24.

612 58 0
                                    

Itachi - tučně
Deidara - normálně

Přišel jsem po vcelku klidném dni v nemocnici domů, kde jsem namísto očekávaného hluku mých dvou obyvatel bytu, nalezl ticho, které rušil akorát hlas televize z obýváku. Sundal jsem si boty v předsíni a přešel do obýváku, který byl spojen s kuchyní. V křesle pod dekou seděl Deidara s volně rozpuštěnými vlasy a byl zabrán do filmu v televizi, jako by se snažil předvídat, co se stane v následujících minutách.
,,Ahoj." prolomil jsem ticho první.
,,Ahoj, Itachi. Neslyšel jsem tě přijít." podíval se na mě překvapeně Deidara.

,,Kde je Sasuke?" zeptal se hned na to starostlivě starší Uchiha.
,,Jel k rodičům." pokrčil jsem rameny.
,,Co že tak najednou?" zeptal se Itachi a sedl si vedle do křesla.
,,Asi si uvědomil, že by nám měl nechat trochu soukromí." podíval jsem se na něj.
,,Nám dvěma?" vykulil Itachi lehce oči.
,,Co mezi námi je?" zeptal jsem se ho přímo a naprosto bez obalu.
,,Dei, já se o tomhle nechci bavit." povzdychl si.
,,Proč? Je potřeba si to vyřešit." oponoval jsem.
,,Protože z takových konverzací nekouká nikdy nic dobrého." odvětil mi, vzal do ruky ovladač a začal přepínat programy na televizi.
,,Fajn. Jak chceš." řekl jsem a zvedl se z křesla.
,,Deidaro, kam jdeš?" otočil se za mnou Itachi.
,,Odsud pryč. Z tohohle tady taky nekouká nic dobrýho." odpověděl jsem mu chladně. Itachi za mnou okamžitě vyrazil.
,,Dei! To snad nemyslíš vážně!" šel za mnou Itachi do ložnice.
,,Lžeš mi akorát." podíval jsem se mu zpříma do očí.

,,Lžu? A ohledně čeho ti lžu?" založil jsem si ruce na hruď.
,,O tvým bývalým třeba. Řekl jsi, že tu byl dva měsíce." argumentoval.
,,No a?" pozvedl jsem obočí.
,,Sasuke tvrdil něco jiného." také si založil ruce na hrudi. Ach, Sasuke. Nahlas jsem si povzdychl.
,,Co tohle změní na našem vztahu?" zeptal jsem se ho. Netušil jsem, že mu Sasuke něco vykecá. Nepočítal jsem s tím, i když zpětně vidím, jak hloupé to ode mě bylo. Sasuke v záchvatu vzteku řekne vše.
,,Mění to můj pohled na tebe." řekl a chvíli se mezi námi rozhostilo dost nepříjemné ticho.
,,Dva měsíce nebo dva roky. Mezi námi to ale přece nic neznamená." snažil jsem se bránit.
,,Znamená to, Itachi, že mi lžeš." řekl chladně.
,,Nepřišlo mi důležitý-"
,,Říct mi pravdu? Vážně, Itachi?" začal se rozčilovat Deidara.
,,Tahle informace mi prostě nepřišla nijak důležitá. Nic to nemění přece." stal jsem si za svým. Vím, proč jsem to udělal. Chci, aby se cítil výjimečně a nepřemýšlel nad mým minulým vztahem. Ale to mu říct nemůžu.
,,Tak proč jsi lhal?!" vyjel po mě.
,,Tak jsem prostě zalhal." pokrčil jsem rameny.
,,A o čem jsi mi prostě ještě zalhal?" blýskalo se Deidarovi v očích. Jak tuhle konverzaci co nejrychleji ukončit? Ano lhal jsem. Ale už o mým bývalým vztahu mluvit nechci. Bylo to zklamání ve všech ohledech. On zklamal mě, já jeho, zklamal jsem i Shisuie. Ty bastardy jsme nikdy nechytili. Udělal jsem chybu. Shisui mi říkal, ať se nezamiluju, ať svoje srdce od něj držím dál, ať s ním nic nemám.
,,Dei, prosím. Co bylo, bylo. Nezměním to, ani kdybych tisíckrát chtěl." uklidnil jsem svůj hlas, aby zněl co nejvíc prosebně a provinile. Dei se nadechoval k dalšímu argumentu, ale já ho umlčil polibkem. Zajímavé. Tohle prostě funguje vždycky a na všechny. Dei se tvářil překvapeně, když jsem se od něj odtáhl.
,,I-Itachi, měli bychom si říct, jak to tedy mezi námi-" začal zase Deidara, ale opět jsem mu nedal šanci vyvolat další hádku nebo nepříjemnou konverzaci. Z polibku se po chvilce stalo ne zrovna váhavé líbání. Sundal jsem mu tričko a podíval se na jeho hořící tváře. Odrhnul jsem jeho blond vlasy, abych viděl ty nebeské oči. Je krásný. Dnes zajdu dál. Podle Deidarova výrazu soudím, že se bránit nebude. Kdyby se to Shisui dozvěděl, asi by mě zabil, že něco takového znovu udělám. Ale je to lepší než Deidarův výslech. Pro všechny.

Nový začátek  [HiDei/ItaDei FF]Waar verhalen tot leven komen. Ontdek het nu