Stay Strong |n.h. CZ|

17. Chapter

Celý den bloudím po škole, ale Robinovi ani stopy. Naštěstí tu není ani Grenade se svýma ocáskama.

„Ahoj Emily," pozdraví Luke a obejme mě.

„Ahoj," odpovím zmateně.

„Víš, nechtěla bys někam zajít?" prohrábne si nervozně vlasy - to jako fakt? Proboha, teď mi bylo šestnáct a už se na mě lepí jeden kluk za druhým.

„Dneska už něco mám. Jdu s Lisou ven a večer do stáje."

„Aha, a nemohl bych jít s vámi?" zeptá se potichu a nevinně pokrčí rameny.

„Já myslím, že jo. Ve dvě buď u druhý lavičky," usměju se, „nezlob se, musím na matiku," rozloučím se a odejdu opačným směrem.

Poslední hodina, konečně. Je dvě deset a na lavičce sedí jen Luke - to dělá legraci, že jo? - Mobil začne vibrovat na znamení, že přišla zpráva.

Emily, nezlob se. Jsem po škole, zase. Takže to dneska padá. Měj se. -Lisa xx

No tak to je fakt skvělý, ale což, půjdu s Lukem.

„Ahoj," pozdravím ho ihned co příjdu.

„Ahoj." Vstane a obejme mě - to je na střední nějaký zvyk?

„Lisa s námi nejde?" rozhlédne se po areálu školy, který je zcela vylidněn.

„Lisa je po škole tak půjdem sami, nevadí?"

„Ale ne, vůbec ne," krásně se usměje až se mi z toho podlomí kolena. - Co to se mnou je? Rozpouštím se pomalu nad každým klukem. Luke je jenom kamarád. Musím uznat, že je malinko k sežraní. Má dokonale vypracované tělo. Když jsem ho tuhle viděla na hřišti bez trička, bylo vážně na co se dívat. - Dnes má na sobě černé tričko Lord Baltimore, modré kalhoty a bílé nízké conversky. Samozřejmě mu na očích nechybí černé Rey-benky.

„Kam půjdeme?" Optá se.

„Do Starbucks a pak můžeme třeba do parku."

„Až po vás slečno," lehce skloní hlavu a ukáže rukou jakým směrem se mám dát - je pozorný, to se musí nechat.

Luke je neuvěřitelný člověk. Oblibuju si ho čím dál víc a víc. Povídáme asi o všem. Je to divný, vůbec nemám strach mu říct svoje trable. Celou dobu, co jsem vyprávěla mě nadšeně poslouchal. Vyprávěla jsem mu o rodičích i o Robinovi - proč mu to všechno vyprávím? Zrovna tyhle dvě témata jsou pro mě momentálně nejcitlivější, proto mi také stékaly slzy po tváři rychlým proudem.

Ke Starbucks jsme ani nedošli. Posadili jsme se v parku na lavičku. Luke mě chytl za ruku a povzbudivě se usmál. Z mé hrudi spadla obrovská tíha. Najednou se cítím o mnoho lehčí.

„Luku, nezlob se. Musím jít," oznámím mu s poloúsměvem.

„Tak jo, kdybys něco potřebovala zavolej. Jsem tu pro tebe!" usměje se a obejme mě.

„Děkuju za všechno," políbím ho na tvář a vydám se ke stáji. Cestou potkám Grenade - ta mi tady chyběla. Divně se na mě podívá a našpulí u toho své nadýchané rty.

Protočím nad tím oči. Do uší si strčím sluchátka a zapnu si 'Last First Kiss'. Nenápadně otvírám pusu se slovy a z oči mi tečou slzy. Před očima mám všechny vzpomínky na Robina.

Nekoukám na cestu a narazím do někoho. „Promiňte," kuňknu, aniž bych se podívala na onu osobu.

„V pořádku, stane se," promluví mladík z čehož poznávám Robina.

Okamžitě se mu podívám do oči. „Robine, j-ja.. Jdeš do stáje?" vykoktám ze sebe.

„Jo, jdu," pousměje se. Nevypadá naštvaný, ale každopádně mu to všechno musím vysvětlit.

„Můžu jít s tebou?" opatrně se zeptám, když pozoruju své tkaničky.

„Můžeš," usměje se.

Rozzáří se mi oči a úsměv mu oplatím. Bok po boku vyrážíme do našeho domova.

Projdeme hlavní branou a mě se okamžitě vyčaruje úsměv na tváři, když vidím Harolda, jak radostně cválá stádem. Oba se zájmem hledíme na obrovské pastviny.

„Myslíš na to, co já?" šibalsky se usměju.

Robin přikývne a společně se rozběhneme přes stáj do sedlovny. Odhodíme zde tašky, ze své skříňky nabereme plné kapsy dobrot a pak opět běžíme zpátky ven k pastvinám.

„Hazz!" zavolám radostně, když podběhnu pod ohradou. Okamžitě ke mně přiletí můj hnědák. Vzepře se, začne boxovat kopyty a hlasitě řechtat. Jeho pozdrav, který může dělat venku. Ukloním se a on udělá to samé.

„Wow!" zatleská Robin, který už sedí na neosedlané Bee.

Vyskočím Haroldovi na hřbet. „Nakonec ohrady a zpátky, poslední čistí stáj," zavelím a obrátím Harolda. Chytnu se za hřívu a pevně stisknu holeně, okamžitě nacválá.

Robin zamlaská a Bee se rozcvalá za námi. Během chvilky cváláme vedle sebe s rozpaženýma rukama, zakloněnou hlavou a zavřenýma očima. Miluju ten pocit svobody.