Hope McCall ✔️

L O O K O U T P O I N T

H O P E

Běžím skrz les a přitom poslouchám svou oblíbenou písničku Beliver od Imagine Dragons, chvílemi si i zpívám nahlas. Ještě než skončí zastavím se, protože jsem doběhla do cíle. Dneska jsem se celkem flákala tak mi to trvalo delší dobu než obvykle.

Vyndám si sluchátka z uší a posadím se na kmen stromu, který je tu od doby, co si jen pamatuju. Podívám se na hodinky a zjistím, že za chvíli bude půl 11.

Zavřu oči a zakloním hlavu směrem ke Slunci. Užívám si naprostého ticha, když za mnou uslyším křupnutí větvičky. Popadnu první věc na zemi a prudce se otočím.
,,Ty idiote! Víš jak jsem se lekla!?" odhodím klacek zpátky na zem. On zvedne ruce nad hlavu.
,,Promiň, promiň. Chtěl jsem tě překvapit ne vylekat." rozhlédnu se kolem sebe jestli nás nikdo nevidí.
,,Klid nikdo neví, že tu jsem. Všichni jsou u Dereka." uklidní mě.
,,A když jsou všichni u Dereka... proč tam nejsi taky?" zvendu obočí zvědavostí.
,,Protože tam nejsi ty!" podlejzá mi. A daří se mu to.
,,A co jsi jim řekl? Sorry lidi, už musím jít! Dlouho jsem neviděl svoji holku, tak se zatím mějte a Scotte? Hope, jako tvoje sestra!!" založím si ruce na hrudi.
,,Ale kuš. Prostě mi volal Sheriff, že musím okamžitě přijet. Nakonec to byla úplná blbost, tak jsem si řekl, že bych tě tu mohl zastihnout, než se vrátím za ostatními." chytne můj obličej do dlaní a opře si čelo o to moje. Usměju se a stoupnu si na špičky a zlehka ho políbím.
Než se stihnu vzpamatovat přitlačí mě na nejbližší strom a náš polibek prohloubí. Samozřejmě mi to nijak nevadí a s radostí spolupracuju.

Jak jinak než mi začnou vibrovat hodinky. Odtáhnu se a zkontroluju, kdo mi volá. Scott. Protočím oči a hovor zvednu. Hovor mám nahlas, tím pádem Scotta slyšíme oba dva.

,,Ano?" řeknu prostě, protože naprosto netuším proč mi vlastně volá.
,,Kde jsi? Jaktože že nejsi doma? Nestalo se ti..." musela jsem ho přerušit.
,,Jsem jen venku a pokud si dobře pamatuju nejsi můj otec, abych ti musela sdělovat kde se všude pohybuju. Ty mi taky neříkáš kam pořád trajdáš se Stilesem a nechoď na mě s tím, že jsi vlkodlak." řeknu na jeden nádech.
,,Kdy příjdeš!?" řekne podrážděně.
,,Až příjdu, tak příjdu!" ukončím hovor.

,,Bože můj, jak já ho tak nesnáším, když se o mě přehnaně stará! Není mi přece 5 let!" rozčiluju se nahlas.
,,Jen má o tebe strach po tom co se stalo. Neví že máš moc se ochránit." obhajuje Scotta.
,,Na čí jsi vlastně straně!?" vyjedu po něm.
,,Na ničí! Já jsem Švýcarsko... jen konstatuji fakta!" obhájí se.
,,Maš pravdu. Promiň, nechtěla jsem na tebe být hnusná. Akorát..." nemám se k dokončení věty, jelikož ani nevím jak bych to všechno vyjádřila.
,,Já to chápu! Jsi nadpřirozená a vlastně nemáš ani ponění co jsi, co dokáží tvoje schopnosti a hlavně se bojíš, že někomu ublížíš." přitáhne si mě do objetí a jen tak prostě chvíli stojíme. Nikdo nic neříká, oba víme, že to co řekl je přesně to co se mi honí poslední měsíce hlavou.

Prošli jsme spolu bestiář tam a zpět minimálně třikrát, ale podle toho, že víme pouze to, že jsem jednou pohla silou vůle klackem, není se čeho moc chytit a to mě pěkně frustruje.

,,Víš co?! Mám nápad!" promluví jakmile mě pustí ze svého sevření. Trochu se ode mě vzdálí, aby mi viděl zpříma do očí.
,,Začínám se bát." řeknu a lehce se zamračím z obav, co z něj vyleze.
,,Prosím tě! Nemáš čeho... je to totálně bezpečný... " snaží se mě přesvědčit, ale sám tomu na 100% nevěří.
,,Dobře, možná tak na 70% bezpečný, ale hej! Je to víc jak půlka, takže..."
,,Tak mi už řekni ten plán!" zvednu obočí a vyčkávám.
,,O tvé moci víme jenom my dva, že?" podívá se na mě s otázkou v očích. Jen přikývnu na souhlas, že jsem to nikomu neřekla.
,,Tak mě napadlo, že to spolu můžeme prozkoušet." usměje se a čeká co já na to.
,,No, já nevím... " řeknu mu narovinu.
,,Ale notak! Bude to sranda a budeme spolu! A kdyby se něco v Beacon Hills stalo, dokázala by jsi se ochránit. Hned bych se cítil líp." začne mě přemlouvat a usmívat od ucha k uchu.
,,No tak dobře." protočím očima a zasměju se.

Zakroutím hlavou. Nechápu jak jsem mu na to mohla přistoupit. Když ty jeho oči a úsměv a... dost Hope! Soustřeď se!
,,Už bych asi měl jít. Bylo by podezřelý, že jsem se zdržel u Sheriffa tak dlouho." kývnu trochu smutně na souhlas.
,,Večer ti napíšu!" řekne, když se začne vzdalovat k jeho autu.
,,Večer je ta akce ve škole! Nezapomeň na to!" křiknu na něj.
,,Já vím! Mohli bychom se někam tajně vyplížit!" uchechtnu se a mávnu na nej ať už jde.

Ještě se zastaví a na celej les zakřičí: ,,Miluju tě, Hope McCall!" zasměju se a plácnu se do čela.
,,Já tebe taky." řeknu si smíš sama pro sebe, než si dám sluchátka zpátky do uší a rozeběhnu se domů.
***
Doma jsem do půl hodiny, protože to beru všemi možnými zkratkami, které znám.

Před domem stojí Scottova motorka a Lydii auto. Trochu se zadivím, že tu není Stilesův Jeep.

Dojdu až ke dveřím a vzdáleně zaslechnu šum hlasů. Než však stihnu otevřít na naší příjezdovce zastaví Stiles. V skrytu duše zadoufám, že dělal něco důležitýho a já kolem Scotta proklouznu bez povšimnutí a bez výslechu, ale moje šance jsou zhruba nulové, tak dál neotálím a vstupuju do vnitř.