Genialita není vše!

24.Kapitola

"To není možné."Řekne. Seskočím z lavice na zem."Jak?"V očích má překvapený výraz. Usměju se."Ráda tě vidím Scarlet. Jak? Tak to je na dlouho a navíc u vysvětlování je teď Lukáš."Scar ke mně přejde a obejme mě."Taky tě ráda vidím. Jen s tím vysvětlováním budete muset počkat. Máme něco neodkladného, co rozhodně nepočká.""Tak povídej. Máš tu dva chirurgy. Určitě můžeme nějak pomoct.""Pokud jsem odhadl správně, že mluvíme o povolání. Tak k upřesnění, jsem neurochirurg.""To toho chirurga nevylučuje.""Teď se to vlastně hodí. Dan spadnul ze schodů a asi si něco udělal s rukou.""Už zase?"Tak ten kluk bude pěkný číslo, když je takhle překvapený Lukáš, který si alespoň jednou do roka něco zlomil. Scarlet kývne hlavou a pak se zkoumavě zahledí na Strange."Je to ten co si myslím?"Strange se ke mně trochu nakloní a v angličtině zašeptá."Můžeš mi říct o čem se mluví?"Jelikož když přišla Scar, začali jsme mluvit v češtině, tak mu to samozřejmě řeknu. Po vysvětlení se Strange otočí na Scar."Jsem doktor Stephen Strange.""Scarlet. Tak pojďte, ať moc dlouho netrpí."
Vede nás k tělocvičně a dál po Strangeovi pokukuje."Máš co vysvětlovat."Usměju se."Doufám, že to ještě chvíli počká.""Dobře, pokusím se svoji zvědavost ještě nějakou dobu udržet na uzdě."Dojdeme na místo činu. Okolo kluka, kterému je tak 15, stojí hlouček dětí a mluví s ním."Tak jsme tady. Všichni ustupte."V hloučku se vytvoří ulička, kterou projdeme. Děti mě a Strange pozorují s viditelným zájmem. Oba se skloníme ke klukovi."Ahoj, já jsem Terka a tohle je Stephen. Ty jsi Dan, že?"Kývne hlavou a po tom, co mu Strange začne zkoumat ruku, nasadí utrpný výraz."Jak se ti to stalo?""Spadnul jsem ze schodů.""Jen tak?"Dan si povzdechne."Dělal jsem blbosti."Kývnu hlavou."Ty jsi ta z té fotky?""Jaké fotky?""Jeho."Ukáže na Lukáše, ktery nám přinese lékárničku."Tak to asi jsem."Otevřu lékárničku."To je vše co máte?"Luke kývne hlavou."Všechno ostatní jsme už použili.""Tak to bude muset stačit."Strange se ke mně nakloní."Je to zlomenina. Na to nám tohle stačit nebude."Ukáže na dva obvazy a jeden závěs na ruku."Sádru už dlouhou dobu nemáme."Odpoví nám na nevyřčenou otázku Lukáš."Bude to muset stačit, dokud je odtud nedostaneme pryč.""To nebylo v plánu.""Neboj. Vymyslím nový plán."Luke se na nás dívá a očividně nechápe o čem to mluvíme. Další věc, která se nestala podle plánu. Dnešek by se dal pojmenovat dnem špatných plánů."Co mám s rukou?"Zeptá se Dan po tom, co mu ruku obvážeme."Je zlomená, takže s ní minimum pohybu a kdyby se cokoliv stalo hned najdeš nás, Lukáše nebo Scarlet.Jasný?""Jasný.""Tak můžeš jít."Dan se zvedne a s hloučkem odejde.
