Midnight Moon Pack [CZ]

Kapitola 13.

"Bude taky několik cest Ohnivého Vlka nepoužitelný pro lov." vyslovila Natilla Lavrilinu myšlenku nahlas.
"Škoda. Ale už i tak máme hodně zásob. Vládu Mrazivého Vlka přežijeme bez hladu."

Lavril se probudila do mrazivého rána. Pomalu rozlepila oči, ale zase je bolestí přivírala pod bílou září, která ji bodala do očí. Taki ještě spal, nalepený na ní. Delta spal o kousek dál, ale Gamma už byla pryč. Nejspíš se šla podívat na Huntera, pomylsela si Alfa. Vstala, protáhla si ztuhlé svaly a pomalu se vyploužila z jeskyně. Ohromením ale zůstala stát. Les a tábor před ní byl pokryt čerstvou vrstvou sněhu. Bylo to krásné. Lavril měla ráda sníh, ale zároveň se bála Mrazivého Vlka. Okouzlena tou nádherou vyšla ven. Sníh jí hned zchladil tlapy, že s nimi každou chvíli musela třepat. Brzy si ale zvykla.

Ponořena v myšlenkách sebou leknutím trhla, protože se jí přímo před nosem prohnaly dvě šmouhy - první bílá, že ji skoro Lavril nerozeznala od sněhové pokrývky, a druhá tmavě hnědá, která se na sněhu naopak vyjímala.
"Že mě nechytíš!" štěkala vesele Taylor. Rony jen zuřivě štěkal a hnal se za bílou vlčicí. Nakonec po ní skočil a se smíchem se oba svalili do sněhu. Lavril to všechno pobaveně sledovala. Když si jí ti dva konečně všimli, na chvíli ztuhli, ale pak se Lavril jen ušklíbla a skočila mezi ně. Taylor s Ronym to chvíli jen nechápavě pozorovali, ale nakonec se vzpamatovali až po tom, co jim Lavril hodila tlapami hrst sněhu přímo na hlavy. Mladí vlci se znovu rozštěkali a společně s Lavril po sobě začali házet sníh. Když už měla Lavril dost, sedla si na zadek a vyplázla jazyk. Taylor sebou plácla do sněhu a Rony si položil přední tlapy na Taylořina záda. Lavril si všimla, jakým způsobem se Rony na Taylor dívá už delší dobu. Bohužel zatím nic podobného neviděla u Taylor, ale kdo ví. Zatím jsou mladí, řekla si. Mají na to ještě čas.
"Týjo, Alfo, netušil jsem, že i ty se můžeš takhle rozjet!" vydechl udiveně Rony. Lavril pobaveně štěkla.
"To, že jsem Alfa neznamená, že si nemůžu trochu užít! Vždyť bych chcípla nudou!" řekla a lehce plácla Ronyho tlapou po hlavě.
"No nic," vzdychla Lavril, zvedla se země a oklepala ze sebe sníh, "Hrátek bylo dost. Povinnosti tu pořád jsou." Taylor a Rony na ni povzbudivě kývli, Lavril jim to oplatila a vyrazila se podívat do pelechů ostatních vlků.
Hunter ležel v nejzažším koutě loveckého doupětě a tiše oddychoval. Natilla mu zrovna k hlavě pokládala další dávku léčivek a jemně do něj šťouchala, aby se probudil. Když bílá Gamma zaregistrovala Alfu, kývla na pozdrav a Lavril se posadila s pohledem upřeným na nemocného vlka. Ostatní lovci okolo někteří ještě spali, jiní se už probouzeli a šli se protáhnout na čerstvý vzduch.
Hunter slabě vzdychl, zaptřepal hlavou a pomalu ji zvedl. Kývl na Natillu a začal do sebe soukat zelené lístky. Alfa a Gamma počkaly, až černý vlk dojí, až potom se ho začaly vyptávat.
"Jak se cítíš, Huntere?" zeptala se Lavril. Slabý vlk na ni stočil zrak, kýchl, a až potom odpověděl nachlazeným hlasem.
"Líp než včera. Ale pořád mám rýmu." odpověděl. Lavril kývla, poděkovala Natille a vyšla z doupěte.
"Hlídkaři!" zavolala silným hlasem na celý tábor. Rychle se k ní seběhl Rony a Taylor, oba ještě od sněhu, potom Vaness a Nightmare.
"Nightmare půjde vystřídat Golda na hlavní hlídce; řekni mu, aby se šel prospat," černý vlk s každým okem jiným kývl a klusem odběhl vystřídat Hlavní hlídku, "Kolem území půjde Vaness a vezme si k sobě Taylor. Rony zůstává v táboře." Vlčice se zařadily vedle sebe a vyrazily na obhlídku, mladý Rony vesele štěkl a odskotačil si hrát nejspíš za svou sestrou.
Zatímco Lavril určovala hlídkaře, sešli se okolo ní i lovci, protože věděli, že teď bude řada na nich.
"Jelikož je Hunter nemocný, pošlu skoro všechny lovce. Výpravu povede Darow a vezme si s sebou Shadow a Maxe. Crystal může prozatím zůstat v táboře." Tři černí vlci kývli a zmizeli v lese, zatímco po Crystal vesele skočil Rony. Lavril je tu nechala schválně spolu. Ať si chvíli užijí, říkala si. S nastávající vládou Mrazivého Vlka na to budou mít pořád méně a méně času.
"Alfo?" uslyšela za sebou hlas. Otočila se.
"Ano, Golde? Jak dopadla noční hlídka?" zeptala se zlatého vlka.
"Žádní vlci ani kojoti. V horách jsem ale zahlédl dospělého rysa. Je ale daleko, takže si s ním nemusíme dělat starosti." pověděl hlubokým hlasem. Lavril kývla na srozuměnou.
"Zatím ne. Pokud ale pronikne moc blízko k táboru, budeme to muset řešit." upozornila.

