Klenot rodu Blacků

15. Mistrovství světa ve famrpálu I.

Harry u Weasleyových trávil příjemné chvíle, tak jako vždy. Celá domácnost žila mistrovstvím světa a všichni se neskutečně těšili na zápas, který uvidí.

Když konečně nastal den D, všichni vstali brzy, sbalili se a za srdceryvného loučení s paní Weasleyovou se vydali k přenášedlu.

***

"Tak to bychom měli," prohlásil pan Weasley, když si celkem úspěšně zařídili kempovací místo. "Isabella se k nám připojí později." Při těchto slovech mrkl na Harryho. Jeho kmotra měla v posledních dnech plné ruce práce. Ministerstvo dávalo bystrozorům pěkně zabrat, hlavně kvůli bezpečnosti na mistrovství.

Skupina se vydala kempem, po cestě vídali nejrůznější výjevy. Brýlatý chlapec ještě netušil, že dnes ho čeká den plný překvapení.

***

Isabella se k nim připojila k večeru, když seděli okolo ohně společně s Ludem Pytlounem a Bartym Skrkem.

„Ehm, neruším?" zeptala se s úsměvem a posadila se mezi Harryho a Hermionu, kteří jí v momentě uvolnili místo.

„Isabello, drahá," přivítal jí brunátně Ludo a rozmáchl paže. „Tak co Pevens? Doufám, že je dnes v dobré kondici! Cítím v kostech vítězství."

„Peter je vždycky v dobré kondici," usmála se Bella a s díky přijala šálek čaje od pana Weasleyho.

„To doufáme," přidala se do hovoru dvojčata. „Vsadili jsme na to, že Anglie přestřílí Bulhary."

Všichni se dobře bavili, tedy až na pana Skrka, který se ale mrzutě tvářil zřejmě pořád. Když se setmělo, usoudili, že je čas vyrazit.

***

Když vešli do areálu hřiště, čekaly je schody, možná stovky schodů.

„Doženu vás," křikla najednou Bella, která šla za Harry, otočila se a přeběhla ke schodišti na druhé straně. Všiml si, že pod zábradlím stojí vysoká postava v jasně zeleném hábitu. Harry v ní poznal Petera. Nebyl však jediný. I ostatní fanoušci si pomalu začali ukazovat a povykovat na onu famfrpálovou hvězdu. Ona hvězda však měla oči pouze pro Bellu.

Peter se vyšvihl na zábradlí, ke kterému přiběhla Isabella. Stále byl však níže než ona, takže k ní vzhlížel, na což nebyl zvyklý. Sklonila se k němu.

„Nervózní?" zeptala se s úsměvem.

„Já? Nikdy," řekl hrdě a také se usmál.

„Fajn. Střel dneska gól, pro mě," prohlásila a naklonila se blíže, až jí vlasy spadaly do obličeje.

„Klidně dvacet," navýšil Peter a také se k ní natáhl.

„Beru tě za slovo," uchechtla se a políbila ho. „Pro štěstí."

„V tom případě vyhrajeme!" křikl Peter a rychle odběhl zpět do šaten.

***

„Dámy a pánové... vítejte! Vítejte na finále čtyřstého dvacátého druhého mistrovství světa ve famfrpálu!" zahřměl Ludo Pytloun hlasem zesíleným kouzlem Sonorus. Diváci začali jásat a tleskat. Následovalo představení maskotů a po něm Harry znovu zaslechl hlas Luda Pytlouna.

„A nyní, dámy a pánové, prosím, uvítejte je - famfrpálové národní družstvo Bulharska! Nastupuje - Dimitrov!"
Ze vchodu hluboko dole vyrazil na hřiště hráč v ohnivě červeném hábitu, který se na koštěti pohyboval tak rychle, až vypadal jako rozmazaná šmouha. Uvítal ho bouřlivý potlesk bulharských fanoušků.
„Ivanovová! Zograf! Levski! Vulčanov! Volkov! A a a a... a Krum!"
A nyní prosím pozdravte - famfrpálové národní družstvo Anglie!" křičel Pytloun. „Nastupují - Connolly! Ryan! Pevens! Mulletová! Moranová! Quigley! A a a a a Lynch!"
Nad hřištěm se přehnalo sedm rozmazaných zelených skvrn.

