Reborn || ObiRin || Naruto cz ff

Prolog I.

  ( ~Prolog popisuje episodu, kdy je Obito jako dítě rozdrcen~ )

  Rin byla k smrti vyděšená a vyčerpaná. Nemohla zapomenout na tu bolest, kterou musela zažívat pod vlivem genjutsu. Jediné, po čem toužila bylo dostat se pryč z té příšerné jeskyně. Nedokázala by slovy vyjádřit, jak moc vděčná byla, že ji Obito a Kakashi přišli na pomoc. I přes trauma jímž prošla, ji hřálo cosi u srdce, zatímco běžela s pohledem upřeným na tak dobře známá záda. 

  Srdce ji o kus poskočilo, když kousek od ní dopadl kámen ze stropu jeskyně, které se začínala bortit. Přidala do kroku, aby se dostala na stejnou úroveň, jako její přátelé, i když to bolelo každou část jejího těla. 

  Kličkovali mezi kameny, jak jen jim to ještě drobná dětská těla umožňovala. Východ z jeskyně byl na dosah, když jeden z větších kamenů mířil přesně na Kakashiho. Rin neměla nejmenší šanci postřehnout, co se v té změti padajících kamenů událo. Poslední co viděla, než ji zasáhl jeden z letících úlomků, byl Obito odstrkující Kakashiho stranou. 

"Kakashi... Rin..." Hnědovlasou dívku probudil dobře známý hlas, který tentokrát zněl jinak. Prosyceně bolestí. Dívka okamžitě zpozorněla, ačkoli jí hlavou tepala silná bolest a každá část těla jí vypovídala službu. To, co spatřila, bylo se současnou bolestí k neporovnání.

"Obito." Zašeptala, zatímco se jí oči zaplňovaly slzami. Ležel tam, bezvládně, napůl rozdrcený jedním z obřích balvanů. Rin se křečovitě svíral žaludek. Před očima se ji dělalo temno. Ještě nikdy v životě jí nebylo tak strašně, jako teď. Jak jen ji  tělo ztuhlé šokem dovolovalo, došourala se k Obitovi a chytla jej za ještě teplou ruku. Postřehla, jak se s Kakashim o něčem baví, ale měla pocit, jako by to slyšela zpoza vody. Jakoby se topila, kdesi v hlubinách, zatímco oni si povídali na břehu.

Vnímala jen zoufalou bolest a strach, že příjde o svého drahocenného Obita. Až teď, když jeho život vysel na vlásku, si uvědomovala, že pro nic znamená možná víc, než si kdy uvědomovala. Přinutila se otevřít oči zalité slzami a podívat se tu dobře známou tvář, na které se běžně objevoval hravý úsměv.

"Rin... Dej prosím Kakashimu můj sharingan." Slyšela, jak na ní mluví, ale skrze šok se nezmohla na odpověď. Místo toho jen kývla a snažila se zastavit třas jejího těla. Chtěla by odporovat, vymluvit Obitovi jeho rozhodnutí s tím, že se společně vrátí. Ale i ona tušila, že tenhle příběh nemá dobrý konec. A tak začala.

I přes veškeré obavy se jí transplantace povedla dobře. Kakashi měl sharingan. Problémem se ale stal přibývající počet ninjů z Iwagakure, sbíhající se na jejich místo.

"Musíme jít!" Křikl na ní Kakashi, který zpoza z jednoho kamenů kontroloval situaci.
"Ne, ne, ne..." Šeptala dívka, zatímco opět chytla Obitovu slábnoucí ruku. Přišla si, jako by genjutsu, do kterého ji uvěznili v jeskyni ještě neskončilo.

"Kakashi, slib mi něco." Zamumlal Obito a oba dva věděli, že tohle je jedna z posledních vět, co od jejich milovaného přítele uslyší. "Postarej se o Rin."

"Slibuju." Přikývl Kakashi. Museli se dát na odchod, jelikož se situaci čím dál víc zhoršovala. Čekat zde ještě déle by znamenalo smrt. Rin cítila, jak ji Kakashi chytá za ruku a odvléká pryč. Nespouštěla oči z Obita. Snažila se vrýt do hlavy jeho tvář, každý její detail, aby nikdy nezapomněla.

  ~ Aloha!

Ačkoli se teď může zdát, že jen přepisuju děj Naruta, nebojte se. Jenom jsem chtěla na začátku příběhu připomenout 'konce' obou hlavních hrdinů.

Tohle je první fanfikce, do které se pouštím, tak na to prosím berte ohled :D

Byla bych ráda za jakékoli vote a commenty, rady, které by mi pomohly!