One more word, Oliver

•TWO•

Nohama jsem stála na kraji skalnatého srázu a shlížela dolů. Tak 15 metrů pode mnou se vlnila hladina rozbouřeného moře a odrážela světlo zapadajícího slunce.
Byla to ohromná výška.

Zatočila se mi hlava a klopýtla jsem dozadu.

,,Snad se nebojíš," poznamenal Darryl.

Bojím a jak.

"Já nemůžu." odporovala jsem přiškrceným hlasem.

Všichni tři se začali smát. Kevin stojící za mnou mě chytil za ramena a nedovolil mi podruhé couvnout. Srdce mi bušilo, jako nikdy v životě.

,,Myslím, že můžeš," řekl Darryl tak blízko u mého ucha, že mé celé tělo pokryla husí kůže.

Ucítila jsem, jak mi Ryan dává ruce za záda. Zhrozila jsem se při pomyšlení, co chtějí udělat. Přece mě neshodí dolů.
Slzy se mi začaly hrnout do očí, jak jsem se marně snažila vyvlíknout z jejich sevření.

Začali mě postrkávat ke kraji.

,,Nechte toho, pusťte mě." snažila jsem se mluvit vážně, aby udělali, co říkám.

To však vyvolalo jen další vlnu smíchu. Byla jsem naprosto zoufalá. Celé tělo se mi třáslo tím strachem, tou panickou hrůzou z výšek. V tu chvíli jsem tak litovala, že jsem se s nima kdy začla vůbec bavit, natož jim věřit.

Dotlačili mě až k samému kraji a já znovu pohlédla dolů. Začala jsem sebou házet a vřískat, jak jen mi to hlasivky dovolily.

,,Ne! Prosím, nedělejte to!" křičela jsem.

,,Ještě nám poděkuješ." uslyšela jsem ještě jeho chraplavý hlas, než do mě strčil.

Oni to vážně udělali.
Pak už jsem necítila nic pod nohama a řítila se nesnesitelnou rychlostí k hladině moře. Já umřu, napadlo mě.
Křičela jsem jako o život, o který mi teď právě šlo a slzy se mi draly z očí...

Trhla jsem sebou a otevřela oči. Posadila jsem se a těžce oddechovala.
Byla jsem na kost promočená studeným potem a po tvářích mi stékaly horké slzy.

Zatraceně! Už zase.Je to rok, co se to stalo a nemůže mi to dát pokoj.

Partička blbečků- Ryan, Kevin a Darryl.
Tehdy jsem se s nimi začala hodně bavit a to byla nejspíš největší chyba v mém životě.

Myslela jsem, že už ty noční můry přestaly, ale to jsem se očividně spletla.

Ač jsem se snažila, nemohla jsem své vzlyky utišit, tak dál mizely v těžkém tichu, které obklopovalo celý pokoj.

Spustila jsem nohy přes okraj postele a rukama se opřela o kolena. Nenávidim to.
Stále jsem se celá klepala, ale teď částečně i zimou.

Posbírala jsem pár věcí na převlečení a zamířila do koupelny. V zrdcadle jsem pohlédla na svůj unavený pihatý obličej a zarudlé oči.

Svlékla jsem ze sebe mokré oblečení a vstoupila do sprchového koutu. Koupelnou se ozývaly mé stále neutuchající vzlyky. Nechala jsem padat proudy horké vody na mé roztřesené tělo a snažila se zklidnit své přerývané dýchání.

Po chvíli se celé mé tělo uvolnilo a vzlyky ustaly. Cítila jsem, jak se mi do těla vlévá příjemné teplo a srdce konečně uklidnilo.

Po horké sprše jsem se vydala do kuchyně a uvařila si kafe, které jsem si následně vzala k televizi. Přikryla jsem se dekou a spokojeně se uvelebila na pohovce.

Po celém domě bylo šero a svit vycházejícího slunce, který pronikal dovnitř velkými okny, mu dodával klidnou atmosféru.

Dívala jsem se na nějakou komedii, když se ozvalo otevření dveří a do obýváku vešel unavený Jensen.