Midnight Moon Pack [CZ]

Kapitola 24.

"Jmenuju se Swaro, a jsem Alfa smečky Krvavých drápů, vlčice. A teď všichni zemřete našema drápama!" zavyl namyšleně. Než stihla Lavril něco namítnout, Swaro ji předběhl.
"Do boje! Vyprašte těm připosránkům kožichy!! ZABTE JE VŠECHNY!!!"

Celá divoká smečka zákeřných vlků, které jejich Alfa představil jako Krvavé drápy, se rychlostí blesku rozeběhla vstříc Půlnoční smečce. Ta jen zkoprněle zůstala stát na místě, jen jejich zrzavá Alfa vyštěkla pokyn k bojové formaci, kdy se vedle Alfy, Bety, Gammy a Delty zařadili také nejsilnější lovci a hlídkaři, například Hunter, Golden Darkness a další. Rony trochu zděšeně zakňučel, ale ochranářsky se postavil před svou nejlepší kamarádku Taylor, kterou by ale jeden den chtěl vidět jako svou družku.
Zatímco se Krvavé drápy blížily, vlci z Midnight moon začínali znovu nabírat na odvaze a hlasitěji a hlasitěji vrčeli, vyli a ukazovali svou kuráž. Smečka Krvavých drápů mezitím zběsile vyla a štěkala a držela se krok za svým dominantním Alfou Swarem.
Zbývalo deset skoků... Pět... Dva...
"Do útoku!" zavyla Lavril, pozvedla hlavu a odhodlaně se vrhla přímo proti Swarovi. Slyšela svou smečkou za sebou, jak se postupně rozeběhla s rozčileným bojovým vytím.

Taki koutkem oka zahlédl Lavril, jak se se Swarem střetli za hlasitého vrčení, prskání a vytí. Tak velkou kuráž u své družky Taki ještě neviděl. Svaly se jí vlnily pod kůží jako silné provazy, zatímco zaryla drápy do ramena druhého Alfy a s nebezpečně vyceněnýma zubama mu chňapla po uších. Taki by na ni rád dohlížel a případně zachránil, ale musel oči chtě nechtě srovnat dopředu. Řítil se k němu totiž jeho vlastní sok.
Proti tomu obrovskému, mohutnému, hrozivému černému vlkovi si Taki připadal až děsivě malý. Vlk ale nevypadal příliš chytře, když si ho Taki změřil pořádně. Vlk se totiž bezhlavě řítil přímo proti němu a jeho pohyby byly naprosto předvídatelné. Sice je silný a děsivý, pomyslel si Beta, ale chytrost je účinější.
Taki věděl, že se mu vlk pokusí skočit na záda, a tak, když se vlk odrazoval, Taki prudce změnil směr, dvěma skoky zmateného obra oběhl okolo levého boku, přenesl všechnu váhu do zadní části těla a následně vší silou vrazil do boku. Černý vlk šokovaně zavyl a svalil se na zem. Taki mu okamžitě stoupl na bok, nemeškal a ohnal se mu tlapou po krku.
Naneštěstí vlk uhl, a tak Taki jen neškodně škrábl do země, po jeho drápech tam zůstaly hluboké rýhy. Než se vzpamatoval, druhý vlk se zvedl a hrozivě zavrčel. Taki se na něj otočil a okamžitě si srovnal nohy a připravil se k útoku.
Tenhle souboj nevyhraješ, blbe, pomyslel si Taki a sledoval vlka zpoza nebezpečně přivřených očí. Sice jsi skoro o hlavu vyšší, ale já v té hlavě alespoň něco mám...

V Natilliných jindy shovívavých a laskavých očích se momentálně nedalo vyčíst vůbec nic. Její modré oči zůstaly chladně ledové a pozorně sledovaly každý pohyb okolních vlků. Delší bílá srst za Gammou jen vlála, jak se řítila kolem svých nepřátel, ale i přes to si zachovávala svou ladnost.
Nechtěla bojovat nebo zabíjet, ne z toho důvodu, že by se bála, ale nechtěla někomu vzít život, ať už by to byl její nejhorší nepřítel. Nesnášela smrt. Viděla umírat svého otce, i když na to měla jen letmé a slabé vzpomínky. Zemřel, jen aby zachránil ji, Natillu. Věděla, jak zemřela její matka. Věděla, že ji zastřelili lovci, že byla v tu ránu mrtvá a nemohla se nijak bránit. A nakonec viděla umírat svou bývalou smečku. Natille vytryskly slzy do modrých očí. Tolik nespravedlnosti!
Z uvažování ji vytrhli dva nepřátelští vlci, kteří se naráz pustili do mladé Crystal. Jen stěží se jim bránila dokázala jen odrážet jejich útoky. Natilla změnila směr a rozeběhla se zezadu k nic netušícím nepřátelům.
Mohutně se odrazila, zatímco nebezpečně cenila zuby a připravovala se k úderu. Dopadla jednomu z vlků na záda. Ten polekaně vyjekl, vůbec nic takového nečekal, nejspíš o Natille ani netušil. Svalil se pod Natillinou vahou na zem a ona ho ostrými drápy přišpendlila k zemi.
Ležel na zádech, bezmocný a vyděšený. Natilla se nad ním tyčila jako bohyně pomsty a vrčela mu do obličeje.
Vlk byl tmavě šedý, jen břicho, hlavu, ocas a krk měl bílé. Od křišťálově modrých očí mu vedly proužky černé srsti až k uším. Natilla musela uznat, že měl poněkud uhrančivý pohled.
"Nezabiju tě," zavrčela temně, "Protože nejsem jako vaše smečka. Radši uteč, než aby ses stal monstrem." Natilla si vzpomněla na událost, která se stala před mnoha úplňky, kdy se ještě ona, Lavril a Darow zdržovaly na území své staré smečky. V tu dobu už bylo po boji s kojoty, ovšem někteří se vrátili a snažili se přeživší vlčice zabít. Lavril měla možnost ty smrady zneškodnit, ale slitovala se nad jejich ubohými životy. V ten moment si Natilla v Lavril všimla něčeho výjimečného. A tak se snažila být jako ona. Tím, že nezabiješ hloupého nepřítele, i když máš možnost, dáš najevo svou čest a cenu svého života. Vlk vytřeštil křišťálové oči šokem, nicméně ani nemeškal, hodil po Natille vděčný pohled a v tu chvíli, kdy povolila stist, utekl. A nešel znovu bojovat s dalším členem s Natilliny smečky - opravdu pelášil pryč do lesa. Natilla uvažovala, zda-li to byl znak zbabělství, nebo jestli opravdu dal na její slova. Bylo by fajn, kdyby alespoň jeden z nich ještě měl kapku zdravého rozumu, pomyslela si Natilla, ujistila se, že Crystal zvládá druhého vlka a vrhla se vstříc dalšímu nepříteli.