Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

4.

Deidara-normálně
Itachi-tučně

Němě na mě zíral.
,,Můžeme si tykat?" zeptal jsem se zdvořile. Jen na mě stále upíral svůj zrak.
,,Jmenuju se Itachi." přešel jsem ještě blíže k němu.
,,D-Deidara." odpověděl mi. Nepatrně jsem se usmál.
,,Takže Deidaro. Kdo ti to udělal?" zeptal jsem se ho přímo a sedl si na vedlejší postel.
,,Nic si nepamatuju." sklopil hlavu.
,,Dobře. Pokud tedy nevíš, kdo ti to udělal, pak ten spis budu muset předat na policii. Přece jen tohle si člověk neudělá sám." zkusil jsem na něj trochu zatlačit. Vyvalil na mě oči.
,,N-Ne! Jen ne na policii. Prosím."  vypravil ze sebe.
,,Jestli nevíš, kdo ti to udělal, pak budu muset." řekl jsem neústupně. Jen opět sklopil hlavu.

Nechci, aby se to řešilo s policií. Nechci, aby Hidana zavřeli. Chvíli jsem mlčel. Pak se doktor zvedl k odchodu.
,,Vím to." řekl jsem polohlasem. Otočil se na mě a čekal, že budu pokračovat.
,,Tak kdo?" zeptal se mě znovu. Dlouho jsem nic neřekl.
,,Dobře." řekl jen a znovu se posadil na postel vedle té mé.
,,Budeme k sobě teď upřímný, ano?" pozvedl obočí.
,, Vy jste cvokař?" zeptal jsem se ho na rovinu.
,,Ne, proč?" vypadal celkem překvapeně.
,,Máte podobný řeči jako cvokaři ve filmech." vysvětlil jsem mu.
,,Tak můžeš si to myslet jestli chceš." pokrčil rameny. Jen jsem se nad tím pousmál.
,,Už se ti to někdy stalo?" zeptal se mě na rovinu zase on. Lehce jsem přikývl a on si nad mou reakcí povzdychl.
,,Budeš mi muset říct, kdo ti to udělal, Deidaro." řekl mi vážně. Zhluboka jsem se nadechl. Najednou jsem uslyšel hluk z chodby.

Otočil jsem se směrem ke dveřím odkud jsem zaslechl hluk. Co tam kdo vyvádí?
,,Omluv mě na chvilku." řekl jsem mu a odešel za zdrojem toho hluku. Na chodbě opodál stáli dva kluci, jeden druhého drželi pod krkem a něco na sebe křičeli. Moc jsem toho nepochytil. Jeden z nich byl menší s červenými vlasy, ten sem přijel s tím blonďákem. Druhého jsem ještě neviděl. Měl šedé vlasy a byl podstatně vyšší než ten druhý.
,,Jste v nemocnici, pokud jste si toho ještě nevšimli." rozezněl se chodbou můj hlas. Ten šedovlasý do červenovlasého ještě silně strčil.
,,Řeknete mi, co se tu děje nebo vás mám rovnou vyvést?" zeptal jsem se jich.
,,Jak je na tom Deidara?" zeptal se okamžitě ten červenovlasý.
,,Jste rodinný příslušník?" odpověděl jsem na otázku otázkou. Jen sklopil pohled.
,,Můžu už do prdele vědět, co je s mým přítelem?" rozeřval se ten druhý.
,,Bohužel, váš přítel zatím neuvedl žádnou osobu, kterou by chtěl informovat o svém zdravotním stavu." odvětil jsem prostě.
,,Pusť mě sakra za ním!" chytil mě za plášť a znovu se rozkřičel. Vzal jsem mu jednu ruku, kterou svíral můj plášť a zkroutil mu jí tak, že si bolestí kleknul na zem.
,,Váš přítel tu leží se zraněními, která mu způsobila další osoba. Z vašeho chování usuzuji, že máte poněkud agresivní sklony, je to tak? Myslím, že taková věc by policii jistě zajímala." sklopil jsem k němu pohled a ruku mu poté pustil.
,,Přijďte v návštěvních hodinách. Do té doby k němu nikoho nepustím." řekl jsem jim, otočil se na patě a odešel.