Hope McCall ✔️

W H E N W E W E R E Y O U N G

H O P E

Ke Stilinským dorazím kolem půl 2 ráno. Normálně bych tu byla asi o dvacet minut dřív, ale vzhledem k mojí kymácející chůzi, můžu být ráda, že jsem vůbec došla.

Když jsem na 90% rozhodnutá, že stojím před správným domem, zazvoním na dveře.

Nikdo mi však ani po 5 minutách neotevře. Možná že měl Stiles nějaké vážnější zranění tak je s tátou a s ostatními v nemocnici.

Posadím se na schody před vchodem. Cesta sem mě zmohla víc než už jsem byla.
Rozhodnu se tady počkat než někdo přijede, protože už nemám energii na cestu zpět.

Hlavou se mi začnou vířit myšlenky o dnešním večeru, snažím se vzpomenout na sebemenší detaily.
Pak si vzpomenu na to jak mi něco píchl do krku. Měla bych s tím pak zajít za Deatonem, aby se ujistil, že to byla jen droga nic víc.

Nakonec se myšlenka přenesu na dnešní dopoledne, kdy jsem byla na Lookout Pointu.
***
S C O T T

Za chvíli bude 12. Už je to 5 hodin, co Hope zmizela. Stiles je stále v bezvědomí.
Má menší zranění na hlavě a pár modřin, ale jinak se zdá v pořádku.
Tím se ale jen potvrdilo, že Hope je ta, po které šli.

Už přes hodinu čekáme až se Stiles probere, aby nám řekl, co se vlastně stalo.
Nic jiného nám totiž nezbývá, jen čekat.

,,Co mám asi tak říct mamce, až se ráno probudí a Hope nikde?" zazoufám.
,,Scotte, není to tvoje chyba.." promluví první Lydia.
,,Na tom nezáleží. Je to moje sestra, mám jí na starost." odvětím. Povzdechnu si. Už nemůžu jen dál sedět.

Zvednu se ze sedačky a podívám se na Liama a Isaaca.
,,Měli by jsme se jít ještě pokusit hledat!" oba jen přikývnou, i když všichni víme, že je to zbytečné, když nemůžeme zachytit její pach.
,,Já tu s Lydii zůstanu, kdyby se Stiles probral." vstane Kira a dojde až ke mně. Jen přikývnu a dám jí pusu na čelo.
,,Dobře, ale snažte se nevzbudit mamku." obě přikývnou.

Odebereme se s klukama k zadním dveřím u kuchyně. Když procházíme kolem ostrůvku, můj pohled se už poněkolíkáté za tuhle noc zastaví na rozbitém telefonu Hope a Stilese, které přinesl Liam společně s její kabelkou.

Lydia půjčila Isaacovi auto, takže s Liamem šli napřed. Já se ještě otočím a dodám: ,,Kdyby se probral, hned mi zavolejte!" opět přikývnou.
Popadnu helmu a vydám se za klukama.
***
S T I L E S

Proberu se s velkou bolestí hlavy. Vlastně s velkou bolestí celýho těla.
Otevřu oči a chvíli si přivykám šeru, které je v místnosti.
Pomalu si vzpomenu, co se stalo a první, co řeknu šeptem je: ,,Hope!?" pokusím se posadit, ale nakonec to zhodnotím jako špatnyl nápad a tak si znovu lehnu.

,,Volej Scotta! Už je vzhůru.." zaslechnu z dálky. Natočím hlavu tím směrem a spatřím Lydii, která se ke mně začne přibližovat.
,,Stilesi?" pomůže mi se posadit.
,,Kde je Hope?" zeptám se znovu.
,,Kira volá Scotta, za chvíli tu budou." pousměje se na mě, ale vidím, že jí něco trápí.
,,Lydie, na to jsem se neptal." připomenu svou původní otázku, rozhlédnu se po místnosti a zjistím, že se nacházím u Scotta v obýváku, ale kromě nás tří tu nikdo jiný není.
Začínám z toho mít špatný pocit.

,,Nemůžeme jí najít." sklopí pohled k zemi.
Zamračím se.
,,Ani Scott podle pachu?" podívá se mi zpět do očí.
,,To je právě to, je to jakoby v jednu chvíli byla s tebou v Jeepu a v druhé na druhé straně světa." zvednu obočí. Podívám se na Kiru, ta však jen přikývne, že je to pravda.