"Vrátím Lukášovi prázdnou lékárničku."Jak jste mysleli to s tím plánem?""Díky svým schopnostem jsem věděla, že jsi naživu, takže jsme naplánovali, jak se sem dostat a pak se vrátit zpátky než přijde konec."Scarlet se zvláštně dívá."Jaké schopnosti?"Usměju se."Čas na názornou ukázku."Vytvořím ohnivou kouli a pošlu jí vedle Scar. Teleportuji se do její dráhy a odrazím ji štítem."Ještě k tomu přidej vize budoucnosti a speciální vidění.""Páni. To je podobné těm tvým, že?"Já se Strangem se otočíme na Lukáše.(Jelikož mluvíme anglicky, tak rozumí, ale to už jistě všichni chápou, takže už to znovu psát nebudu.)"Ty máš schopnosti?"Překvapeně promluvím. Sklopí zrak k zemi."Jo, ale neumím je moc ovládat."Jeho výraz tváře říká: Je to složité téma a nechci se o tom bavit. Jenže já se musím zeptat ještě na dvě věci."Jak se ti to stalo? A jaké jsou?"Znovu si povzdechne."Když jsem byl venku, asi před 2 měsíci, nestihl jsem se schovat. Divil jsem se, že jsem ještě naživu. Pak se to začalo projevovat. Mám ten oheň, jako ty a pak dokážu vycítit, když se má něco stát. Ale nikdy nevím co, jen že se to stane během půl hodiny, takže tahle schopnost je mi celkem k ničemu.""Takže to máme v DNA.""Počkej! Jack má taky schopnosti?"Kývnu hlavou."Telepatie o ničem dalším nevíme."Chvíli všichni mlčíme, pak promluví Luke."Takže teď nás všechny vezmete do světa Avengers?""Jo, ale nejdřív musíme ještě někoho vyzvednout.""Koho?"Teď pro změnu promluví Scar."Bruce Bannera."Ignoruji jejich překvapené pohledy, kterých si dnes užiju ještě hodně."On je tady s vámi?"Se Strangem kývneme hlavou."A v jeho zelené podobě?"Znovu kývneme. Rozezní se ten zvuk jako z Outlastu dvojky. Počkám než ten zvuk dozní."Už můžeme ven?""Jo."Super, takže my půjdeme pro Bruce a vy můžete zajít pro ostatní lidi z města.""To nebude problém je tu jen jeden.""A proč tu není s vámi?""Nemá rád děti.""Dobře, my půjdem.""Jdu s váma. Nehodlám tě znova ztratit z dohledu.""Fajn, tak pojď."Dojde k nám. Oba se na mě podezřele dívají."Mám v plánu zkusit něco nového, takže se nelekněte."Položím jim ruce na ramena, zavřu oči a začnu vnímat strukturu všeho v okolí.Kluci sebou nepatrně trhnou. Skoro vše je v blízkosti rozbité. Konečně najdu Hulka."Pozor, přenesu nás."
Objevíme se na louce. Uprostřed ní je Hulk. Stále dost naštvaný."Zůstaňte tady."Řeknu a vydám se k němu, jenže Luke mě chytí za ruku a otočí mě k sobě."Co blbneš, jak ho chceš zastavit?""Sleduj, tohle je moje normální práce agenta, teda pokud není v blízkosti Natasha. Prostě zůstaň tady a hlavně nezasahuj. Mohlo by to dopadnout špatně, pro tebe. Stephene, hlídej ho."Otočím se a jdu za Hulkem. Ještě za sebou zaslechnu:"Ty ji vážně necháš jít?""Ona to zvládne, jako vždycky."Když se dostanu pět metrů od něj, sundám si náramek a teleportuju ho k Stephenovi. Hulk se otočí na mě a zakřičí."Ahoj rváči. Tak co, myslíš že už bys mohl jít spát?"Znovu zakřičí. Na tohle si človek nezvykne."V klidu, už se ti nic nestane."Natáhnu k němu ruku dlaní nahoru.  Zklidní se, jenže v tom se ozve to houkání a moje uklidňování je k ničemu. Hulk mě odhodí několik metrů daleko, po letu následuje tvrdý dopad na zem. A zase mě bolí celé tělo, i přes to se podívám co se děje okolo. Hulk míří ke Strangovi a Lukášovi."Hulku!"Zavolám na něj. Jmenovaný se otočí. Když si mě všimne, znovu se uklidní a začne se proměňovat. Přesunu k němu oblečení ze školy. Znovu zazní to houkání.
"Není čas."Ignoruji bolest, zvednu se a udělám okolo kluků štít. Snad je ochrání. Lukáš buší do štítu a něco křičí, dokud ho Stephen neodtáhne. Plně se soustředím na jejich štít, takže zapomenu na to, že bych ho taky mohla potřebovat. Energie proudí každou částí mého těla. Takové množství se nedá vydržet. Spadnu na kolena. Asi se mi rozkočí hlava. Slyším křik. Někdo na mě volá, ale nevím co říká. Neslyším ho přes ten křik. Počkat! To já křičím. Jediné na čem teď záleží je ochrana kluků."Terko!"Otevřu oči."Vždyť Luke říkal, že jsi umřel."Přede mnou stojí můj otec."Jsem mrtvý, ale dostal jsem šanci přijít sem, abych se s tebou mohl rozloučit a říct ti něco důležitého. Musíš se vrátit do našeho domu. V mojí knihovně, v nejvyšší poličce úplně napravo je kniha. Je tam pravda o vás všech. Musíte to vědět."Skloní se ke mně."Tati, prosím nechoď."Usměje se."Už jsem odešel. Mám tě rád."Dá mi pusu na čelo a zmizí.  Zavřu oči. Energie, která do mě proudí začíná ubývat.