Dej mi jeden jediný důvod! (2. díl MMR)

11. kapitola

"Co budeme dělat?" zeptal jsem se zoufale a opíral se o Siriuse, který mě zachytil před klesnutím na kolena. Otřel jsem si slzy, ale ony pořád stékaly dál.

"Nic," odvětila jednoduše Lily vážně a všichni jsme na ní překvapeně pohlédli. "Řekneme jí, co se stalo za ten rok a když si vzpomene, tak super."

"A když ne?" zeptal jsem se a ona smutně sklopila hlavu, ale bylo mi jasné, že to je kvůli nám. Protože jí Camilla nikdy nezačne nenávidět. Vždycky byly nejlepší kamarádky. Ale se mnou se bavila až po tom incidentu s dopisem.

"Tak se budeme snažit jí to připomenout, ale jestli je zakletá, tak jí pomůže jen lektvar," pokrčila rameny Lily a smutně se dívala na nohy. Věděl jsem přesně o jakém lektvaru mluví. ale k jeho provedení bylo potřeba rohu jednorožce, což jaksi bylo nemožné. Protože vzít roh jednorožci bylo stejné jako vypít jeho krev. 

"To nejde," zavrtěl jsme hlavou a stále se opíral o Siriuse, který mi podal kapesník, abych si otřel slzy. Podíval jsem se na Lily. Věděl jsem úplně přesně na co myslí. "To nemůžeme," zakroutil jsem hlavou, ale ona se už rozhodla. 

"Co nemůžeme?" zeptal se zmateně James a já jsem se konečně postavil na vlastní nohy bez opory. Díval jsem se na Lily, která přemýšlela na odpovědí. Věděl jsem, že bude lhát. Na to, aby mu řekla pravdu, ho měla moc ráda.

"Nic," lehce a nevinně se usmála. "Remus dnes mluví z cesty."

Měl jsem chuť jí roztrhnout. Protože lhala. Já jsem to udělat nechtěl, ale zdálo se, že nebudu mít na vybranou. Věděla, že udělám cokoliv, když šlo o Camilu.

"Lily," ozvalo se a mi všichni jsme se za tím hlasem otočili. "Co tedy děláš s nimi?" zeptala se znechuceně a já jsem v ní nepoznával ani tu dívku před dopisem.

"No víš," začala zlehka Lily, aby ji nenaštvala, protože ještě loni tato dívka byla přehnaně impluzivní, což trochu krotila moje klidná povaha. "Jsou to naši nejlepší přátelé," usmála se na ní nervózně a já protočil očima, protože hloupěji to nemohla říct.

"Oni? Kluk, který tě nezval děvkou? Kluk, který mě hodil do sněhu? A kluk, který je děvkař?" zeptala se a já jsem se na ní překvapeně podíval. Takže si ještě pamatuje ten den s ručníkem. 

"A co si pamatuješ ještě?" zeptala se Lily.

"Od toho, co ti tenhle magor ležel na posteli. nic," odvětila jednoduše a já jsem si smutně povzdechl. Důvod, proč jsme se dali dohromady, je zapomenut.

"Dobře, takže od té doby se stalo hodně věcí a...," začala Lily, ale Camila jí přerušila.

"Jdu se vyspat, promluvíme si zítra," řekla a my jsme na ní překvapeně koukali. Ne, že by nám nějak extra vadilo, že nás urazila, ale spíš, že odpálkovala Lily a chovala se tak arogantně.

Svůj pohled jsem směřoval na Lily, který kývla. Oba jsme věděly, že dnes večer se musíme vydat do lesa a tohle, co nejrychleji zastavit. Nechtěl jsem to udělat, ale musel jsem. I když byla tady malá šance, že roh nevezmeme jednorožci násilím.