SUPERNATURAL II.

Amy POV

Když jsme zjistili, že je klid, tak jsme se s Deanem vykradli z domu. Byla jsem nervózní jako pes. Už jenom to vědomí, že sestra má halucinace mě děsila a svírala uvnitř. Rychle jsem nasedla do auta než jsem si to stihla rozmyslet a Dean už stoupal na plyn.
Ellen už stála před vchodem a čekala na nás. „Tak co pro Vás můžu udělat?" zeptala se nervózně „Nepůjdeme raději dovnitř?" navrhla jsem protože mi byla strašná zima. Měla jsem na sobě jen tlustý svetr, protože si nikdo v domácnosti nesměl všimnout že chybí kabáty. Ellen přikývla a vzala nás dovnitř. Sundali jsme si tři židle a posadili jsme se ke stolu. „Jak asi víš, tak existuje kolt od Samuela Collta a ten dokáže zabít prakticky cokoliv" začala jsem „Jo, zabili jste pomocí toho Azazela" vzpomínala a já přikývla „John byl poslední kdo ho držel v rukou. A my ho potřebujeme najít" řekla jsem a Ellen se zatvářila nechápavě „Co s tím, ale můžu udělat, já? Nevím kam ho schoval" pokrčila rameny „Ještě než zemřel, řekl něco ve stylu, že je na místě, kde jsme všichni doma. A tvůj bar je pro všechny lovce něco jako domov. Je to jediný místo kam se za svého života vrací a tak si myslíme že bude tady" řekl Dean a já se na něj podívala protože stiskl mou ruku pod stolem. „Potřebujeme tvou pomoc Ellen, prosím. Pokud budeme mít kolt, tak můžeme zabít pekelného psa, který půjde po Mal" prosebně jsem se na ní podívala a ona přikývla. „Prohledáme celý pozemek"

Prohledali jsme každý píď pozemku, ale nic jsme nenašli. Ta myšlenka, že všechno je prohraný, mě ničila a uvnitř trhala na kusy. V poslední místnosti to na mě už došlo a mé slzy tekly proudem a u mě nastal třes. Svezla jsem se na kolena a chytila se za hlavu. „Není tu" dostala jsem ze sebe zoufale. Cítila jsem na sobě Deanuv soucitný pohled. Dean zavřel šuplík a pomohl mi zase na nohy „Třeba jsme něco přehlídli. Zkusíme to ještě jednou prohledat, ano?" podíval se na mě a já zakroutila hlavou „Nic tu není! Jsme na špatném místě" řekla jsem trochu vztekle. Což u mě není normální, ale věděla jsem že si na něčem ty emoce musím vybít. Že to ze sebe musím dostat. Chytla jsem židli a práskla s ní o zem až se rozpadla. „Amy" vyjekl Dean a snažil se mě chytit do objetí, ale moc mu to nešlo protože jsem se bránila a u toho stále opakovala, že tu nic není a že jsem selhala. „šššš, to bude v pořádku Amy. Dostaneme jí zase zpátky. Slibuju" snažil se mě uklidnit a zmáčkl mě do silného objetí. Pevně jsem kolem něj obmotala své ruce a on udělal to samé. Ještě chvíli jsem brečela a pak jsem si všimla zničeného pohledu Ellen, která na nás už nějakou chvíli koukala. Odtáhla jsem se od Deana a otřela si oči. I Dean, který nikdy nebrečí měl pár neposlušných slz rozpuštěných na tváři. „Měli byste jet než si všimnou, že jste pryč" vydechla Ellen a ještě před odjezdem nám každému nalila panáka. Kopla jsem ho do sebe a zamířila k Impale. Než jsem nasedla, tak mě Ellen objala a do ucha mi pošeptala pár uklidňujících slov a že kdybych chtěla, že klidně můžu bydlet u ní. „Děkuju" zašeptala jsem.
Zabouchla jsem za sebou dveře a zničeně se opřela o kuchyňskou linku. „Nic se nedá dělat Amy. Půjdeme spát" řekl Dean a v tu samou chvíli jsme uslyšeli divné zvuky ze schodiště. Museli jsme improvizovat, protože bychom asi jen tak nevysvětlili, že jsme se na pár hodin vypařili z domu jen tak pro srandu králíkum. Jenže než jsem stihla cokoliv vymyslet, tak mě Dean vtáhl do objetí a přitiskl své rty na moje. Zprvu jsem strnula a netušila co to děla, ale z ničeho nic mu šli mé rty vstříc, jako by to nebylo poprvé. Když se za mými zády ozval Maliin hlas, tak se Dean odtáhl a spustil své ruce dolů, protože až do teď měl jednu na mém krku a druhou kolem pasu. Já stála jako opařená neschopná slova. Malia na nás začala chrlit panické otázky a až pak odložila zbraň kterou na nás vlastně celou dobu mířila. Byla jsem docela ráda, že tuhle hloupost jí Dean nějak vysvětlil i když se mi nelíbilo to že bychom jí měli lhát o tom, že spolu něco máme. Jenže sestra vypadala že si oddechla, když se dozvěděla o našem falešném vztahu. Nakonec jen řekla že je za nás šťastná a odešla do postele. „Co tohle bylo?" vykulila jsem oči na Deana když jsem věděla, že nás Malia už nemůže slyšet „Rychlá improvizace" odpověděl a já si prohrábla rukou vlasy. Polilo mě horko a byla jsem z toho taková nesvá. Byl to jen polibek. Opakovala jsem si. Jen improvizace. Nejhorší na tom ale bylo, že se mi to líbilo. „No.. já si jdu dát panáka. Dáš si taky?" zvedl jedno obočí a já přikývla „Jo" vydechla jsem.

