You Are My Teacher?!

15.

,,Tak já ti rád ukážu, co se mi líbí." chytl mě za pas. ,,Naučím tě všechno. " políbil mě na krk. ,,Klidně hned, když budeš chtít." ucítila jsem jeho dlaň na mém zadku a leknutím poskočila, když se místností rozeznělo vyzvánění.

,,To je tvoje?" odtáhla jsem se trochu dál a položila mu ruce na ramena.

,,Ne, kašli na to." chtěl mě políbit, ale já ho zastavila.

,,Musím se jít podívat, kdo to je." zašeptala jsem a otočila se, abych mohla jít ke křeslu, kde jsem si v bundě nechala telefon.

,,Ou." zaslechla jsem za sebou. ,,To je to prádlo, který jsi měla prve v pokoji?" otočila jsem se k Deanovi, přičemž jsem prohledávala kapsu u bundy.

,,Ano." zasmála jsem se a našla konečně telefon.

Malém jsem dostala infarkt, když jsem zjistila, že volá táta.

Vyděšeně jsem se podívala na nechápavého Deana, který se opíral o onu skříňku, na kterou mě ani ne před minutou tiskl a přijmula hovor.

,,Ano?" vypadlo ze mě nejistě.

,,Sarah? No kde jsi?! Dallon už je dávno doma, myslel jsem, že jste byli spolu." začal se zvýšeným hlasem.

Nikdy jsem se táty nebála, ale jakmile zvýšil hlas, tak neexistovalo nic děsivějšího.

,,Jo, byli jsme, ale pak jsme se nějak rozdělili." podívala jsem se na Deana, který mě skenoval pohledem.

,,Tak pomaž domů. A doufám, že nepřijdete dva." zavěsil bez pozdravu. Takhle to vždycky dělal, když byl naštvaný.

,,To byl táta." podívala jsem se na Deana a přešla k němu. ,,Musím domů." začala jsem se oblékat.

,,Odvezu tě. "nabídl mi, když si oblékal triko. Líbilo se mi, že už nic nezkoušel a respektoval že nemůžu. Vsadím se, že Seth by se ještě pokusil o nějakou rychlovku.

,,Ne, vždyť si pil..." zakroutila jsem hlavu. ,,Kde máš koupelnu? Musím se upravit."

,,Hned vedle ložnice." kývl hlavou ke dveřím a vydal se hned za mnou.

,,Opilej už nejsem, navíc policajty v téhle čtvrti mám zmáknutý. Spolupracujou se Samem." opřel se o futra dveří a podíval se na mě do zrcadla, když jsem si prohrabávala vlasy.

,,Tak dobře." souhlasila jsem nakonec, protože se mi zrovna dvakrát nechtělo jít samotné nočními ulicemi.

Ještě jsem sebrala bundu a šli jsme. Absolutně jsem nevěděla, co říkat, nebo jak se chovat, když jsme seděli v autě.

Jediné, co mi prolétávalo hlavou bylo to, že jsem se s ním malém vyspala a teď už doopravdy. Kdyby nezavolal táta, tak to udělám, protože já vážně chtěla, ale teď, když už jsem byla v klidu, tak jsem toho začínala litovat.

Začínalo mi zase docházet, že to není správné a že z toho můžou být problémy.

Bylo to se mnou jako na koni. Sama jsem nevěděla, co vlastně chci. Koukala jsem jen na to, co je správné a co je špatné a nikdy jsem nepřemýšlela, že ho mám asi ráda.

Nebo spíš určitě. Že to není jen nejlepší kamarád, ale něco víc. Něco co jsem chtěla.

,,Hele-" začal, ale já ho přerušila.

,,Nebudeme se o tom bavit, fajn?"

,,Takže budeme dělat, že se nic nestalo?" zeptal se.

,,Jo, nebudeme o tom mluvit a prostě nic." přikývla jsem a dál skenovala silnici před námi.