Reborn || ObiRin || Naruto cz ff

Prolog II.

( ~ Kapitola opět popisuje skutečné dění Naruta. Má jen okolo 400 slov, tak snad to tak nevadí ~)

Bylo to jako věčnost, než se Obito dostal zpět na povrch země. Teď jeho tělem proudilo napětí, spojené se znovuschledáním se svými starými přáteli. Nemohl se dočkat, až s Kakashim vyzkouší síly svých sharinganů. A nemohl se dočkat, až uvidí Rin a její kouzelný úsměv. Úsměv, který pro něj znamenal víc, než cokoli jiného na tomhle světě.

Spěchal k místu, kde jeho přátelé bojovali tak, jako by na tom záležel jejich život. Celou dobu se nepřestával ptát Zetsua, jestli se neděje něco hrozného. Ačkoli se snažil to nevnímat, bál se, že o ně příjde dřív, než se k nim dostane.

A když už doběhl k místu, které se mělo stát začátkem jeho nového života, zaplavila ho nemyslitelná bolest. Přímo před ním, na vyprahlé pustině stála Rin, s Kakashiho chidori ve svém těle. Obito měl pocit, jako by byl polapen v nejhorší noční můře. Dělalo se mu zle, zatímco jeho tělo bylo ztuhlé šokem. Nedokázal tomu uvěřit.

Ale přeci se to stalo. Kakashi, obklopený shinobi z Mlžné, zabil Rin. Její bezvládné tělo teď letělo k chladné zemi. Z jejích úst se řinuly tenké potůčky krve, které kontrastovaly s děsivou dírou v jejím hrudníku, způsobenou chidori. Hněv, který střídal šok v Obitově krvi se stával nekontrolovatelným. Vedle Rin dopadl na zem Kakashi, který nejspíš jen ztratil vědomí, ale Obitovi byl jeho starý přítel jedno.

Potřeboval se jen dostat k Rin, k jejímu drobnému tělu, které leželo ve vlastní krvi. Vystoupil ze stínů na planinu, zaplněnou mlžnými shinobi, kteří se na něj okamžitě otočili. Nevěděl ani, jak to celé začalo. Vnímal jen nutnou potřebu zabít každého, kdo by se postavil mezi něj a jeho milovanou Rin. Rozběhl se mezi ně.

Ninjové z Kiri padali k zemi jeden za druhým, těla se na zemi hromadila, avšak s Obitovým srdcem to ani nehnulo. Nebyl si jistý, jestli po tom, co spatřil a co cítil, ještě nějaké má.

Nevěděl, jak dlouho s nimi bojoval, nevěděl, kolik jich zabil a kolik během toho masakru uteklo. Ale teď tam zbyl sám. Nikdo už mu nebránil v cestě k Rin. Zdrcený a zdeformovaný buňkami, které mu propůjčil Zetsu, se konečně vydal k jejímu chladnoucímu tělu.

Neudržel slzy zoufalství. Začaly se míchat s krví, proudící z jeho sharinganu, když zvedl bezvládné tělo ze země. Bylo mokré od krve, ale to on vůbec nevnímal. Chtěl ji jen naposled obejmout. Namáčknout si její drobné tělo na to své. Cítil, jak se v něm všechno láme na tisíc malých kousíčků.

Rin byla vším, co měl, byla světlem jeho života. Když se mu klan, spolužáci, všichni posmívali, byla to ona kdo stál po jeho boku se zářivým úsměvem na tváři. Nikdy ho neopustila, nezradila, neodmítla. Někdy měl pocit, že si ji ani nezaslouží. A teď byla navždy pryč.

Obito ji mačkal zoufalstvím, mezi všemi těmi mrtvými okolo.

Byl v pekle.

  ~ Zdravím!

Ano, vím, opět to je skutečné dění, ale v příští kapitole se už dostaneme ke šťastnější verzi příběhu Obita a Rin!

Chtěla jsem jenom zase připomenout, jak se věci měly mít a vzdát oběma postavám trochu hold. Tohle je totiž jedna ze scén v Narutovi, kdy jsem prováděla Suiton: brečím no jutsu 😅😅😅

Budu ráda za jakékoli vote, názory, rady, kritiku!