Hope McCall ✔️

F A M I L Y D R A M A

Procitnu, ale ne úplně. Nemůžu se pohnout, má víčka jsou těžká, ale začínám rozeznávat hlasy kolem mě.

,,Co se v tohle zasraným městě děje!? Nemůžu o ni přijít, ani jsem.. neměl jsem šanci se jí omluvit." povdechne si Scott. Cítím stisk na mé levé ruce.
,,Myslím, že ti odpustila, i když si to ještě nepřiznla. Milovala tě, Scott." utěšuje ho Malia.
,,V tom je ten problém, minulej čas! Víš, co jsem jí řekl jako poslední?" řekne si vyčítavě.
,,Vím, ale.." nestihne to doříct, jelikož ji Scott skočil do řeči.
,,V podstatě jsem jí řekl, že je mi na obtíž!" zvedne na Mal hlas.
,,Scotte, myslím, že by jste měly jít na chvíli na čerstvej vzduch, prospěje vám to." podle hlasu poznám Deatona.

Scott po chvíli pustí mou ruku, a pak zaslechnu vrznutí branky, díky které nás nemůžou vlkodlaci odposlouchávat.
,,Jak dlouho jsi vzhůru?" promluví na mě Deaton.
,,Minutku." odpovím a pomalu otevřu oči. Ještě jsem celá oslabená, ale Deaton mi pomůže do sedu.
,,Řekni mi, co se stalo." promluví po chvíli ticha.
,,Do školy za mnou přišel ten chlap, nemám páru jak se jmenuje, ale řekl mi pravdu o mě, o něm, kdo to je, co po mě chce a pak.. mě zabil." vyhrnu ze sebe na jeden nádech, takže si nejsem jistá, jestli všechno zaznamenal.
,,Takže už znáš pravdu." zkonstatuje. Kývnu hlavou, ale pak mi dojde, co tím myslel. Zvednu na něj obočí.
,,Věděl jste to, pravdu o mě?" sesednu ze stolu.
,,Nebylo na mě, ti říct pravdu." odvětí klidným hlasem. Na to jen přikývnu.
,,Můžete zavolat Scotta. Jen Scotta!" upřesním. Přikývne hlavou a odejde. Za chvíli je zpět v doprovodu Scotta.
,,Stalo se..." nedořekne, když mě uvidí stát živou. Rychle si to ke mně namíří, ale já ho rukou zastavím.
,,Hope, já vím, že se na mě zlobíš, ale..." zavrtím hlavou.
,,Je mi jedno, co se stalo ráno. Mám na tebe jen jednu otázku a potřebuju pravdivou odpověď." řeknu přímo, on kývne.
,,Proč jsem ve tvé smečce?" zeptám se prostě.
,,Cože?" stáhne obočí ve znamení, že nechápe otázku.
,,No, proč jsem ve tvé smečce? Proto, že jsem tvoje sestra?" smažím se upřesnit otázku.
,,Já.. co.." řekne zmateně a podívá se na Deatona.
,,Ano nebo ne?" zeptám se znovu, když se nemá k odpovědi.
,,Asi ano." řekne skoro neslyšně.
,,Okey." pousměju se na něj a rychle ho obejmu, že mě ani nestačí obejmout nazpět.
,,Uvidíme se doma." řeknu ve spěchu a už ho obcházím.
,,Co? Nemůžeš jít sama!" začne odporovat za mými zády.
,,Fajn." řeknu a otočím se na něj ve dveřích.
,,Jestli nemám jít sama, tak se mnou půjde Stiles. Jedině Stiles, potřebuju být s někým, kdo není nadpřirozený." řeknu si svou podmínku a založím si ruce na hrudi, že o nic míň už neustoupím.
Chvili mlčí, nakonec jen přikývne.
,,Ale až přijdeš domů, promluvíme si všichni. Celá naše smečka." taky si založí ruce na hruď.
,,Tvoje smečka, Scotte. Od teď nejsem součástí. Nijak vám neprospívám, mezasloužila jsem si v ní místo. Nemyslím to zle, jen... od teď jsme jen kamarádi a to je vše." nečekám na jeho odpověď, vyjdu ven z ordinace a všimnu si, že nemám ortézu. Asi mám taky super rychlé léčení. Otevřu branku a všechny přelénu pohledem. Zastavím se na Stilesovi.

,,Stilesi, pojď se mnou, musím si něco zařídit a Scott nechce abych šla sama. Sejdeme se pak u Scotta." vyjdu ven na ulici. Až tam si uvědomím, že jsem neřekla u nás doma, ale u Scotta.

Přejdu k jeho Jeepu a čekám až dojde, který právě vyšel z kliniky. Odemkne auto a oba nasedneme.
,,Stalo se něco?" zeptá se.
,,Ne, jeď rovně, pak ti řeknu kam jet, nechci aby nás někdo z nich sledoval, protože nás všichni poslouchají." vysvětlím mu, on nastartuje a vyjede.
,,Jak tohle víš?" pohodím rameny.
,,Znám Scotta." řeknu jednoduše.

Když jsme dostatečně daleko, řeknu mu, aby jel k Derekovi. Na nic se neptá a vyjede k jeho loftu.

Zaparkujeme před budovou, vypne motor, ale ani jeden nevystoupíme.
,,Co se stalo?" zeptá se a podívá se mi do očí. Já mu pohled neoplatím a stále se dívám dopředu na palubní desku, ve snaze se nerozbrečet.
,,Hope? Jsi.." nedořekne, protože si otočí můj obličej jeho směrem a v tu chvíli mi ukápne jedna neposedná slza.
,,Ne, nejsem." řeknu narovinu a on si mě přitáhne do objetí.

Po chvilce se narovná a natáhne se po mojí ruce.
,,Před tím, než mě ten Merlin zabil.. zjistila jsem, že.." popatáhnu si a pokračuju.
,,Zjistila jsem, že Scott není můj bratr a Melissa není moje máma.." Stiles na mě překvapeně kouká.
,,Jsem adoptovaná, Stilesi." uzavřu moje vysvětlení.
,,Panebože." řekne a znovu si mě vtáhne do objetí. Ani nevím,jak dlouho mě objímá, ale nakonec se přinutím odtáhnout.
,,A proč jsme jeli za Derekem?" zeptá se opatrně.
,,Protože Derek je Hale... Moje biologická matka je Talia Hale." odpovím.
,,Ty a Derek. Sourozenci." řekne po kouskách, jak se to snaží spracovat.
,,To je divný." řekne a ušklíbne se. Já se jeho výrazu akorát zasměju.
,,Mě to povídej!" řeknu.

Oba vystoupíme z auta a vyjdeme po schodech k Derekovi. Otevřeme posuvné dveře, při mém štěstí je tu však i Peter.
,,Hope? Stilesi?" zeptá se Derek a vstane ze sedačky.
,,Chci pravdu." řeknu a vstoupím.
,,O?" zeptá se Peter.
,,O tom, že moje matka, biologická matka, je Talie Hale." oba se na mě šokovaně podívají.
,,Dlužíte mi to!" dožaduji se. Vymění si pohled.
,,Co chceš vědět?" zaptá se Derek.
,,Všechno." odpovím a posadím se bez dovolení na sedačku, Stiles si sedne hned vedle mě.