Pondělí 14:25
Tak jo, už sedím ve slepé uličce s mojí nejlepší kamarádkou Lusy a jejím klukem Murderem. Jo já vím, že Sisi přijde až ve tři hodiny, teda pokud přijde. Tohle je mé oblíbené místo. Zde jsem zabila stopadesátého upíra. Vím, že to byl Varsmoor, ale já ho tak moc nenáviděla.
„Přijde dneska vůbec?" Zeptala se Lusy znuděně. „Ale to víš, že přijde. Jen jí dejte čas." Usmála se na Lusy a pořád se držela za ruku s Tonym. „No a co chcete udělat?" Zeptal se Tony. „Mám v plánu jí říct, kde vlastně byl zabit její kamarád upír a taky kdo ho zabil." Usmála se a dívala se pořád do předu. „Proč jí chceš říct, že jsi to byla ty, kdo ho zabil?" Zeptal se jí Murder. „Chci jí naštvat a navíc, co by mi tak udělala? Jedno kousnutí a je po ní." Zašklebila se. „To je pravda. Já bych taky ráda zabila nějakého lovce." Usmála se na ní Lusy. „Není to moc surové?" Vyhrkl Tony. Warsy se na něj jen podívala. Nic mu na to ale neřekla.
„Jak dlouho už tady trčíme?" Zeptala se znuděně Lusy. „Asi tak dvacet minut." Řekl Murder a zívl si. Všem se chtělo spát. Nudili se tady. Zpozorněli teprve, když slyšeli kroky. Asi deset metrů od nich stála Sisi.
„Tak přece jen jsi přišla." Usmála se Warsy. Sisi si prohlížela všechny čtyři a věděla, že nesmí zaútočit, jinak by neměla šanci a umřela by. „Myslíš, že bych mohla odmítnout od tebe toto pozvání?" Zašklebila se a dívala se jen na ní. „Dobrá tedy, proč myslíš, že jsem tě sem pozvala?" Usmála se na Sisi. „No...... asi proto, že mi chceš něco říct, a následně mě zabít s tvými kamarády?" Hádala Sisi. Warsi se zamračila.
„To druhý není špatný nápad... Ale teď si představ, že je rok 2000" Usmála se. „Pak si představ jednoho upíra jménem Varsmoor." Tentokrát si to užívala a usmívala se ještě víc. Vstala a šla pomalu k ní. „Co mi tím chceš říct?" Vyhrkla Sisi. „Počkej. Teď si ještě představ, jak se proměnil v zlataví prach, který se vznášel přesně na místě, kde teď stojíš." Škodolibě se na ní podívala. Sisi se rozhlédla a podívala se na místo pod sebe. „To ne!" Vykřikla. „Ale ano, tady zemřel tvůj rodinný přítel. A hádej, kdo ho zabil." Usmála se na ní. „Ne! To ty jsi zabila Varsmoora! Tys ho zabila! Ty jsi ta bytost, která zabije jediným kousnutím!" Křičela a po tvářích jí stékaly slzy.
„Ano, tak prosím tě nehysterči, nejsme na to zvědaví." Řekla jí Lusy opět znuděně. Sisi na ní jen koukla a před Warsy začala couvat. „Copak? Bojíš se, že tě Warsy kousne?" Zasmála se škodolibě Lusy. Tony si najednou stoupl a šel za Warsy. „Nechte mě být na pokoji vy vrahové!" Vykřikla na ně Sisi. „Copak ty nejsi vrah? Když zabíjíš upíry, vlkodlaky a čarodějky?" Zeptala se jí Lusy."Opravdu jí nechte." Zastal se jí Tony.
„A ty se jí nezastávej! Chceš být jeden z nás, ne?" Vykřikla na Tonyho Lusy. Tony přikývl, couvl a opřel se o zeď. Warsy pořád pomalu šla za Sisi. Ta před ní couvala. Warsy se proměnila v bílého vlka a zavrčela na ni. Sisi se rychle otočila k nim zády a běžela pryč. Warsy za ní běžela až na konec uličky. Tam se zastavila sledovala chviličku sledovala Sisi. Otočí se na své kamarády. Murder měl na očích sluneční brýle a mikinu s kapucí. Tony se pořád opíral o zeď a Lusy se usmívala. Warsy se proměnila zpět v člověka a usmála se na ně.
Sisi věděla, že už jí Warsy nesleduje. Vlastně to bylo v plánu utíkat před ní. Celé to, jak brečela, byla taky jen hra. Mířila do lesa, kde bývaly tyhle druhy nejvíce. Podle legendy je někde v tomhle lese starý dům, který je za normálních okolností neviditelný. Zastavila se na malé pěšince a rozhlédla se. Když spotřila Lolu, Bellu a Nelu, rychle se za nimi vydala. „Ahoj Sisi. Tak co? Jak to dopadlo?" Zeptala se Bella. „Jo, je to v pohodě. Skočili mi na to." Usmála se. „Jdeme hledat tu zříceninu nebo co to je?" Ptala se netrpělivě Nela. „Ano, jdeme." potvrdila jí to Sisi a vyšli.
Šli hlouběji do lesa. Už po deseti minutách je to nebavilo. „Nepůjdeme radši pryč?" Znuděně říkala Nela. „Ne. Nesmíme se vzdát." Usmála se Bella a stočila se víc do prava. Kolem Sisi se něco rychle mihlo. Rozhlédla se, ale nikde nikdo nebyl, tak šla dál. Za sebou uslyšela výkřik.
Trhla s sebou a otočila se. Byla to Nela, kdo vykřil. „Co se děje?" Rychle k ní přiběhla. „Leze po mě pavouk!" Nela stála a klepala se strachem. „Nic po tobě neleze." Prohlížela si jí Lola. „Ale jo! Leze! Sundejte ho ze mě!" Křičela a skoro se rozbrečela. Bella si jí také prohlížela. „Kde ho vidíš?" Ptala se. „Já.... Já ho mám na zádech!" Vykřikla. Sisi se tam podívala a najednou na ní spadla větvička ze stromu. „Sakra, mám jehličí ve vlasech!" Zanadávala. Kamarádky se jen smáli a to i Nela. Náhle i na Bellu spadla šiška a trefila jí přímo do nosu. Zase se všechny smály. Smích je ale přešel, když nad nimi zakřupala větev a spadla kousek od Loly. Podívaly se nahoru a tam stál asi šestnáctiletý kluk.
