Dej mi jeden jediný důvod! (2. díl MMR)

14. Kapitola

Překvapeně jsem zíral před sebe a Lily se spokojeně usmívala. Nemohl jsem uvěřit svým očím. On k nám přišel  a strčil do Lily hlavou, aby ho podrbala. Ta se mu hned obmotala kolem krku a hladilo ho po hřívě. "No to si ze mě dělate prdel?" vyhrkl jsem vykolejeně a byl jsem i já sám sebou překvapen, že jsem použil sprosté slovo.

Lily i jednorožec se na mě častovali nepřítelským pohledem a já jsem jen pokrčil rameny. Dál jsem je pozoroval, jak se tam "muckají" a přemítal,  kdy už mu konečně spadne roh. Ano, byl jsem nedočkavý. Proč? To všichni víme. Už jsem to bez ní nemohl vydržet a navíc mi byla zima. Hodně velká zima. Zhluboka jsem se nadechl. Sundal si tašku ze zad a pod bundu, kterou jsem si sundal, jsem si dal další mikinu. Jednu jsem vyndal také Lily, která dál hladila jednorožce.

Připadal jsem si fakt divně.

A najednou se to satlo. Jednorožec spadl na zem. Já i Lily jsme se k němu hned přiřítili. Lily ho pomalu hladila po hřívě, aby ho uklidnila. On jen bolestivě přivíral oči a zhluboka dýchal. Přemítal jsem nad tím, čeho jsem svědkem. A pak mi to došlo. Musí bolet, když vám odpadá něco, co vám několik let rostlo.

O hodinu později...

Jednorožec ležel vyšerpaně na zemi a zhluboka odechoval. Roh už jsme měli v rukou a já ho ihned shoval do batohu. Ještě chvilku jsme počkali než se kůň zvedl a vydali se zpět do hradu. Bylo dost náročné jít v tom chladu zpátky ty tři hodiny. Jenže tentokrát jsme šli rychleji a věděli jsme kam, takže to zabralo zhruba dvě hodinky.

Vylezli jsme z lesa okolo jedné hodiny odpolední a klepali se zimou jako ratlíci. Tou nejrychlejší chůzí, jaká byla v tomto stavu možná , jsme se dostali do tepla hradu, kde jsme mělii v plánu jít hned za Poppy.

Jenže, to nám překazil James se Siriusem, kteří se k nám přiřítili, hned jak jsme strčili nos do hradu. James hned objímal Lily, ale když se od ní odtáhl oba nás probodl pohledem. "Kde si juako myslíte, že jste byli?" zavrčel na nás a my jsme sklopili pohled. "Ani nevíte, jaký jsme měl strach."

"Jamie," ozvala se laskyplně Lily. "Nemůžeme tu přednášku nechat na potom? Je mi hrozná zima a sama se tak ryhcle nezahřeju."

Upřímně, ona přesně věděla, jak na něj. Ale dnes se jí to nepovedlo.

"Nooo," začal pomalu a Sirius si vedle něj odkašlal. "Bylo to absolutně nezodpovědné, nechápu, proč jste nás nevzali sebou. Camila je taky naše kamarádka. Na to nezapomínejte," znovu začal, ale my s Lily jsme se vydali na ošetřovnu. On nakvašeně šel za námi a celou dobu něco blekotal o tom, že se nám něco mohlo stát, že jsme málo zodpovědní, že příště míá jít Lily s někým silnější. Na to jsem mu odpověděl, že jsem vlkodlak, že bych se o ní postaral. On argumentovcal tím, že bych jí u toho snědl.

A když jsme konečně s vykecanou dírou do hlavy a hranými výčitky svědomí dorazili na ošetřovnu, nám cestu zastoupila Bellatrix Blacková.

"Kampak, kampak?" zeptala se s ďábelským úsměvem a já jí provrtával zabijáckým nenávistným pohledem. Kdyby pohledy uměli zabíjet, je už tak  milionkrát mrtvá.