Dej mi jeden jediný důvod! (2. díl MMR)

7. Kapitola

"Můžeme si potom promluvit," špitla ke mně Camila a já se na ní překvapeně podíval. Bylo zvláštní od ní slyšet, že si chce promluvit. Jakoby konečně začala chápat, jak se cítím. Byl to skvělí pocit, ale nedal jsem to na sobě znát.

"Když chceš," odpověděl jsem jednoduše a díval se na ní neutrálním pohledem. Nikdy jsem neměl ani ponětí o tom, jak je těžká skrývat emoce. Až teď a bylo to zatraceně těžké.

"Přišel bys dnes po večeři na astronomickou věž?" zeptala se s nadějí v očích. Hlasem jí zněl smutek a já se nenáviděl za to, že k ní musím být tak chladný. Ale neměl jsem na výběr. Chtěl jsem, aby mě brala vážně. Aspoň jednou za čas. 

"Klidně," lehce jsem se usmál, aby jsem nebyl zas tak chladný, ale bylo mi jasné, že mi v očích hrály plamínky a zářily do dálky.   

James mě chytl kolem ramen a s úsměvem mě táhnul někam daleko od Lily a Camily, za kterými jsem se nedíval, protože když bych se otočil, tak by věděla, že mě získala (i když mě nikdy neztratila) a to jsem nechtěl.

Vlastně, jediný, kdo u ředitele dostal trest byl ten kluk, který to se všemi hrál, se slovy, že nemá souhlasit s naším pošťuchování a ať se nám vyhýbá. Celkem mě to potěšilo, protože když jsem odcházel, tak na nás s úšklebkem mrkl. Ten chlap nám za celou dobu, co sem chodíme, nedal trest. Vždycky nám ho dal nějaký profesor.

"Co podnikneme?" zeptal se Tichošlápek a já jsem protočil oči. 

"Cvoku, teď jsem odešli od ředitele a ty už chceš udělat nějaký průser?" zeptal jsem se se smíchem.

"Proč ne?" zeptal se. "Co třeba zastávka v Prasinkách? Dlouho jsme tam nebyli," pokračoval a my  Jamesem jsme se posměšně smáli.

"Tak třeba zítra," odpověděl James za mě. "Protože já jsem dneska s Lily domluvený, že se projdeme," všichni jsme věděli, co tou procházkou má na mysli. Asi se dnes budu vyhýbat komnatě nejvyšší potřeby. "A s Náměsíčníkem si chce promluvit Camila. Takže to vypadá, že si budeš muset najít nějakou osamělou frustrovanou holku a vzít jí na záchod," zakončil James svůj proslov a já jsem se smál na celé kolo. 

 "Tssss, můžu mít jakoukoliv, klidně i zadanou," zavrčel Sirius a my jsme vybuchli smíchy. Sirius, který se obhajuje, že do postele nepotřebuje žádnou osamělou duši byl vždy nejlepší, protože se snažil zvednout si ego.

"Mysli si to dál," smál se Dvanácterák a já s ním. A upřímně byli jsme velmi hlasití. Nemyslím si, že z nás měli ostatní radost, protože byl čas večeře a všichni byli unavení a chtěli klid. No, my jsme taková veselá parta.

"Umírám hlad," zamručel jsem a všichni jsme se proto vydali do Velké Síně, kde jsme procházely kolem Lily s Camilou, které už byli po večeři a odcházeli. Trochu mě to mrzelo, ale aspoň tam nebudu dlouho čekat.