Doprostřed hřiště si to nakráčel rozhodčí. Zpod kníru mu vyčuhovala stříbrná píšťalka a pod paží držel velkou dřevěnou bednu, v druhé ruce si nesl koště. Rozhodčí se na něj vyhoupl a kopnutím otevřel bednu, z níž okamžitě vyrazily vzhůru čtyři míče. Následně hlasitě pískl a vznesl se vzhůru za míči.
„A už jsou ve vzduchůůůů!" křičel Pytloun. „Camrál má Mulletová! Pevens! Moranová! Dimitrov! Znovu Mulletová! Pevens! Levski! Moranová!"
Takový famfrpál Harry v životě neviděl. Tiskl si všechnohled k očím, až se mu brýle zařezávaly do kořene nosu. Hra byla neuvěřitelně rychlá - střelci házeli Camrál jeden druhému tak bleskově, že Pytloun stačil vykřikovat jen jejich jména. Harry si v duchu říkal, pokud je Peter zvyklý na takovouto neskutečnou hru, jak hodně trpí, když se musí dívat na famfrpál Bradavické úrovně.

Útočná formace Jestřábí hlava - přečetl si a sledoval tři irské střelce, kteří se řítili vpřed těsně vedle sebe, Pevens uprostřed a trochu před Mulletovou a Moranovou, a střemhlav zaútočili na Bulhary. Chitin chyták - ohlásil další nápis, když Pevens naznačil, že s Camrálem poletí vzhůru. Odlákal tak bulharskou střelkyni Ivanovovou a pak míč upustil, aby ho mohla chytit Moranová. Volkov, jeden z bulharských odrážečů, svou malou pálkou s rozmachem udeřil do Potlouku, který letěl kolem, a srazil ho Moranové do cesty; ta se přikrčila, aby se mu vyhnula, a Camrál upustila, takže ho chytil Levski, který letěl pod ní -

„PEVENS DÁVÁ GÓL!" zařval Pytloun a stadion zaburácel potleskem a nadšeným křikem. „Deset nula pro Anglii!"
„Cože?" vyjekl Harry a divoce se rozhlížel všechnohledem. „Camrál měl přece Levski!"
„Harry, jestli to budeš sledovat ve zpomalených záběrech, nejspíš ti leccos ujde!" křikla na něj Hermiona, poskakovala nahoru dolů a mávala rukama, zatímco Peter obletěl čestné kolo.
Harry na sebe dostal vztek a otočil kotoučem na normální rychlost; už se zase hrálo. O famfrpálu toho věděl dost, aby mu bylo jasné, že angličtí střelci v čele s Peterem jsou opravdu vynikající. Byli dokonale sehraní a podle toho, jak si nalétávali, budili dojem, že si snad navzájem čtou myšlenky.

***

Během deseti minut Anglie vstřelila ještě dva góly, takže už vedla třicet nula a stadion se otřásal hromovým řevem a potleskem zeleně oděných fanoušků. Harry po očku pozoroval svou kmotru, která spokojeně sledovala zápas.

Hrálo se ještě rychleji než předtím, ale také surověji. Volkov a Vulčanov, bulharští odrážeči, odpalovali Potlouky proti anglickým střelcům tak prudce, jak jen mohli, a několikrát jim zabránili uplatnit jejich nejlepší nacvičené akce. Dvakrát se museli rozlétnout, až konečně Ivanovová přece jen mezi nimi pronikla, oklamala brankáře Ryana a vstřelila první gól Bulharů...