Dej mi jeden jediný důvod! (2. díl MMR)

16. Kapitola

Nejhorší noc mého života. Přísahám. Celou noc mě budili noční můry a já jsem se vždy budil celý mokrý. Měl jsem úplně propocené pyžamo, přikrývky a dokonce i matraci. Bylo to hrozné. A navíc, kluci trpěli se mnou, protože jsem ze spaní křičel a prý jsem i chodil. Když už konečně by čas snídaně, tak jsem vstal a došel do koupelny. Hned jsem ze sebe všechno sundal. Skoro jsem to ždímal pyžamo, jak bylo mokré.

Vlezl jsem si na sprchy a nechal na sebe chvilku dopadat kapky ledové vody. Pak jsem to změnil na teplé, abych neprochladl. Umyl jsem si i vlasy. Ano, myslíte si to správně. Kvůli Camille. Už jsem se těšil, až mi padne kolem krku. Nevadilo mi, že to bude třeba za týden. Za měsíc. Už jsem věděl, že se to stane.

Vyšel jsem už osušený z koupelny zabalený jev ručníku a podíval se na Siriuse, který naštvaně přešlapoval přede dveřmi.

Ani se na mě nepodíval a už byl zamčený v koupelně. James už byl pryč a s Peterem jsem se nepotkal minimálně týden. Asi se někde ztratil, jak u něj bylo běžné.

Hodil jsem mokrý ručník na postel a začal se oblékat. Trenky, košili, kalhoty, kravatu a svetr. Nebylo to nijak zvlášť obtížné se obléci, ale dnes jsem chtěl vypadat dobře. Tak jsem si kravatu neutahoval a svetr nakonec sundal. Povolil si pár knoflíčků a prohrábl jsem si mokré vlasy.

Už skoro uschnuly, ale neměl jsem v plánu si je poté učesat, protože jsem věděl, jak se Camille líbili moje rozcuchané vlasy. Tedy hlavně potom, co jsme se líbili a ona mi je sama rozcuchala. No, spíš pak skončily rozcuchané, protože je prohrabovala a lehce za ně tahala.

Dělala se mi husí kůže, jen když jsem na to pomyslel. Nemohl jsem se dočkat oběda. Ještě jsem se lehce navoněl. Přehodil si tašku s věcmi přes rameno, protože i když byla sobota musel jsem dodělat všechny eseje a referáty.

Vyběhl jsem z pokoje na snídani. Cestou jsem málem srazily polovinu svých spolužáků, kteří se na mě nenávistně dívali.

Já jsem se ale nedokázal mračit. Konečně po dlouhé době jsem byl šťastný. S úsměvem jsem si přisedl k Lily a Jamesovi, kteří u sebe seděli nalepení a něco si šeptali.

"Dobré ráno," pozdravil jsem je a oni leknutím nadskočili. Lily trochu zrudla a James se na mě nehezky podíval. Všechno se vrátilo do normálu.

"Hele Remusi, vypadáš nějak jinak," ozvala se najednou Lily, když jsem se cpal toastem. Jen jsem na ní s plnou pusou mrkl a dál se věnoval jídlu.