však nic podceňovat. Navíc, krev lovce je daleko sladčí než krev člověka. Také se pak cítí daleko silnější. Z toho nejhuzčího porostu vyběhla vyděšená žena a v náruči držela jednoročního chlapce. Měla poškrábaný obličej a blonďaté vlasy měla z běhu lesem zacuchané a někdy i omotané kolem malých větviček. Prosila o pomoc tajemného muže, jenž stál před ní na ulici. Něco jí muselo pronásledovat a určitě to nepředstavovalo nic dobrého ani pro něho. Pomalu se k ní blížil. Jen dva metry od ní se zastavil. Za ženou totiž z lesa vylezl veliký bílý vlk a cenil na něj zuby. Oči se mu leskly zuřivostí.
Žena si beznadějně klekla a objímala své dítě. Doufala, že aspoň její dítě ušetří. Vlk se rozběhl a ladným skokem přeskočil klečící ženu. Stál přímo před ním. Musí utéct, jinak se nezachrání... Začal tedy utíkat směrem k centru města, kde by aspoň jeden živáček mohl být. Vlk však běžel za ním. Jediné jeho štěstí bylo, že upíří rychlost mu pomáhala se rychle dostat pryč. Bohužel, to co ho sledovalo nebyl obyčejný vlk a ani vlkodlak. Měl ho stále v patách. Zamířil do slepé uličky, chtěl si tam udělat zkratku. Měl jasný plán.. přeskočit kontejner, skočit na zeď a následně se přes ní přehoupnout. Tak by se pak dostal na střechu jednoho zapadlého klubu. Od tamtud by to už bylo snadné.
Přeskočil kontejner a už skákal na zeď. Vlk ho však chytil za patu a strhl ho dolu. Otočil se na něj. Neměl sebemenší šanci přežít. Nejmocnější bytost na této planetě totiž stála před ním a vrčela na něj. Pak aniž ny stačil mrknout, vlk se zadními nohama odrazil, přistál na něm a prokousl mu hrdlo.
Slezla z něho a oklepala se. Upír se stal zlatavým prachem, který se vznesl do vzduchu a následně dopadl na její srst. Již zabila stopadesátého upíra.
