The First Moment

19. Kapitola

 Není nám milé, co sníme, co nesníme, více nás láká...

Ráno mě probouzelo drnčení telefonu na nočním stolku, celý znechucený jsem si promnul oči a zatíp jsem ho. Jeho otravné zvolení mi začalo pomalu lézt krkem. Pomalu jsem došel k šatní skříni a vytáhl z ní oblečení, které jsem si následně oblékl hned po té co jsem vylezl z koupelny. Došel jsem až do kuchyně, ve které byla máma a chystala snídani.

"Dobré ráno-" pozdravil jsem a zasedl si ke stolu.

"Dobré ráno, tak co jaký byl včera večer? Přišel jsi docela pozdě" zeptala se mě máma s úsměvem a položila přede mě misku s lupínky.

"Skvěle jak jinak, po večeři jsem se pak ještě byl projít, musel jsem si pár věcí nechat ujasnit" zalhal jsem a pustil se do snídaně.

"A jsi si jistý? Šel jsi se projít se Steph?" zeptala se znovu s úsměvem a posadila se přede mě.

"Šel jsem se projít sám a jsem si opravdu jistý, mami" odpověděl jsem ji a dojídal poslední zbytek lupínků.

"Dobře, věřím ti" usmála se na mě a pak vzala od stolu, z kouta si vzala kabelku, kterou si přehodila přes rameno.

"Tak se měj Lukey a hezký den" rozloučila se s mnou máma a zabouchla za sebou dveře. Poté co odešla jsem ještě doma pouklízel a pak se taky vydal směrem do školy. Po cestě do školy jsem narazil na Drewa, který si prozpěvoval a vypadal plný života.

"Pěkně ti děkuji, kámo!" řekl jsem naštvaným hlasem a uhodil ho do ramene, on uskočil a zašklebil se.

"Co jsem udělal?" zeptal se mě a pěst mi hned vrátil.

"Proč jsi mě nechal napospas Steph?" zeptal jsem se ho.

"Protože se ji líbíš, musel jsem to udělat a navíc byl jsem pryč-" zasmál se a dělal jako by za nic nemohl.

"Jasně, ale to že se mi ona nelíbí to tě nezajímá? Víš jak se teď před Emmou cítím? Je mi ji líto, jak musí neustála vidět mě jak se musím líbat se Steph, nebo cokoliv jiného, neničí to jenom ji, ale i mě"

"Tak jsi ji měl jasně říct, že oni nemáš zájem. A promiň nevěděl jsem, že máš rád Emmu, nebo že plánuješ s ní něco mít-" dodal Drew.

"Ano měl jsem ji to říct? Proboha jak bych mohl ji to říct, když mě ona nedokáže pustit ke slovu? Neustále v jednom kusem mluví ona, mluví o nás, o sobě, o své dokonalé rodině. Opravdu skvělé-" řekl jsem vztekle.

"No tak se na tebe po tobě jede, co na tom je? Moc to přeháníš-" poplácal mě po zádech Drew.

"Ale ty to prostě nechápeš! Nechápeš to, že já ji nechci mít u těla? A víš co? Vykašli se na to, nemá to smysl, nemá to smysl řešit s tebou!" znovu jsem po něm zvýšil hlas a šel na před.

"Luku, promiň! Nechtěl jsem tě takhle naštvat!" křičel na mě Drew, ale já dělal, že ho neslyším. Měl jsem toho dost a už jsem nepotřeboval, slyšet jeho další výmluvy. Měl jsem jasno v tom, že v tom všem se Steph má prsty. Proč pak tedy, nechodí oni dva spolu? Vždyť se k sobě tak náramně hodí tolik si rozumí. Vztekle jsem došel ke škole a opřel se zády o zídku. Nasadil jsem si sluneční brýle a do uší si dal sluchátka, nenápadně jsem pozoroval kolemjdoucí lidi. Za chvíli jsem uviděl Emmu, která došla až ke mě.

"Ahoj-" pozdravila mě s úsměvem a sluchátka mi vyrvala z uší.

"Ahoj Emm, jak se máš?" usmál jsem se na ni.

"Mám se dobře a co ty?" usmála se ona zase na mě.

"Celkem dobře-" odpověděl jsem ji a skousl si spodní ret.

"Nevypadá to tak něco se stalo?" zeptala se mě.

"Možná- něco ano-" zamumlal jsem tiše.

"Poslouchám-" dodala a chytila mě za zápěstí a dotáhla k lavičce, na kterou jsme se posadili.

"Dobře, když jinak nedáš. Jenom jsem trochu podrážděný ze včerejší večeře u Steph, z dnešní hádky s Drewem, prostě všechno jde z kopce, tak jak jsem to nechtěl"

"Stalo se snad něco na té večeři a co tobě mohl tak Drew udělat?" zeptala se mě s údívem a dále mě poslouchala.

"Ne- vlastně ano, její otec tam začal mluvit o tobě a znáš to, neunesl jsem to a tak jsem se s ním trochu začal hádat a dneska Drew, myslím, že on může za to všechno co se teď týká Steph-" zamumlal jsem ještě víc tiše, protože se k nám blížila nečekaná návštěva. Opět se k nám blížila Steph a vypadala naštvaně.

"Víš co radši půjdu, uvidíme se na tělocviku, zatím Lukey" dodala Emma a šla směrem do školy.

"Ahoj Lukey, co po tobě chtěla Emma?" zeptala se mě posadila se mi do klína.

"Nic, jenom jsme si povídali-"

"Tak to je dobře, kdyby to bylo totiž něco jiného, nevím nevím co by se pak stalo" usmála se a pohladila mě ve vlasech a rty mi přitiskla na líčko.

"Co by jsem měl jiného dělat? Normálně jsme si povídali!"

"Já vím, věřím ti, ale kdyby tě nějak obtěžovala, musela bych zasáhnout" usmála se znovu.

"Neobtěžuje mě, jenom jsme si povídali, jako dva kamarádi ano?" dodal jsem a postavil ji na nohy.

"Dobře, když jste kamarádi tak to jsem jen a jen ráda" odpověděla mi.

"No jsem rád, že jsi ráda a pojď už do školy, máme první hodinu tělocvik, víš jak bude učitelka vyvádět-" dodal jsem a pomalu se vydal do školy, samozřejmě k mé cestě do školy se připojila Steph, která mě držela za ruku a usmívala se jak sluníčko. Pomalu s klidným krokem jsme se procházeli do šaten u tělocvičny. Tam se pak naše cesty rozpojily ona šla směrem k holkám a já ke klukům. Pak začalo něco co mi připomínalo spíš peklo než hodinu tělocviku.

Fůů další díl je na světě. Předem chci říct, že nevím zda se tady zítra objeví další díl, protože nám zítra končí xp zabezpečení a bude třeba ho aktualizovat :D Ano úplně se v tom vyznám! Takže si na další díl počkejte buď zítra večer, nebo ve středu nebo někdy koncem týdne až se dá vše do pořádku. Samozřejmě nebudu zahálet a každý den zamakám na jedné z kapitol! :3 Love ya all! ...
Hannah...