Dokázala jsem usnout asi tak na tři hodiny a nic víc. Jen jsem ležela a koukala do stropu. Dnes jsem se cítila duševně mrtvá a možná i tělesně. Jako bych najednou ztratila sílu bojovat. Věděla jsem co dnes příjde a srdce jsem měla někde v papučích. Venku byla stále tma a já nevěděla co dělat. Napadlo mě že bych udělala snídani, ale nevěděla jsem jestli je to správné. Nevěděla jsem ani jestli je správné vylézt z pokoje. Návlékla jsem si na sebe župánek a zamířila do společné koupelny. Tam jsem si do obličeje stříkla studenou vodu na probrání a podívala se do zrcadla. Byla jsem bílá jako stěna a kolem očních panenek jsem měla tolik popraskaných žilek, že bych to ani nespočítala. Na sucho jsem polkla a chytila se umyvadla a snažila se to rozdýchat. Přemýšlela jsem co by tak asi udělal táta. A došlo mi že se musím vzchopit. Malia mě potřebuje a v tomhle stavu jí budu k ničemu.
Už převlečená jsem si ,,vypůjčila" Deanovi klíče od Impaly a vyrazila na cestu. Musela jsem koupit nějaké potraviny, abych mohla udělat snídani a oběd. Vzala jsem všechno co se mi zdálo vhodné. Vypadalo to trochu jako bych dělala Vánoční nákup. Když jsem přijela domů ovázala jsem si okolo pasu zástěru a pustila se do vaření. Udělala jsem vajíčka, slaninu, natřela rohlíky pomazánkou, nakrájela ovoce a zeleninu, do sklenic nalila džus a do malých hrnečků čaje a dodělala ještě plno dalších chuťovek. Poté jsem to všechno naaranžovala na stůl a čekala až příjdou ostatní. Mezi tím jsem pekla ještě mufiny a jablečný koláč pro Deana, protože vím, že miluje koláče. První dolů sešel Sam. Vypadal podobně jako já, když jsem ráno vstala z postele. „Ahoj" pozdravila jsem, protože jsem usoudila, že nebylo moc vhodné abych řekla Dobré ráno. „Ahoj" přikývl a do kuchyně se přiloudala i Malia „Páni" koukla překvapeně na prostřený stůl a na věci připravené v kuchyni. „To kdybych věděla, tak budu umírat častěji" pokusila se vtipkovat. Jenže nikdo z nás se nezasmál. Jako poslední k našemu stolu přišel Dean, který si okamžitě vyžádal kávu, tak jako ostatní. Usedl a nátáhl se pro muffin. „Same pro tebe sem nachystala ovocný salát, Mal pro tebe mám muffyny a ani na tebe jsem Deane nezapomněla" mrkla jsem na něj a natáhla se pro jablečný koláč „KOLÁČ" vydechl a natáhl obě ruce jako malé dítě, které se natahuje po hračce. Všichni se u stolu tiše zasmáli.
Zbytek dne už rozhodně nebyl tak jako u snídaně všichni jsem společně seděli v obývacím pokoji a zažívaly neskutečné dusno, které nás ničilo. Malia měla halucinace pořád častější a častějí a nervozita na ní byla znát. Já a Dean jsme vstali a přesto že jsme věděli že je to k ničemu tak jsme všude okolo rozsypali sůl. Bylo to pošetilé a naivní, ale bylo to jediné co nám mohlo získat trochu času.
Když bylo kolem sedmé hodiny, tak to začalo. A my jsme nemohli nic dělat.