The First Moment

27. Kapitola

"Lukey, už budu muset jít, opravdu už je pozdě!" usmála se a prohrábla mě ve vlasech.

"Ale- ale-" koktal jsem.

"Neboj se zítra se uvidíme" rozloučila se se mnou a políbila mě. Pak se rozloučila s mámou a ta ji šla doprovodit ke dveřím. Po chvíli se vrátila do obýváku a nevypadala zrovna dvakrát spokojeně.

"Ach Luku, můžeš mi říct co jsi to v té škole prováděl?" řekla máma zklamaným hlasem a posadila se vedle mě.

"Co jsem udělal? Já jsem nic špatného neudělal-" začal jsem ji to všechno rozmlouvat, zdaleka jsem nevěděl o čem mluví. Co ji opět Stephenie nalhala za nesmysly.

"Jak jsi ji mohl ublížit? Víš, že jsem ti několikrát říkala, že se holkám neubližuje-" dodala znovu zklamaně.

"Já jsem ji neublížil nic jsem ji neudělal-" bránil jsem se.

"Luku říkala, že jsi po ni vystartoval...chytil ji za zápěstí a nechtěl si ji pustit, i přesto, že tě o to žádala" odpověděla mi máma.

"No možná to je trochu pravda- ale já jsem to nedokázal, nedokázal jsem se už udržet. Mami vždyť ona ubližuje Emmě, ubližuje ji tak moc, že i to nedokážeš ani představit. Já Emmu bráním, stavím se za ní, protože ona si nezaslouží to, aby se někdo do ni navážel"

"Luku, nevím jestli ti můžu ještě věřit-" zamumlala tiše máma.

"Ne to ani neříkej, neříkej, že by jsi radši věřila jí než mě!" začal jsem vyšilovat a mě sto chutí rozházet všechno co bylo kolem mě.

"Luku...slíbil jsi mi, že ji neublížíš- a co se stalo?"

"Jenže já jsem ji nic neudělal! Já ji jen chytil za ruce, víc nic!" zakřičel jsem vztekle.

"Nebudeme už to řešit- zkrátka si to nechám ještě projít hlavou a ten ples-"

"Ne neříkej mi ani ze srandy, že tam půjdu s ní, protože já tam s ní rozhodně nepůjdu! Půjdu tam s Emmou!"

"Luku dost! Běž k sobě do pokoje, ano? Zítra si o tom promluvíme!" okřikla mě máma a ukázala směrem ke schodišti.

"Ne nepromluvíme si! Protože mě už tu ráno nenajdeš! Já nechci tam jít s ní! Nepamatuješ si na to ráno, kdy jsme se o Emmě bavili? Kde je ta chápavá máma?" rozkřikl jsme se po celém domě a bouchl pěstí do stolu.

"Běž do svého pokoje, hned!" zakřičela a držela se aby mi jednu nevrazila.

"Fajn...! Ale až mě tady ráno nenajdeš, tak mě ani už nemusíš hledat!" odpověděl jsem ji a šel vztekle do svého pokoje. Práskl jsem dveřmi a sedl si na postel. Několikrát jsem pěstí uhodil do polštáře, můj vztek, překročil meze.

Jak mohla máma uvěřit Steph? Vždyť já jsem ji zas tak moc neublížil, nic jsem ji neudělal. Věděl jsem, že to nejspíš dneska nemá cenu řešit, ale to, že neuvěřila svému vlastnímu synovi mi nešlo do hlavy.

Nakonec jsem si znovu vzal do ruky laptop a posadil jsem se s ním do postele. Chtěl jsem přijít na jiné myšlenky a tak jsem jen co jsem se přihlásil napsal Emmě.

Luke_is_a_penguin: Ahoj Emm, jsi tu?

Emm_Emily_Stone: Ahoj Luku, jsem...potřebuješ něco?

Luke_is_a_penguin: Ne...vlastně ano. Potřebuji se odreagovat..a proč si mi dneska utekla?

Emm_Emily_Stone: Stalo se něco? Promiň musela jsem jít domů, spěchalo to. Však to znáš, přípravy na zítřek...

Luke_is_a_penguin: Byla u nás Stephenie a opět poštvala mámu proti mě. Nakecala ji to, že jsem ji ublížil. Vždyť jsem ji nic ani neudělal, nebo snad ano?

Emm_Emily_Stone: Vidím, že máš Steph celkem pořád po boku co? Neudělal jsi ji nic hrozného, jenom jsi si jí k sobě přitáhl...jako by jsi ji chtěl políbit.

Luke_is_a_penguin: Políbit? Sakra Emm, kde to žiješ? Políbit ji by byla má smrt!

Emm_Emily_Stone: Ale, ale tak proč se pak necháváš od ní okusovat? Myslela jsem, že se ti to líbí.

Luke_is_a_penguin: Řekl bych, že nejsi momentálně v pohodě. Haló Emm...já ji naprosto nenávidím.

Emm_Emily_Stone: Tak proč s tím něco neuděláš? Když se ti to teda nelíbí.

Luke_is_a_penguin: Nemusíš se bát, já už mám všechno promyšlený.

Emm_Emily_Stone: Už zase něco slibuješ? Mám takový pocit, že něco přede mnou tajíš.

Luke_is_a_penguin: Sliby přeci dodržuji to víš ne? Znáš to, kdo si počká ten se dočká Emm.

Emm_Emily_Stone: Dobře budu se těšit...a teď mě omluv budu muset už jít. 

Luke_is_a_penguin: Zase mi utíkáš...?

Emm_Emily_Stone: Vždyť to znáš, příprava na zítřek a tak. A neboj slibuji ti jakože se Stone jmenuji, že se tě budu zítra držet jako klíště. 

Luke_is_a_penguin: Tohle bych si měl někde napsat, držet se mě jako klíště jo? Tak to se na ten zítřek budu těšit ještě víc. No tak se měj ty klíšťátko. 

Emm_Emily_Stone: Ty jsi fakt blázen Lukey. 

Luke_is_a_penguin: Asi máš pravdu jsem blázen, ale proč to ti řeknu až zítra a teď už radši běž, nebo se ještě zakecáme...

Emm_Emily_Stone: Fajn...dobrý nápad. Tak se měj. 

Luke_is_a_penguin: Ty taky Emm. 

Rozloučil jsem se s Emm a zaklapl laptop, který jsem poté šel odložit na noční stolek. Lehl jsem si do postele a podíval se na strop, byly na něm přilepené hvězdy, které v noci pokaždé svítily. Vždy, když jsem se na ně podíval mi připomněly mé bezstarostné dětství a ten den, kdy jsem je tam s mámou lepily. Vím, že jsem na ní křičel ze země a říkal ji, kde je má dát a ona se jen smála. Zachumlal jsem se do peřiny a nadále jsem ty hvězdy sledoval, poté jsem se ponořil do říše snů.

Tak tady to je další díl je tu :D Bože ani nevíte jaké jsem měla nervy, protože se nám vyhodil internet a já to musela psát celé znovu, myslela jsem si, že ten PC vyhodím z okna :DDD Jinak hezké čtení :333