SUPERNATURAL II.

Amy POV

Měla jsem na sobě krátké růžové šaty, které mi na rychlo zvládnul sehnat Dean. Raději se ani neptám, jak nebo od koho je sehnal. Byla jsem za ně ráda. Vlasy jsem měla spletené do francouzského copu a do toho malou růžičku ze sousedské zahrady, kterou mi obstaral Sam. Stáli jsme s Deanem na svých místech a já měla kolem pasu jeho ruku. Sestra přišla s úsměvem na tváři a já věděla, že je opravdu šťastná. Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo. „Asi bych si už měl taky někoho najít" zavtipkoval mi Dean tiše do ucha „Že by někdo vydržel s tvou božskou osbností?" usmála jsem se.
Hned po svatbě nám Malia sdělila, že by chtěla oslavit Vánoce už teď. Přestože, ta myšlenka na poslední Vánoce mě uvnitř úplně sžírala, tak jsem na to přikývla a usmála se. Nechtěla jsem jí o to připravit, ale věděla jsem, že ty vzpomínky mě po tom zabijí. Všichni jsme popadli kabáty a vyrazili do restaurace, kde jsem nám rezervovala stůl. John vstal a pronesl přípitek. „Tak na Vás, děti" řekl na konec a všichni si přiťukli. Jako poslední jsem si přiťukla s Deanem a oba jsme se navzájem dívali do očí. Přikývla jsem a poté se napila. Všichni jsme si posedali a smáli se. Bylo to téměř, tak jako dřív. Jako by se zapomnělo na to co se děje tam venku, právě jsme žili okamžikem. Když se Sam a Malia zvedli, že si půjdou zatancovat, naše nálada se vrátila zase ke stavu, jaký jsme měli před svatbou. „Našel si něco Johne?" zeptala jsem se „Vůbec ne. Vyslýchal jsem různé příšery, ale nic jsem z nich nedostal. Vypadá to, že nelze zabít pekelného psa" zakroutil hlavou „Sakra" zanadávala jsem tiše. Přestože nám už zbývali jen tři týdny, tak jsem stále věřila v zázrak, který se stále nestal. Hlasitě jsem vydechla „Pokud bychom zvážili tu možnost, že by šla Malia do pekla" začal Dean a já se celá napla „Nic takového se nestane" zakroutila jsem hlavou „Dean má pravdu, že i to je možnost" zastal se ho Bobby. Podívala jsem se na něj jako na zrádce „Chtěl jsem tím říct, že by bylo dobré přemýšlet i nad tím, jak jí z toho pekla dostaneme ven. Celou dobu se soustředíme na to, jak tomu zabránit. Možná bychom si měli nechat zadní vrátka a najít způsob, jak jí dostat ven." Položil svou dlaň na mou ruku a sledoval mě tým nejupřímnějším pohledem. Nakonec jsem přikývla. Bobby spráskl ruce „No ale dnes to řešit nebudeme. Dnes je svatba a já si chci zatančit. Smím prosit?" napřáhl ke mě ruku a já ji přijala. Vedl mě na taneční parket, kde tančilo pár hostu a položil mi ruku kolem pasu. „Nekoukej se na mě jako na vraha" řekl hned jak jsem mu položila ruku na rameno „Já vím Bobby, promiň" sklopila jsem zrak „Já ti rozumím. Nikdy jsem sice neměl děti ani sourozence, ale ty i Malia jste jako moje rodina stejně jako Sam a Dean. Něco jako bych byl vás pěstoun" zasmál se tiše nad myšlenkou pěstouna „Ani mě se nelíbí, že musím uvažovat o té možnosti s peklem, ale pokud je možnost jí od tama dostat, tak si tam nemusí ani ohřát kávu a bude venku. Nezapomeň, že Malia je silná žena a něco vydrží. A než jí vytáhneme z pekla, tak si je tam ještě podmaní" zavtipkoval a já se na něj vděčně usmála. Všimla jsem si, že Dean si šel zatancovat s Maliou a Sam přišel požádat o tanec mě. Bobby mě navedl do otočky a poslal mě mu, jako nějakou hračku. „Si v pohodě?" zajímal se a já se falešně usmála „V tom nejlepším" přikývla jsem „Víš že si získal tu nejlepší švagrovou pod sluncem?" zasmála jsem se a zvedla jedno obočí a on se zasmál „Budu to brát jako ano" mrkla jsem na něj a dál jsme tančili. „Je mi jasné, že jste stihli během těch pár minut probrat Maliin odchod. Máte něco?" zeptal se nadějně a já zakroutila hlavou.

Celá unavená jsem padla do postele a během pár minut usnula. Během noci mě zbudilo několik nočních mur. Ve čtyři hodiny ráno už mě to nebavilo a vstala sem. Oblékla jsem si tepláky a tlustý svetr. Vlasy jsem si smotala do drdolu a zamířila do Bobbyho improvizované střelnice. Není to dlouho, co jsem začala střílet z luku. Ze začátku to bylo něco, jako Bobbyho terapie. Říkal, že náboje jsou drahé a já si stejně jenom potřebuju vybít zlost a tak mi pořídil luk a šípy. Přišlo mi, že se jedná o podobný princip jako se zbraní a tak mi netrvalo dlouho se s tím naučit pracovat. Nastavila jsem si šíp a natáhla ho na tětivě. Jako vždy při míření jsem se zaměřila nejdříve na své dýchání. Zhluboka jsem se nadechla a u toho na pár sekund zavřela očí. S výdechem jsem je otevřela a vystřelila. Přímo do středu terče. „Neříkej, že nemůžeš spát" ozvalo se mi za zády asi po půl hodině Dobré ráno" pozdravila jsem Johna „Můžu?" zeptal se a podíval se na můj luk. Přikývla jsem a podala mu i šíp. „Víš, že táta vám tady nechal sklad, který působil, jako zbrojnice a knihovna zároveň?" zeptal se a zaměřil cíl. Trochu jsem se zamračila „Soudě tvého výrazu asi ne" pochopil „Pátral jsem v jeho knihách. Nic jsem nenašel, ale kdyby ses na to chtěla mrknout" navrhl a z kapsy vytáhl klíče a podal mi je. „Jak se zbudí Malia, tak tam zajedem" řekla jsem a pokusila se o úsměv „Vezmu vás tam" přikývl a z toulce vytáhl další šíp