SUPERNATURAL II.

Amy POV

O deset měsíců později
Vyšší démon seděl připoutaný na židli v ďáblovi pasti. Co mě ale iritovalo, byl jeho klid. „Kdo drží v hrsti všechny smlouvy?" zeptala jsem se stále přátelským tónem. Mlčel a usmíval se. Vyzkoušela jsem svěcenou vodu a na chvíli mu zmizel úsměv z tváře, protože ta se stáhla bolestí „Nic ze mě nedostaneš" zasyčel „Možná mi postačí tě mučit, když mi to nechceš povědět" pokrčila jsem rameny a řízla ho nožem obaleným v soli. „Ty děvko!" plivnul pár centimetrů ode mě. „Od někoho jako si ty to beru jako pochvalu" přiznala jsem „Víš slyšel jsem o tobě mnohe" zasmál se „Ta andělská Amélia Montesori ztratila svého milovaného a její sestra půjde do pekla a zní se stal smrtící stroj. Většina nižších démonů se tě začíná obávat, ale pro mě je to čest" řekl a zapřel se do židle „Lidi se mění, ale co ty o tom víš si jen hloupý démon" nijak jsem si s jeho slovy nelámala hlavu „Tak do toho! Zabí mě!" zasmála se a já ho pohladila po tváři „To by se ti líbilo že?" zeptala jsem se a otočila se na chvíli k němu zády abych se podívala na své nástroje k mučení. „Vlastně mi příjde, že o to žádáš už teď. Dá se říct, že mám takový pocit, že se bojíš" poznamenala jsem a do injekční stříkačky nabrala svěcenou vodu. „Být tebou uvolním svaly. Možná to trochu štípne" mrkla jsem na něj a bodla ho do ramene a po troškách vtlačovala svěcenou vodu do jeho těla. V tom mi zazvonil mobil. Vytáhla jsem ho. Byl to Bobby. „Halo?" přijala jsem hovor „Jak si na tom?" zeptal se „Mám se skvěle. No a blízký známí Azazela... řekněme, že si užíváme spousty legrace" usmála jsem se a sáhla pro kelímek se svěcenou vodou „Že?" zeptala jsem se ho a pomalu jsem mu lila vodu na čelo, jako bych ho křtila „Jo zni to fakt zábavně" zamumlal Bobby „Máš něco ty?" zajímalo mě „Malia právě přijela. A já už mám téměř vypěstované potřebné bylinky. Dean a Sam se mají dnes vrátit z akce. Potkali po cestě Lilith a ta s nimi řádně zametla" řekl a já si rozepnula koženou bundu. „Dorazím co nejdřív, jak budu moct" přikývla jsem sama pro sebe a ukončila hovor „Takže co s tebou?" poklepala jsem si prstem na bradu „Musím se vrátit zpátky a tebe tady nechat nemůžu" zamyslela jsem se „To si asi budeme muset udělat pápá" odpověděl démon „Víš.. To si nemyslím. Asi tě tady nechám vyhladovět a ještě k tomu tě nařežu na kousíčky a do ran nasypu tunu soli" napadlo mě. Za posledních deset měsíců jsem se s nikým nemazlila. Sestře docházel čas a mě trpělivost. Dovolila jsem si dát si ještě trochu načas s jeho mučení a poprvé za ten čas to mělo nějaké účinky. Dozvěděla jsem se, kdo má ty dohody. „Lilith" řekl a já zvedla jeho zakrvácenou tvář „ A teď mě zabí"byl zničený. „Vlastně ti udělám laskavost za tu informaci" podřepla jsem si k němu „Pošlu tě zpátky domů. Tam už na tebe budou čekat" pokrčila jsem rameny a zase se postavila. Ten jeho zděšený pohled byl k nezaplacení. Úplně jsem v očích viděla, jak se bude tvářit Lilith až jí budu vyřezávat jazyk a ona bude kňourat, aby si zachránila život. „Nenene! Slíbila si že mě zabiješ" začal sebou cukat „To že sem slíbila?" snažila jsem se znít co nejvíce zaskočeně „Tu smlouvu nezrušíš" ďábelsky se usmál „I kdyby si zabila Lilith bude ti to k ničemu. Nastoupí po ní někdo nový a ten dostane její pekelné psy a oni ví koho si vzít. Tvoje sestra bude nová Alistrova hračka"zasmál se, protože ho to zřejmě pobavilo „Máš štěstí, že jsem v dobré náladě a ty si mi dal dobré správy" vydechla jsem nakonec a použila nůž od Ruby, který dokázal zabít démona a bodla démona do břicha. Pak jsem si uklidila své náčiníčko a naházela ho do auta. Utřela jsem si ruce od krve a nasedla do auta. Pustila jsem si rádio a zamířila k Bobbymu domů, kde jsem posledních pár měsíců bydlela.
Zaparkovala jsem u zničeného a roztrhaného plotu a zamířila dovnitř. Bobby stál ve vstupních dveřích a popíjel, nějaký ze svých druhů alkoholu. „Ta krev je nová moda?" zeptal se ironicky „To víš. Nejsem poslední dobou trpělivý člověk, ale za to vím, kdo drží sestřinu smlouvu" ďábelsky sem se usmála „Až se převlečeš asi tě i obejmu" do jeho očí pronikla radost a naděje „Zatím se tolik neraduj Bobby. Není to všechno, co jsem zjistila. Sežeň ostatní a já si dám zatím sprchu. Nevím o tom proklatém démonovi nic, ale za to by on mohl něco prozradit nám" poplácala jsem ho po rameni a šla si dát sprchu. Vytáhla jsem si kraťasy, přesto že se začínalo znovu ochlazovat a to značilo končící podzim a končící zimu. K tomu jsem si vzala tričko s dlouhým rukávem a zastrkala ho do kraťasů. Vlasy jsem si nechala volně na ramenou a vyrazila za ostatními dolů. Po nějaké době jsem uviděla Maliu a byla jsem ráda, že jí vidím. Stále jsem sama se sebou uvnitř bojovala. Byla tady ta část mě, která jí strastně chtěla obejmou a říct, že všechno bude v pořádku, ale pak tady byla ta druhá část, která byla stále naštvaná a zklamaná a nevěřila jí. Možná jsem na ní přílišně tvrdá, ale tací už jsou starší sourozenci. Narozdíl ode mě byl Sam na tohle slabý, už dávno jím to všechno odpustil a zase byl s nima v jednom týmu. To jen já si stále držela odstup a to byla pro mě asi nejlepší.