Stay Strong |n.h. CZ|

52. Chapter

Celá cesta se obešla bez slov. Auto Niall zaparkuje těsně před branou, protože dovnitř smí vjet pouze zemědělské stroje a veterinář, nebo kovář. My nejsme ani jedno. Sundá nohu ze spojky a tím zhasne motor. Odpoutá se a pohlédne na mě. Zhluboka se nadechne a než stačí cokoli říci, políbím ho. Uchechtne se a díky širokému úsměvu se mu vytvoří nepatrné dolíčky.

„Proč si byl celou cestu ticho?“ poruším hrobové ticho mezi námi.

Opře si hlavu do sedačky. Znovu se zhluboka nadechne, ale tentokrát to více prožívá. „Slova nejsou třeba, když jsem s tebou,“ zodpoví mou otázku po několika dlouhých vteřinách naprostého ticha. Tou odpovědí mě odrovnal. Netuším, co mu mám na to odpovědět.

„Tak pojď,“ opatrně se dotkne mého stehna. Usměje se a vystoupí ven. Opět obejde auto - když se mu chce mě takhle obsakovat. - Otevře mé dveře a nastaví mi ruku, abych mohla vystoupit. Ihned za mnou zabouchne, ale ruku mi stále nepustil. Místo toho se uklonil a jemně polibíl její hřbet. Lehce pokrčím kolena, abych se též uklonila. Niall se narovná a líbne mě na tvář, u čehož si mě pořádně chytne okolo pasu.Bok po boku vstupujeme do areálu stáje. Stejně jako vždy se můj první pohled vrhá na obrovské pastviny okolo.

„Někoho ti představím,“ šeptne mi do ucha a podívá se někam neznámo kam.

Sevře se mi žaludek nervozitou.

Provádí mě okolo jízdáren, kde se jezdci trénují na závody, ale teď spíš na Huberta. Pozoruju okolí a zároveň i jeho. Najednou zastavíme u jedné ohrady. Uprostřed jí stojí dva koně. Jeden z nich je hnědý, přesně jako Harold, a druhý černý. Takový odstín jsem jakživ neviděla. Je černý jako uhel. Jeho celková stavba těla je velice mohutá. Něco mezi jezdeckým koněm a koněm do tahu. Černá lesklá srst odráží sluneční paprsky. Dlouhá, vlnitá hřívá, ocas i rousy u kopyt splývají s jeho srstí.

Niall na ty dva zapíská. Vraník otočí svou hlavu a vyžehne svůj pohled na nás. Zpozorní a prohlédne si mě. Mám dojem, že mi vidí až do duše. Odfrkne si a příjde za námi i s Haroldem za svými zády, kterýmu zase jiskří oči radostí. Niall proleze pod bílými kládami a objeví se v ohradě. Mávne hlavou, abych jej následovala.

Chvíli váhám, ale pak jdu. Postavím se vedle Nialla, který se muchluje s vraníkem. Až teď vidím, jak je vysoký. Harold je strašný žárlivec, proto přišel okamžitě ke mně na pomazlení. Divím se, že tak nevyvádí, jako vždycky - je v pořádku?

„Emily,“ prohlásí a otočí se na mě, „rád bych ti představil svou největší lásku,“ pohladí krasavce po nose a jemně políbí sametové nozdry, „tohle je Marilyn Fríská.“

Vykulím oči.

Niall má svá ústa přiložená na nozdrách kobylky. Zvedne své blankytně modré oči a hluboce se zadívá do černě žhoucích očí Marilyn. Je ticho, ani jeden z nich nevydává žádný hlásek, ani žádný pohyb. Je fascinující tohle vidět.

„M-m-marylin je z nejstaršího rodu fríských koní?“ vykoktám ze sebe otázku, jenž jsem tak dlouho vytvářela ve své hlavě.

Přikývne.

Vykulím oči ještě víc. Právě tu přede mnou stojí můj vysněný kůň. Setkat se s čistokrevným fríským koněm je můj sen už malička. Vždycky to pro mě bylo fascinující plemeno. Fríský kůň je dokonalost mezi koňmi.

„Emily,“ luskne mi před očima. Několikrát zamrkám, abych se probrala a zorničkami vzhlédnu k o hlavu většímu Niallovi, „nejsme tu kvůli Marylin, ale kvůli tobě a Haroldovi, abyste natrénovali skoky na Huberta.“