Hope McCall ✔️

O F F I C E

H O P E

Do školy dorazíme do 20minut. Cesta uběhla celkem rychle. Buď jsme si povídaly nebo jsem přemýšlela nad Scottem.
Rozhodla jsem se, že to teď nebudu řešit a pokusím se soustředit na školu. Konec konců letos je můj poslední klidný školní rok. Příští rok maturuju a vše se bude točit kolem vysoké.
,,Hope!" zamává mi před očima Malia.
,,Ano?" zeptám se a podívám se na ni.
,,Jdeš? Už jsme tady." řekne a uchechtne se. Obě vystoupíme. Já si ze zadních sedaček vezmu berle a přes rameno si hodím batoh.

Vyjdeme vstříc ke škole. Když vcházíme dovnitř školy, všimnu si přijíždějících aut. Scottova smečka.

Rychle se vydám vstříc škole, protože nepotřebuju, aby mi stáli za zadkem 24/7, když o to nikdo z nás nestojí. Možná tak Scott, kterej by mě nejradši kontroloval.
,,Hope, musím tě, ač nerada opustit. Mám chemii a to je na druhý straně školy." upozorní mě Mal.
,,Asi to nějak přežiju." usměju se na ní.
,,Kdyby něco zavolám!" ujistím ji, příkvne a rychlou chůzí se vydá ke své třídě.

Můj pohled se na moment zastaví na hlavních dveří, kde všechny zahlídnu. První kdo zachytí můj pohled je Stiles, který mě očividně vyhladával. Ostatní se mě taky smaží najít, ale pomocí sluchu. Pousměju se na něj a vydám se pryč, než mě ostatní uvidí. Bohužel se musím před začátkem hodiny zastavit ve skřínce pro učebnice.

Když mám knihy už schované v batohu a batoh na zádech, zabouchnu dvířka od skříňky. Při mé smůle za nimi stojí Isaac.
,,Nazdar kotě!" usměje se a opře se o Stilesovu skřínku. Zvednu na něj obočí. Obejdu ho a mířím si ti pomalou chůzí do třídy.
,,Co chceš Isaacu?" zeptám se nepříjemným hlasem, když mě vlkodlak následuje. Nic však neodpoví, všimnu si, jak se ke mně z druhé strany chodby blíží zbytek. Nevím zda jsem na sebe upozornila bouchnutím skřínky nebo možná vůbec nejdou za mnou ale za mým tichým společníkem.

,,Myslím, že tě někdo hledá!" kývnu k nim. Pokusím se zrychlit, ale Isaac mi zastoupí cestu.
,,Ou, jsem si celkem jistej, že jdou za tebou." uchechtne se. Zpražím ho pohledem.
,,Já ale nemám zájem!" ironicky se usměju, otočím se o 180 stupňů a vydám se do třídy jinou cestou. Sice je delší, ale stojí mi to za to.

První hodinu mám biologii. Hodina se mi táhne, jelikož neustále sleduju hodiny, ve strachu že další hodinu mám Coache, kteté se učastní všichni.
Když zazvoní, před třídou mě čeká Malia, usměje se na mě jakmile mě spatří.

Když vejdeme do třídy, tak tu zatím nikdo není, což mi perfektně vyhovuje. S Mal si zabere lavici úplně vzadu třídy u okna.

Zazvoní na hodinu a stále nikde nikdo, ze Scottovi smečky samozřejmě, zvytek třídy je na svých místech. Lehce mě to překvapí, ale dál si nezaujatě pohrávám s tužkou a myslím na včerejší večer se Stilesem.
Když se po pěti minutách otočím na Mal, poznám na ní, že ji taky vyhovuje, že tu nikdo z nich není. Spíše Scott a Kira.

Neví, že mi Scott řekl, co se včera málem stálo ve škole, proto to ani nevytahuju. Není to moje věc.
,,Hope McCall, ať se dostaví okamžitě do ředitelny. Hope McCall. Děkuji." ozve se v rozhlase ředitelka Martin. Podívám se na Coache. Pokyne na mě rukou směrem ke dveřím a pokračuje dál ve výkladu.

Podívám se na Maliu, která má stažené obočí. Vezmu si svůj batoh a hodím do něj věci, které jsem měla na lavici. Přehodím si ho přes rameno a v poslední řadě si vezmu berle pod paže. Zamířím ven ze třídy. Ředitelčina kancelář je celkem blízko, takže po pár minutách od rozhlasu zaťukám na dveře. Nikdo mi však neotevře a nepozve dál. Stáhnu obočí jako předtím Mal a zkusím zaklepat znovu. Něco tu není správně.
Nic se však nezmění a dveře opět nikdo neotevře.
Vezmu za kliku a bez dovolení vejdu do místnosti. Rozhlédnu se a udělám krok vpřed.
,,Je tu někdo?" zeptám se do prázdné místnosti. Nic. Otevřu dveře do další místnosti, kde sedí ředitelka, ale opět tu nikdo není.
Vejdu dovnitř, jakmile tak udělám, dveře za mnou se zabouchnou. Nervózně se otočím a zkusím dveře otevřít, ale ani se nehnou, což je zvláštní, protože zamčené nejsou.

,,Proč mě sem sakra volali, když tu nikdo není?" zeptám se nahlas sama sebe. Otočím se zpátky do místnosti čelem a dojdu ke stolu. Chvíli si ho prohlížím, jestli nenajdu nějaké vodítko.
Po chvilce začne vyzvánět mobil, který leží na stole.
,,Měla bych přestat sledovat horory!" řeknu si opět sama pro sebe a natáhnu se pro telefon, který následně zvednu.
,,Mami, stalo se něco? Proč šla Hope do ředitelny?" zeptá se Lydia na druhé straně hovoru.
,,Lydie?" zeptám se, i když vím, že je to ona.
,,Hope? Proč máš mobil mojí mámy?" zeptá se zmateně.
,,Volali mě do ředitelny, ale nikdo tady není." vysvětlím a opět proskenuju místnost.
,,To nedává smysl." zkonstatuje.
,,No to mi povídej!" zamumlám.
,,Hope, jdi raději pryč. Po hodině zkusím zjistit, co se stalo a proč tam nikdo není." poradí mi.
,,Hm." řeknu jen a hovor ukončím. Vrátím telefon tam, kde jsem ho vzala. Vhlédnu ke dveřím, ale někdo před nimi stojí.

,,Myslím, že nastal čas si promluvit." řekne neznámá osoba, která se mě už dvakrát pokusila zabít. Udělám automaticky krok vzad.
,,O čě chcete mluvit? Chcete snad zabít, ne?" zaptám se prostě, ale rozhodně.
,,Všechno se dozvíš, teď se prosím posaď. Bude to delší příběh." mávne rukou a donutí mě si sednout.

Proč nepoužiju svoje schopnosti? O něco se aspoň nepokusím?
Část mého já, chce znát tu pravdu, kterou se mi chystá odhalit. Třeba se dozvím, co jsem zač.

Tahle má část vyhrála nad tou, která mi radí utéct.