Midnight Moon Pack [CZ]

Kapitola 17.

"Pojď se mnou," nařídila mu, "Dovedu tě k Lavril. Uvidíme, co řekne na to, co jsem tu v lese našla."

Maeveen už asi po páté protočila panenky. Vlk se totiž ploužil rychlostí dva skoky za hodinu, minimálně to tak Maeveen aspoň připadalo. Chtěla se rozběhnout a rozproudit krev v těle, ale nemohla tu neznámého vlka nechat. A tak jen znuděně rázovala krok za ním, aby ho měla na očích. Pohlédla k nebi, když už na to měla tolik času. Mezi větvemi začaly prosvítat první paprsky slabého Ohnivého vlka a ozařovaly sníh mdlým světlem. I když už svítalo, pořád les vypadal chladně a děsivě.
Už bylo světlo, když Maeveen začala rozpoznávat jednotlivé pachy vlků ze smečky; poznala, že se blíží k táboru. Vyhublý vlk to nejspíš poznal taky, protože začal nervózně vrtět ocasem.
Maeveen zaznamenala kroky zpředu. Šest párů vlčích tlap se blížilo přímo proti nim. Vlk zakňučel, sklopil uši a zastavil se. Maeveen si povzdechla a zastavila se vedle něj. Zpoza stromů se vynořili tři vlci - mohutný černý vlk s červenýma očima vpředu, za ním druhý černý, ale menší vlk s modrýma očima a poněkud znuděným pohledem a poslední kaštanově hnědá mladá samička. Šokovaně se zastavili přímo proti rysicí a krčícímu se vyhublému vlku. Rudooký vlk už podrážděně otvíral tlamu, když ho Maeveen předběhla.
"V noci jsem se šla napít k jezeru, ale našla jsem tohohle vlka. Je hladový a nemá žádnou sílu. Je sám. Chtěl tu lovit, ale je moc slabý. Vedu ho k Lavril." pověděla ve stručnosti Maeveen.
"Alfě," zavrčel rudooký. Maeveen to ignorovala.
"Nenechám si do tábora vejít rysa," zavrčel jedovatě, až Maeveen krví projela zlost, "Dost na tom, že už tu můžeš lovit! Nechápu, co to Alfu popadlo. Jak můžeme vědět, že to není past, co, ryse? Kliďte se mi oba z očí, než..." Hnědá samička do něj vrazila, až překvapením zmlkl. Probodla ho tak varovným pohledem, až Maeveen udivilo, kde se vzalo v tak křehké vlčici tolik autority.
"Huntere, klidni to. Myslí to dobře, jen nám pomáhá. Tak by ses k ní také mohl chovat slušně. A mimochodem, jmenuje se Maeveen, ne rys. Běžte dál na lov. Půjdu k Alfě s nimi." Hunter chtěl něco namítnout, pak se ale druhý černý vlk zvedl a mlčky odcházel. Hunter si všechny změřil podezíravým pohledem, nejdéle civěl na Maeveen, která mu to stejně uhrančivě odplácela. Nakonec něco nesrozumitelného zabručel a vydal se za druhým lovcem. Když zmizel, vlčice se vesele na Maeveen usmála a pobídla oba příchozí, aby šli za ní.
"Omluv Huntera, on... Je takový. Nedůvěřivý. Ale brzy si zvykne jako většina ostatních. Třeba já ti věřím." promluvila vlčice na Maeveen, zatímco šly v závěsu za vlkem směrem do tábora. Maeveen jí úsměv oplatila.

"Nemám v úmyslu vám dělat problémy. Naopak jsem hlavně vaší Alfě velmi vděčná za to, co pro mě udělala. Takže když už jsem na vašem území, rozhodla jsem se, že vám taky můžu trochu pomoct." odpověděla popravdě Maeveen.
"To jsem ráda. Mimochodem, jmenuju se Crystal." řekla vlčice a přátelsky do Maeveen šťouchla ramenem. Rysice se chrčivě zasmála a šťouchanec jí oplatila.
"Já jsem Maeveen."

