Klenot rodu Blacků

4. Samé lepší novinky

"Zajímavé poúplňkové novinky, to ti teda povím," zašeptal zastřeným hlasem Remus. Ležel v potrhaném oblečení na podlaze svého malého bytu. Bylo ráno po úplňku a on byl vysílený. Oči měl přivřené, světlo mu vadilo. Bella se snažila posadit se vedle něj na zem tak, aby svým tělem tvořila stín proti oknu. Jemně mu odhrnula vlasy z obličeje.

"Hlavní otázkou je, jak se mu to povedlo," zamračila se a jemně mu vlhkou žínkou setřela krev z čela.

"To si nemyslím," šeptl Remus a mírně sykl. "Už je na svobodě, to jak se dostal ven není podstatné. Spíše jde o to, kde se teď skrývá a co má v plánu, protože..."

"Protože proč by jinak utíkal až teď," dopověděla za něj Bella, chytila Remuse pod paží a pokoušela se ho zvednout. Byl vyzáblý ale i tak přece jen něco vážil. Isabella byla Blacková, kus ženské, žádné párátko, ale zvedat Remuse každý měsíc z podlahy bylo vysilující i pro ni.
Usadila ho za stůl v kuchyni, párkrát mávla hůlkou a před Remusem přistál velký hrnek silné kávy a talíř omelety s párkem.

"Nemyslím si, že bych měl hlad," zavrtěl hlavou Remus a uchopil uchu hrnku.

"Nemyslíš, ale máš. Jez." Bella moc dobře věděla, že s Remusem se nemůže dohadovat, zvláště ne po úplňku. Posadila se na židli vedle něj a nasadila přísný výraz. Remus neochotně zvedl příbor.

"Dobře, vzdávám se." S úšklebkem na tváři si vložil první malé sousto do úst.
Když dojedl, pomohla mu Bella vstát a s jistým jištěním dojít bezpečně do koupelny.
Když z místnosti Remus o několik minut později vyšel s mokrými vlasy a osuškou kolem pasu, cítil se o něco více jako člověk. Když Bella uslyšela pohyb, vyběhla z kuchyně ho zkontrolovat.
Opětovala mu úsměv, když se jejich pohledy střetli. Remusova polonahost je neznepokojovala. Bydleli spolu dlouho a tohle byla jejich každoměsíční rutina.

"Já, půjdu si lehnout," zívl Remus mezi dveřmi, teď už oblečený.

"Dobře, stejně musím do práce. Dám ti vědět, pokud se dozvím něco nového o Siriusovi."

"Budeš hodná," zašeptal Remus a Bellu bratrsky objal.

***

"Chceš tím snad naznačit, že se snažím sabotovat vyšetřování?!" vyštěkla Isabella popuzeně.

"Jistěže ne...," bránil se Kingsley Pastorek vehementně a máchal rukama ve vzduchu.

"Ale?"

"Ale možná by nebylo špatné zvážit přeložení k jinému případu. Víš sama nejlépe, jak tě uvězněni tvého bratra tenkrát vzalo, to co jsi tvrdila taky nebylo zrovna k věci... Bello myslím to s tebou dobře." Isabella ho propalovala pohledem a vduchu počítala, aby se uklidnila a na férovku mu jednu nenatáhla.

"Byla jsem ještě děcko, když se to stalo, koho by to nevzalo. A co jsem tvrdila jsem tvrdila a stojím si za tim doteď. To co si myslím já je ale vedlejší, v životě bych nemařila vyšetřování na základě osobních pocitů," dokončila svůj proslov Bella a probodla Pastorka pohledem. Ten polkl a kývl.

"Já vím."

"To jsem ráda," sykla Bella, "a od případu neodstoupím." Otočila se na podpatku a vydala se do své kanceláře.
Pátrání po Siriusovi skutečně nikam nevedlo. Byla připravena lhát a zapírat, kdyby náhodou k něčemu přišli, ale nebylo to nutné, alespoň zatím.

***

Blížil se konec léta. Peter se opět letos chystal do Bradavic jako famfrpálový trenér. Bella mu jen tiše záviděla.

"Uvidime se večer," loučil se Peter a políbil ji na čelo. Dnes vyjmečně odcházel dříve. S týmem měli poslední trénink tuhle sezónu, na chvíli tak bude mít padla, když tedy nepočítáte Bradavice.

Bella si v klidu dočetla noviny, aby se dozvedela, co se píše o Siriusovi... Vůbec nic podstatného. I po měsíci byl hlavním tématem, to se nezměnilo. Z nedostatku informací z vyšetřování se však redaktoři uchýlili k zoufalejším věcem a proto se nedivila, když se v článcích objevovalo i její jméno a ne zrovna v nejlepších podobách. Byla na jistý druh publicity zvyklá, ale čeho je moc, toho je příliš.

***

Ministr kouzel si nechal svolat bystrozory pracující na Siriusově případu.

"Víte, že před námi stojí hrozba," začal rozhodně. "Bráníme běžnou veřejnost častými pochůzkami, kdyby se náhodou Black objevil." Bella protočila panenky. Přišlo jí to směšné. Popletal pokračoval. "Mílovými kroky se blíží začátek školního roku v Bradavicích a my máme povinnost ochránit i naše děti. Pravda sice je, že Bradavice jsou téměř nejlépe chráněné místo v Anglii, ale my nemůžeme nic podcenit, zvláště, jde li o naše děti." Isabella zpozorněla. Měla tušení, co bude následovat. "Do školy pošleme několik bystrozorů, kteří budou hlídat školu a její pozemky a dávat pozor na mozkomory, kteří budou také letos přítomni na pozemcích školy.

"A tohle ředitel dovolí?" zeptal se kdosi.

"Rozhodnou to není v jeho kompetenci, takže jeho názor je irelevantní," prohlásil ministr ostře. Davem se prohnalo neklidné zašumění. Ministr vytáhl pergamen a začal číst jména bystrozorů pro tuto práci. Bella se zprudka napřímila. Seznam začínal jejím jménem.