The First Moment

40. Kapitola

Žádný jazyk na světě snad neměl tolik odpůrcův, nezkusil tolik nezasloužených ublížení a pronásledování, nezápasil s tolikerými nebezpečnými překážkami, úšklebky a rouháním, neztratil tolik drahých pokladův, knih a spisův, hned v hltavém plameni, hned v podzemních skrýších a jeskyních, jako náš tento, a přece naposledy všecko šťastně přežil, nad nenávistí zvítězil a hloupost zahanbil...

Hodiny uběhly tak rychle, že jsem už patnáct minut seděl společně s klukama v autě a byli jsme na cestě na zkoušku, kterou máme jako vždycky před koncertem. Ani ne za půl hodiny jsem byli u koncertní haly. Vystoupili jsem z auta, popadli své věci a pomalu se začali stěhovat do haly. Na pódium se připravovala Ashtonova bicí souprava, nám se postarali o kytary a celou aparaturu. Pak už jen zbývalo osvětlení a my mohli začít zkoušet. Postavili jsem se na pódium a začali si pobrukovat píseň She Looks So Perfect dále následovala píseň Good Girls, Amnesia a spousty další, které jsme měli na dnešek v plánu zpívat. Po zhruba hodinové zkoušce nás čekala malá pauza a pak jen přípravy a konečně nástup na pódium pro zahájení našeho koncertu. Seděli jsme s klukama v maskérně, upravili jsem se, oblékli a pak už jen pomalu odpočítávali zbývající minuty do začátku koncertu. Pomalu jsem se nachystali ke dveřím a všichni jsme se společně objali, podali jsem si ruce a pomalu nastupovali na pódium. Davy fanynek šílely, doslova a do písmene.

"Ahoj Stockholme!" zakřičel jsem do mikrofonu a zdvihl jsem ruku do vzduchu. Fanynky křičely a křičely. Pak jsem se podíval na kluky a dali si signál a začali zpívat She Looks So Perfect. "Tuhle píseň, chci věnovat někomu, kdo mi strašně moc chybí, takže Emm, tahle je pro tebe" dodal jsem těsně před tím, než jsem začali hrát. Jen co jsem dohráli, fanynky nás odměnily velký potleskem a křikem. Ani na minutku jsem neváhali a hned na to začali hrát Voodoo Doll a další a další písničky až do úplného konce koncertu. Dohráli jsem poslední z písniček Amnesia a pak všem poděkovali, uklonili se a pak pomalu odcházeli z pódia. Přišli jsme do maskérny a Ashton se začal radovat.

"Bylo to úžasné, skvělé, bombastické!" zakřičel a skočil na pohovku co byla hned na proti něj.

"Ty jsi blázen, ale máš pravdu bylo to opravdu skvělé, díky kluci!" dodal jsem a posadil se vedle Ashtona a pěstí mi začal masírovat čelo, až se začal hlasitě smát.

"Nech toho Luku!" začal prosit a šťouchal do mě.

"Nenechám Ashtone, nenechám!" smál jsem se a dále v tom pokračoval. Pak se k nám přidal Michael, který se taky pustil do Ashtona.

"Calume, nestůj tady a pomoc mi!" křičel Ashton a Calum jen stál před zrcadlem a dělal nejrůznější obličeje.

"Jak vidíš Calum, teď na tebe momentálně nemá čas!" odpověděl mu Michael a zasmál se.

Po pár minutách jsem jeli opět zpátky do hotelu. Tentokrát jsem se museli co nejrychleji zabalit a znovu zpátky naskákat do auta a odjet na letiště. Naše další zastávka byla v Německu, přesněji v Berlíně. Tam se měl odehrát další z naších koncertů, na který jsem se opět těšil. Když jsme dojeli na pokoj naposledy jsme se podívali z našeho balkónu na město Stockholm. Pak už jsme se jen rozloučili a nasedli do auta a nechali se vést na letiště.

"Tak jak se těšíte na další koncert?" zeptal se Calum během cesty na letiště.

"No já se těším a moc! Bude to paráda!" křikl Mikey.

"Taky se moc těším, abych řekl pravdu" špitl Ashton a vzal si do ruky telefon a začal natáčet video.

"Dneska jeden z úžasných koncertů! Díky Stockholme, za krásný večer!" zakřičel a následně na nás telefon natočil. Všichni jsme s úsměvem zamávali a Ashton video dokončil. Následně ho pak sdílel na internet.

Dojeli jsem na letiště a tak jako v Sydney jsem si vzali věci a pomalu šli do letištní haly a čekali jsme na naše letadlo. Tak jako na začátku, tak i při našem odjezdu nás čekali fanynky na letišti. Házeli po nás své věci, vlajky a všechno možné co měli u sebe.

"Všem co jste byli na koncertě tak vám děkujeme!" zakřičel Calum a všem s Švédskou vlajkou zamával. Naposledy jsem se po letišti rozhlídli, všem jednotně zamávali a pak nastupovali do letadla. Znovu jsem se posadil k okénku a pozoroval jsem se vznášeli do vzduchu. Sledoval jsem Švédsko z ještě mnohem větší výšky, než jsem viděl z balkónu.

"Bylo to tady úžasné- jedno se tady chci vrátit, co ty Luku!" řekl Ashton a položil mi hlavu na rameno, hned po té co se mě zeptal.

"Bylo to tu úžasné- a ano, vrátil bych se tady, ale jedině s Emmou-" zasmál jsem se a poplácal ho po vlasech.

"Už ti chybí co? Po Německu jedeme do Francie, proč pro ní nepošleš? Byl by jsi tady s ní!" dodal a napil se trochu vody, kterou měl odloženou na tácku.

"Myslím, že kdyby tady, byla nedokázal bych se na nic jiného soustředit- myslím, že by jsem další dny koncertování nezvládl" odpověděl jsem mu.

"Ale co to povídáš? Určitě by jsi to zvládl, jsi přeci chlap! A ona by byla aspoň tvá podpora a věděl, by jsi, že ji máš blízko sebe a že se ji nic nemůže stát-" dodal znovu Ashton.

"Přemýšlel jsem nad tím, ale je to jen pět dní, za chvíli budeme zase zpátky doma- až to bude na delší dobu pak budu uvažovat o tom, že ji se sebou vezmu-" odpověděl jsem mu.

"Dobře a víš co? Měl by jsi ji s námi víc seznámit. Musíme ji víc poznat-" usmál se Ashton.

"To víš, že vám ji představím a s tou největší radostí-" zasmál jsem se a šťouchl do něj.

"Tak to jsem rád, brácho-" rozzářil se a znovu do mě šťouchl. Mou odpovědí mu byl můj úsměv.   

Tak tady máte další díl, chci se Vám omluvit, že jsem ho v to úterý nestihla přidat, ale nějak už nebyl čas a já to nějak všechno nestíhala, tak snad Vám to nebude vadit. Jinak budu doufat, že se Vám bude líbit i tento :) Ještě uvidím a snad už dneska přidám další kapitolu, protože vzhledem k tomu, že se zítra ani moc neučíme bych to jakože mohla stihnout :DD ale uvidíme! Vote, comment :)