Genialita není vše!

16.Kapitola

Kde jsem? Vypadá to tady jak v nějakém bludišti. Tmavé zdi jsou pokryté plísní. Jdu rovně. Po několika krocích narazím na rozcestí. Všechny ostatní chodby vypadají stejně. Jak se v tom vyznají? Žádné značení. A podle plísně se určitě neorientují. Agenti Hydry mají nadpřirozené schopnosti týkající se navigace. Už mi to tady leze na mozek. Nemám tušení jak dlouho tady jsem. Vím, že jsem sem šla, protože by to měla být základna Hydry, ale proč jsem šla sama? A kde vůbec všichni jsou?"Dej si pozor!"Vykřikne někdo za mnou. Otočím se. Něco na mě letí. Instinktivně dám ruce před obličej. Něco se mi omotá kolem ruky. Podívám se. Je to náramek, další."Co...?"Nedořeknu to, protože mi ostrá věc z toho náramku probodne kůži a zaryje se až do kosti. Podlomí se mi kolena a spadnu na ně. Bolest mi zaslepí oči, takže nevidím na osobu stojící přede mnou."Ahoj. Co bys řekla na to, kdyby jsme si zahráli hru?"Sice ho nevidím, ale ten hlas bych poznala kdykoliv."Nic s tebou hrát nebudu.""Sestřičko, to bys našeho otce moc nepotěšila.""Náš otec je mrtvý!"Přibližuje se ke mně. Nedokážu použít svoje schopnosti, ani na něj nějak zaútočit. Stojí přímo přede mnou. Položí mi ruku na obličej, podél čelisti."Teď buď v klidu. O tomhle si můžeme promluvit později."Až teď si všimnu, že má v ruce injekci.Prudkým pohybem mi její obsah vypustí do krku. Sedativa. Použitou jehlu odhodí za sebe a ta se rozbije. Neudržím se na kolenou. Zachytí a položí si mě na sebe."Ššš. Za chvilku bude všechno v pořádku.""Proč pracuješ .... pro .... Hydru?"Vysoukám ze sebe."Já pro ně nepracuju.""Co?"Zatmívá se mi před očima."Oni pracují pro mě."

Otevřu oči. Mám na nich nějakou tmavou látku, asi šátek."Už jsi vzhůru? Dobře, právě včas."Promluví Jack."Kde to jsme?""V jedné staré základně Hydry. Už není v systému, takže nás tu nenajdou."Chci si sundat ten šátek, ale zastaví mě pouta a bolest v levé ruce."Nenamáhej se. Připoutal jsem tě pevně."Zepředu se ozývají zvuky, jako když se někdo snaží mluvit přes roubík v puse."Buď zticha."Pleskavý zvuk se rozezní místností."Kdo další tu je? Matte?""Matthew, tvoje láska.""Jsme jen přátelé.""Lžeš. Miluješ ho a on miluje tebe. Až do toho polibku jste se báli udělat první krok, aby vás ten druhý neodmítl."Má pravdu. Zamilovala jsem se do Matta po krátké době. Nikdy jsem pořádnej vztah neměla a tady jsem si nebyla jistá jestli je správný čas a jestli by o to stál."Už se určitě probudil a říká si co jsem jí to udělal? Kde teď je? A je vůbec naživu?"Šíleně se zasměje."Musí být tak zoufalý. A co teprv ostatní. Unesl jsem tě přímo z jejich sídla. Ani jeden z nich není v bezpečí přede mnou."Jde ke mně."Co jsi mu udělal?""Probudil jsem to, co v něm je už od dětství. Vážně mě překvapuje, že ti o tom neřekl. Od tvého příchodu se to naučil ovládat. Asi se bál toho, co by sis o něm myslela, kdyby ti to řekl. Není nic jiného než monstrum."Stoupne si za mě."V tom se pleteš. Je dobrý člověk."Položí mi ruku na rameno."To je věc názorů sestřičko, ale proto jsem tě sem nebral.""A proč jsi mě sem bral?"Skloní se mi k uchu."Abych ti ukázal pravdu."Sundá mi šátek z očí a jde někam na druhou stranu. Je tu zaplé ostré umělé světlo.Chvíli trvá než si na něj zvyknu. Čtyři metry přede mnou je stejná židle, na které jsem připoutaná já."Co to má znamenat? Přestaň si hrát s mojí hlavou!"Vidím Jacka dvakrát. Jednou jak stojí u židle a podruhé jak je na ní připoutáný a má v ústech roubík."Tohle je skutečnost. Mylně mě celou dobu považuješ za Jacka. Jak by to on řekl:Jsem jeho zlé dvojče a jmenuju se Tom."Bolest v ruce se zhoršuje."Abys to mohla úplně pochopit musíme ti to vysvětlit, ale trochu mě mrzí, že si mě nepamatuješ. Jako malý jsme si my tři užili spoustu zábavy a taky jsme se toho hodně naučili. Co bratře? Povíš jí o tom?"Vyndá Jackovi roubík z úst."Terko jsi v pořádku?"Zní naléhavě, ale nejsem si jistá jestli jsem v pořádku."On má na mysli tu krvavou skvrnu na tvém tričku."Skloním hlavu. Opravdu tam mám krvavou skvrnu."Je ještě z toho zranění od Matta. Nechal jsem ti tam malé jizvy, jako památku. Nemusíš se o ní bát. Já ji neublížím.""Jasně, že se o ni bojím. Je to moje sestra!""Nezapomněls na něco? Máš mluvit o tom co se stalo."Jack si povzdechne."Náš otec na nás od malička zkoušel různé látky. Například na větší soustředění. Chtěl, aby jsme měli větší šanci uplatnit se ve světě. Když nám bylo pět. Začali se u Toma projevovat násilnické sklony. Zabíjel zvířata a byl námi posedlý. Chtěl s námi trávit všechen čas, ale nešlo to. Jednou v noci nás otec našel s pořezaným zápěstím. Brečela jsi. Tom měl nůž v ruce. Řekl mu, že s náma chtěl být navždy.""Pak mě otec poslal do léčebny, už nikdy mě nepustili.""Nediv se jim. Snad víš, co děláš.""Byl jsem jen dítě!"Vykřikne a já se leknu." A bál jsem se. Vy dva jste mi hrozně chyběli. Chodil za mnou jen otec, když jsme byly starší, tak i Jack. A tys mě úplně vytěsnila.""To proto jsi mě unesl."Jde zpátky ke mně. Proč mi tohle připomíná Sherlocka?"Musíš si vzpomenout.""Ale na co?""Na něj."Zastaví se."Vždyť mi byly jen tři roky!""Vím, že si mě pamatuješ. Uvidíš. Teď musím jít, ale za pár hodin jsem zpátky. Prospi se zatím.""Cože?! Ne!"Dá mi pusu na tvář. Okamžitě se mi začnou zavírat oči."Nech ji být!""Promiň."Všechno se potopí ve tmě.