The First Moment

49. Kapitola

Představme si množství lidí v řetězech a všechny odsouzené k smrti; každého dne jsou někteří vražděni před očima ostatních; ti, kteří zůstávají naživu, vidí v osudu svých druhů svůj vlastní osud, s bolestí a bez naděje pohlížejí jeden na druhého a čekají, až i na ně dojde. Toto je obraz lidského údělu...

 Emma's POV:

 Po dni stráveným s Lukem se má šťastná nálada změnila na opět špatnou. Už je to pár dní co jsem do toho opět spadla. Ano. Je to tak. Jako každý večer jsem si sedla na okenní parapet. V ruce jsem tiskla svůj deník, do kterého jsem si psala své pocity, své chyby co jsem za poslední dny udělala. Dnes jsem opět napsala něco co už jsem dlouho chtěla napsat. Něco pro Luka. Byla to vzpomínka. Důvod, proč.

Jsem v tom znovu. Každým dnem je to se mnou horší a horší, Lucasi. Nevím jestli to znovu zvládnu. Ne, nezvládnu to. Už to nezvládám. Drogy, alkohol, vymetání každého baru, klubu co voní penězmi. Je mi to líto. Líto toho, že tě ničím. Ničím tebe, sebe. Všechny kolem. Po druhé to nezvládnu. Nezvládnu se toho všeho zbavit. Té závislosti. Když už jednou začneš, nepřestaneš. Musela bych být moc silná. Ale já nejsem. Jsem totální, totální neschopný člověk bez sebemenčí vůle. Vůle přestat. Ta síla, ten cíl. Všechno to ze mě vyprchalo, jako kouř z cigaret. Nevím jak dlouho tady ještě budu. Nevím jak dlouho to mé tělo snese. Nebo jak já to snesu. Jenom mám něco na srdci. Tebe Lucasi Roberte Hemmingsi. Miluji tě a tak moc bych ti chtěla ukázat to jak jsem silná. Ale nemůžu. Už to nedokážu. A tvou pomoc nechci. Nechci aby jsi se o mě znovu strachoval. I kdyby jsi sebevíc chtěl. Nepřeji si to. Jenom chci aby jsi věděl, že tě stále miluji a to, že píši tyhle řádky tak to je jen k vůli tobě. Aby jsi měl vzpomínku. Aby jsi si připomněl, vzpomněl jakého idiota jsi miloval. Jakého drogového závisláka si vysvobodil a on jako by se nic nestalo znovu do toho spadl. Doufám, že mi to všechno jednou odpustíš. Tak jako já jsem ti odpustila tu aférku se Steph, tak mi odpusť to co dělám. Prosím, Lucasi. Odpusť. 

 Dopsala jsem poslední slovo a se slzami v očích jsem zavřela deník, který jsem následně schovala pod postel. Pak jsem se opět vrátila k parapetu. Seděla jsem na něm a kolena si tiskla k bradě. Slzy se mi hrnuly do očí, hezky jedna za druhou. Každý pohled do zrcadla mi zvedal žaludek. Bylo mi ze sebe samotné na nic. Už jsem to pomalu nebyla já. Už to není ta Emma Stone, ta kterou ještě před pár měsíci znali. Je tu zpátky ta stará, špatná Emma, kterou všichni nenáviděli a měli ji za totální děvku. Ano, všechno je opět ve starých kolejích a už žádný princ na bílým koni mě nezachrání. Už žádný Luke Robert Hemmings, ten s dokonalým úsměvem na tváři, s dokonale pomněnkovýma očima ji znovu život nezachrání. 

Tak a je tady další kapitola a jak to tak vidím příběh nebude končit 50. kapitolou :D takže se vlastně uvidí jak tohle všechno skončí.