Vlci a rysice vstoupili do tábora. Zatímco je Crystal energicky vedla přímo k Alfině doupěti, smečka se okolo nich postupně shromažďovala a zvědavě si nové příchozí prohlížela. Maeveen netušila, jestli více zírají na ni nebo na tu vyhublinu.
Zastavili se před hlubokou jeskyní. Crystal šla napřed a nechala Maeveen s vlkem samotné čekat. Po chvíli se z jeskyně společně s Crystal vynořila i Lavril, se kterou se Maeveen pozdravila kývnutím hlavy, a světle šedý vlk, kterého si Maeveen pamatovala jako Betu.
Lavril s Betou si sedli proti Maeveen a vlkovi, který nervózně přešlapoval z tlapy na tlapu a očividně byl na rozpacích z toho, co má dělat. Alfa mu pokynula, aby si sedl.
"Takže. Co se stalo?" zeptala se Lavril Maeveen. Rysice se nadechla a podrobně odvyprávěla vše, co se dnešní noc stalo. Vynechala pouze nepříjemný střet s kousavým Hunterem. Lavril pozorně naslouchala a Beta si zvědavě vlka prohlížel. Když Maeveen skončila, uvědomila si, že okolo nich stojí skoro celá smečka a zvědavě přihlíží. Rysice se je snažila ignorovat. Lavril se otočila na vlka.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se prostě.
"Jacob." odpověděl tiše.
"A odkud jsi? Co tě přivádí? Řekni nám něco o sobě." připojil se Beta. Vlk, který se představil jako Jacob, se nejistě rozhlédl po všech okolo, potom se ale vzchopil a začal mluvit.
"Býval jsem smečkový vlk už od vlčete. Vše se zdálo být v pořádku, ale potom moji druhové začali umírat na nějakou zákeřnou nemoc... Když zemřela moje matka, utekl jsem. Nikoho jiného jsem tam neměl, ale chtěl jsem přežít. Stalo se to nedávno, asi jeden úplněk. Ale byl jsem nastydlý a zesláblý, několik cest Ohnivého Vlka jsem jen proležel, než jsem se uzdravil. Tu dobu jsem ale nic nejedl, byl jsem moc slabý pro lov. No a pak... Šel jsem dál. Vůbec mi nešlo nic lovit, ale tady, tady jsem cítil mnoho kořisti. Myslel jsem, že si něco ulovím, ale zjistil jsem, že jsem na to moc slabý... Moc hubený... Tak jsem se snažil najít alespoň nějakou mršinu, když mě našla tahle rysice." dokončil a vypadal opravdu hodně ulehčeně, že to konečně mohl někomu říct.

Lavril Jacoba sledovala starostlivým pohledem. Bylo jí ho moc líto. Dlouhou dobu nejedl a nakonec, když se zotavil, byl tak moc hubený a slabý, že nedokázal ani sám lovit, což je pro vlka samotáře ta největší hrozba. Teď už byl ale zdravý a stačilo mu jen dát najíst a udělat z něj znovu silného vlka.
"Zůstaň tedy s námi," nabídla mu dojatě Lavril, "Naše Gamma ti pomůže. Jídlo dostaneš. Pak se můžeš rozhodnout, zda-li odejdeš nebo zůstaneš." Jacob k ní zvedl unavený pohled s tak rozzářenýma očima, jak Lavril snad ještě nespatřila. Možná snad u Ronyho, když zjistil, že Taylor zůstavá s jejich smečkou.
"To bych... To bych mohl? To by bylo od vás tak milé! Bylo by mi ctí zůstat! Já jsem smečkový vlk, já určitě zůstanu. A budu vaší smečce dělat dobrotu!" Lavril uslyšela od ostatních vlků dojaté a zároveň pobavené kňučení a také se na Jacoba usmála.
"Rádi tě do smečky přijmeme, Jacobe. Jsem si jistá, že se do naší smečky budeš hodit a že se ti tu bude líbit. Každá pomocná packa se počítá."

Lavril nechala svou smečku i rozkazy, které zadala, za sebou. Jacob zrovna dostával najíst, při čemž hlasitě děkoval a hltal tak rychle, div se masem neudávil. Lavril se usmála. Vlevo od sebe zahlédla pohyb. Když se otočila, spatřila Maeveen, která se tiše plížila pryč. Lavril se zvedla a rychlými kroky k rysici doběhla.
"Maeveen." zavolala. Rysice se zastavila a zvědavě se po Alfě otočila.
"Ani jsem ti nestihla poděkovat, cos pro nás udělala. Nejen, že jsi přivedla vetřelce, ale zároveň jsi posílila smečku o dalšího člena!" štěkla Lavril vesele. Maeveen se usmála nazpátek.
"To nic nebylo. Ráda vám budu pomáhat, když budu moct. Stejně byste Jacoba potom našli sami."
"To sice ano, ale teď šlo o slabého vlka. Příště by to mohli být nepřátelé, a na ty si nesmíme dávat načas. Jsem ráda, že jsi na našem území, Maeveen. Ale nejen proto, že nám pomáháš. Jsem ráda, že jsme přátelé." řekla Lavril Maeveen a sledovala její rostoucí veselost.
"To já také. I tak se ale raději držím od tábora dál, pořád mi někteří vlci nevěří... Tak zatím ahoj. A pozdravuj Crystal!" zavrněla Maeveen spokojeně a odběhla lehce sněhem do lesa.
Lavril se za ní chvíli dívala, i když už byla pryč. Jsem ráda, jak jsem se rozhodla. Z Maeveen a Crystal se dokonce staly přítelkyně. A jsem si jistá, že to tak bude i u ostaních vlků.

V médiích Jacob, když se vrhal na jídlo 😂
Fotka Crystal.
Dále fanart od LPS Anduli ^^