Klenot rodu Blacků

9. Pottere, koště!

"Slíbil jsi, že jí alespoň pošleš sovu," obořila se Bella na Petera. "Vždyť je to tvoje máma."

"Já vím, zapomněl..."

"To ani nezkoušej, není to pravda!" pokračovala.

"Není. S tebou na to zapomenout nejde, pořád mi to připomínáš..." protočil oči. Moc dobře věděl, že má pravdu. Docela svou matku zanedbával​, i když si to nezasloužila.
Nový rok se přehoupl a byl to již týden, co byli zpět v Bradavicích. Isabella se o víkendu vracela do Londýna.
Stáli zrovna v jeho kabinetě, bojovné postoje, ještě že nevytáhli hůlky. Před tím je možná zastavilo prudké zabušení na dveře. Oba se narovnali, uhladili hábity a Peter zvolal: "Dále!"
Ve dveřích stál Harry s Ronem. Nedůvěřivě si je měřili pohledem. Všichni věděli, že spolu ti dva jsou, všichni. I přes to to bylo divné...

"Á, Pottere, Weasley, co chcete?"

"Já... Co mé koště, pane?" zeptal se opatrně Harry. Hned po návratu do Bradavic Bella s Peterem zjistili, za co Sirius utratil ty galeony, které vybral. Skutečně koupil koště, skutečně Kulový blesk. Jenže ne pro sebe, nýbrž pro svého kmotřence a poslal mu ho jako anonymní Vánoční dárek... Koště bylo neprodleně zabaveno. Profesoři se obávali, že ho poslal Black a zaklel ho, aby zabil Harryho. Pomineme-li fakt, že taková vražda by nebyla nic moc, byla to hloupost. Koště bylo v naprostém pořádku, to Peter věděl. Ale i tak ho společně s Kratiknotem a McGonagallovou museli zkoumat.

"Teď ne něm pracuje profesorka McGonagallová s profesorem Kratiknotem," odpověděl Peter a poškrábal se na týlu.

"A nevíte, kdy mi ho vrátí?" optal se Harry docela smutně.

"To netuším. Už jsem ho zkoumal několikrát a dle mého mu nic není, ale slovo profesionála na ně zřejmě neplatí," mrkl na chlapce a ti se ušklíbli. "Ani nevíte, jak mě bolí, když vidím, jak to koště mučí a haní," dodal dramaticky.

"Je to pro vaše dobro, Pottere," ozvala se Isabella.

"Nebojte, dám vám vědět, když se něco dozvím," dodal povzbudivě Peter. "Ale mám pocit, že vy se dříve zase přijdete zeptat, co?" Chlapci se na sebe podívali.

"Ehm, asi ano," řekl Ron. "Zatím nashle."

"Chudák kluk," zamumlal Peter. "Mně kdyby v jeho věku zabavili tak skvělé koště, šel bych se věšet."

***

"Učím ho Patronus," řekl Remus. Kráčeli s Bellou směrem na školní pozemky. Byl čas, aby se vrátila do Londýna a musela za hranici Bradavic. Remus se nabídl, že ji doprovodí.

"A jak mu to jde?" zeptala se Isabella zvědavě.

"Na jeho věk? Úžasně. Nic takového bych od třeťáka nečekal." Remus byl skutečně fascinován, viděla to na něm.

"Harry, jak vidno, není obyčejný třeťák."

"To není. Ještě nám ukáže," přikývl Remus unaveně. "Měj se hezky."

"Díky. Budu teď týden marně hledat Siriuse," protočila očima Bella.

"Až ho najdeš, vyřiď mu, že mi stále dluží 3 galeony," usmál se Náměsíčník.

"Nezapomeň na úroky."...

***

Peter napůl stál, napůl ležel u katedry Minervy McGonagallové. Lokty opřené o stůl, hlavu v dlaních a zíval.

"Je tohle skutečně nutné? Po sté vám říkám, že tomu koštěti nic není," mluvil ke svým kolegům, zabraným do práce. "Klidně se za to zaručím... A když Pottera zabije vezmu to na sebe, jen to koště prosím už nemučte, nebude se na něm dát nakonec ani létat."

"Nesmíme nic zanedbat, Pevensi," pískl Kratiknot.

"Já se v košťatech vyznám a takhle se začarované koště prostě nechová," zkoušel to opět Peter.

"Kratiknot má pravdu, nic nezanedbáme," přidala se Minerva a Peter byl nucen boj za svobodu koštěte vzdát.

***

Dny letěli jako dobrě nahraný camrál a Bella byla opět na Hradě. Bylo pondělí večer. Letěli s Petrem v posteli, přitulení k sobě.

"Vážně jsi mi chyběla, zašeptal jí do vlasů." Bella se usmála.

"Ty mě ani ne," odpověděla z legrace.

"Nekaž tu krásnou chvíli..."

"Dělo se něco zajímavého, co jsem byla pryč?" položila pravidelnou každotýdenní otázku.

"Ani ne," zamumlal Peter. "Mozkomoři prudí, mladé holky po mně jedou a Minerva s Kratiknotem mají v plánu z toho nebohého koštěte vyrobit práškovací letadlo." Isabella se rozesmála.

"U Merlina, jak mi to tady chybělo." Chvíli bylo ticho. Už skoro usnuli, když sebou Peter škubl. "Co je?" vyjekla rozespalá Bella.

"Nedal jsem Fantomovi večeři," vyhrkl.

"Tak mu ji dej teď," zamrčela.

"Ale to bych musel vstát... A navíc, jsem nahý," dodal na oko vážně.

"Tak bude holt bez večeře, myslím, že už si zvykl. A jsem si stoprocentně jistá, že u snídaně ti to tvá povedená sova vrátí i s úrokama. A teď už spi." Otočila se na druhý bok. Za chvíli ucítila Peterovi paže kolem svého těla a propadla spokojenému spánku.

***

Peter mířil na famfrpálové hřiště. Uviděl, že tam nebude sám. Skupina chlapců se právě shlukla kolem postavy zrovna přistávající na zem. Byl to Potter a ostatní Nebelvírští. Před chvílí mu Minerva vrátila Kulový blesk, kupodivu, stále v podobě koštěte a má z toho slávu celá kolej.
Peter došel až ke skupince.

"Pottere," zvolal, "koště!" Harry se zděsil. "Nebojte, chci se jen podívat."

"Myslel jsem, že jste se díval dost," řekl Ron.

"Díval, ale nebylo to ono." Vzal si od Harryho koště, položil si jeho násadu na napřažený ukazováček. "Ta vyrovnanost, teda," zašeptal.

"Četl jsem, že to bude nové koště nároďáku, je to tak?" zeptal se jeden z chlapů.

"Ano, je to tak. Za pár týdnů s nimi máme první trénink," odpověděl Peter a stále bedlivě studoval koště.

"Nechcete si ho vyzkoušet už teď?" zeptal se Harry.

"To ti nevadí?" pozdvihl obočí Peter.

"Ještě aby mu to vadilo," vyjekl jiný z chlapců, "vždyť je to čest!" Peter se pousmál.

"Tak fajn, díky." Nasedl na koště a v tu ránu byl pryč. Letěl neskutečně rychle. Narozdíl od Harryho však jeho let měl o něco osobitější styl ostříleného letce. Harry byl možná skvělý hráč famfrpálu tady na škole, ale venku, to byla věru jiná hra.

Přistával s širokým úsměvem na rtech. "Myslel jsem si, že ztrátu Nimbusu 2001 opláču, ale začínám se na Blesky docela těšit."

"Jsem rád, že se vám líbí," dodal Harry šťastně.