Taylor sledovala špičku Vanessina ohonu a při tom přeskakovala spadlé kmeny, prodírala se sněhem a sledovala sněhovou pokrývku, jestli nenajde ničí stopy. Najednou na své bílé srsti pocítila studené kapičky, vzhlédla vzhůru a zjistila, že z nebe se pomalu snaší stále více a více malých sněhových vloček.  Šťastně vyštěkla a vyplázla jazyk. Hned se jí zchladil od těch malinkých potvůrek. Taylor vyskočila do vzduchu a začala vločky lovit. Vaness se otočila.
"Taylor, pojď. Já vím, že je to hezké, ale moc nám to nepomáhá. Akorát to zanese případné stopy. Nehc toho a pojď." řekla a znovu se dala do kroku. Taylor ji naslédovala.
"Tak. Už jsme skoro u konce. Poslední zbývá hranice s horami." řekla po chvíli Vaness a vyrazila k majestátním horám. Taylor se držela v těsném závěsu. Když Vaness zrovna značkovala jeden strom, Taylor čekala a větřila okolí. Najednou jí do čumáku vnikl jeden pach, který za tu dobu, co je s Lavril, ještě necítila. Ztuhla a snažila se chytit směr. Zatímco soustředěně větřila, Vaness byla hotová.
"Tak," vyrušila ji krémová vlčice, "Můžeme vyrazit." Když viděla, že ji Taylor nevnímá, zbystřila.
"Co se děje? Co cítíš?" zeptala se zneklidněně. Taylor chvíli neodpovídala.
"Já... Něco cítím..." znovu nasála vzduch, "Nějaké zvíře... Ne, je jich víc... A je zraněné!" vyjekla na konec. Ucítila totiž kovový pach krve a bolesti...
"Musíme mu pomoct! Rychle!" štěkala Vaness do tváře. Krémová vlčice nejdřív stála jako přimrazená.
"Ale... Nevíme, co to je za zvíře. Třeba..."
"No a i kdyby!" Taylor už na nic nečekala a rozeběhla se rovnou za nosem. Vaness ji po kratším zaváhání následovala.
Taylořin nos je vedl dál hlouběji do hor. Blížily se skoro k hranici území. Taylor se odhodlaně protahovala pod větvemi stromů a přeskakovala stále více kamenů, zatímco Vaness zůstávala trochu pozadu.
"Taylor, tohle se mi nelíbí..." opakovala.
V tom se Taylor náhle zastavila a přitiskla se k zemi. Vaness ji hned napodobila a pohlédla před sebe. Tam, mezi stromy, se sklopenýma ušima kňučel zraněný vlk a proti němu stála rozzuřená šelma s obnaženými zuby a krutým a zároveň obranným pohledem v očích.

Ahoj!
Za prvé, moc děkuju za tolik vote a čtení! Taky #21 v kategorii fantasy!!
Za druhé, máme konečně nový cover!
A za třetí, do všech kapitol jsem přidala obrázky, tak se můžete podívat. V této kapitolce je zrovna Lavril, když si hrála s Taylor a Ronym.
Co myslíte, kterého vlka Taylor s Vaness našly?
Brzy u další kapitoly!