RECENZE aneb Žádná procházka růžovou zahradou [ŽÁDOSTI UZAVŘENY]

4. V rouše beránčím

Autor: TnaKenov

Žánr: LGBT Romance

Stav: Nedokončeno. V době recenze vydány 4 části.

Autorovo okénko: Studentka gymnázia dokáže uchvátit i mě samotnou.

A není to jen tím, že hraje na klavír, což mě by se nikdy nepodařilo. Řekněme si upřímně, že tlusté prsty nejdou moc dohromady s klávesami.

Navíc, i přesto, že hudbu miluju, je to pro mě jedna velká neznámá stejně jako rovnice, kde místo čísel vidím písmenka.

Nabízí se jako korektor, grafik, ale i jako člověk na pokec.

Takže uděláme tady takovou horkou linku.

Kdo si chce zkrátit dlouhou chvíli na záchodě s někým jako je tady tato úžasná autorka, můžete volat na číslo: 000 000 000 nebo psát na wattpad, kde ji naleznete pod pseudonymem TnaKenov.

Takže, až ti přijde milion zpráv ze záchodu, můžeš mi poděkovat.

Věnuje se postcrossingu. Je to určitě velmi originální koníček, ale pro mě něco, co na své osobě aplikovat raději nebudu. Pro dobro všech.

Tato milá slečna se mi zdá být dobrou volbou pro konverzaci, zábavu, ale i chvíle nepohody a nudy.

Obálka knihy: Obálka je jedním velmi povedeným kouskem.

Jednoduchá, a přesto všeříkající.

Líbí se mi zobrazení obou chlapců, jak padají do neznáma. Ukazuje to tu odlišnost od všech ostatních.

Možná jediné, co mě po prvním pohledu na ni zarazilo, je to, že jsem nabyla dojmu, že se jedná o nějaký sci-fi nebo fantasy příběh. Ale to byla chyba ve mně než v obálce.

Takže za mě není, co vytýkat.

Anotace: Anotace složená z dialogu mezi William a Alexem, která poukazuje na krásné přirovnání, mě upoutala po prvním přečtení.

Je to něco jiného a neznámého. Vždy není potřeba mít v anotaci objasnění celého příběhu.

Pár vět dokáže naladit dokonalou atmosféru a chuť otevřít takové dílo.

Sázka na heslo: „V jednoduchosti je krása" byla jasnou výhrou.

Postavy: Nejdřív bych chtěla mluvit o Williamovi.

Postava, která rozhodně dlouho zůstane v paměti člověka. Dokonalé ztvárnění osoby, která se nerozhoduje sama za sebe, ale hloupě následuje pouze rozhodnutí ostatních.

Netřeba ani zmiňovat, že je detailně vyobrazeno jeho chování.

Ale zároveň umíš popsat ten vnitřní boj, který v sobě má, protože chce být sám sebou. Jenže, přiznat si něco a být jiný, je velmi těžké.

Alex. Na první pohled si člověk řekne: „Bože, další školní frajírek."

Mám ovšem takové tušení, že Alex nás ještě hodně překvapí a rozhodně nebude takový, jaký se zdá být.

Neměla jsem ho prozatím úplnou šanci poznat, takže nemohu ani odhadovat, co za tajemství skrývá, ale jedno vím určitě, a to, že tato postava nebude tak jednoduchá, jak se zdá být.

V pozitivním i negativním zobrazení.

Děj: Dílko plné metafor a přirovnání mi hned připomnělo Malého prince.
Přirovnání člověka k ovci je naprosto vystihující a trefné pro dnešní společnost.