Klenot rodu Blacků

12. Prokletý úplněk a prokletý zrádce

"Už nikdy v životě!" vyhrkla Bella, když vletěla do Remusova kabinetu. Ten ležel ve své posteli a vypadal již mnohem lépe. Madam Pomfreyová umí skutečně zázraky.

"Nemohlo to být zase tak strašné," podotkl Remus klidně. Isabella sebou plácla na postel vedle Remuse.

"Příště si... Šoupni se trošku, ty chlupatá hlavo... Příště si najdi profesory na suplování dopředu, ale mě z toho vynechej. Nejsem tady od toho, abych učila nějaké zatracené puberťáky."

"Sama jsi byla ten zatracený puberťák," prohlásil opět klidně Remus a rukou nervózně objal Bellu, která se k němu přitiskla.

"Já byla skvělá žákyně, chytrá, nadaná a..."

"Prostě Blacková," dokončil za ni.

"Jistě," odfrkla si jízlivě a pohodlně se uvelebila.

"Ehm, Bello," šeptl Remus po chvíli, "vím, že je Peter mimo Bradavice, ale asi by se mu moc nelíbilo, kdyby věděl, že se tady ke mně takhle lísáš."
Isabella se prudce napřímila a podívala se Remusovi zpříma do očí.

"Nechci tě sbalit, Remusi, proboha na co myslíš," prohlásila vesele a věnovala mu přátelskou ránu pěstí do ramene.

***

Další měsíc uběhl celkem klidně. S Peterem se skoro neviděla, byl velmi zaneprázdněn a začínal jí chybět. Věděla, že se to ale brzy napraví.
Stála na Bradavickém mostě, když jí na rameni přistál Fantom, jemně zahoukal a ona si vzala krátký vzkaz, který nesl. Poté vzlétl a namířil si to k Sovinci. Na kousku pergamenu stálo:

"Přijedu večer, těším se. P."

I tento krátký vzkaz psaný Peterem dokázal zlepšit den.
A večer se pomalu blížil...

***

"Remusi, přišla jsem tě ještě zkontrolovat, před tím, než... Remusi, co je?" Opíral se o svou katedru a s děsivým výrazem na tváři zkoumal kus pergamenu, ale ne tak ledajakého. Pobertův plánek. Isabella se chtěla zeptat, kde ho vzal, ale on jí pokynul at jde k němu.

"Neblouzním už​?" optal se slabě a ukázal na jedno jméno na pergamenu.

"U Merlina!" vyhrkla a vytrhla mu ho z rukou. "To přece není možné!"

"Plánek se nikdy neplete," konstatoval Remus.

"V tom případě jdeme." Bella odložila plánek, tasila hůlku a rychle se vydala pryč. Remus ji následoval.

A koloběh dění se rozeběhl.

***

"Bello, probuď se, drahá," uslyšela jakoby z velké dálky. Mysl měla zamlženou a hlava ji otřesně bolela. Na krku cítila ostré pálení, ale netušila, co to je. Pomalu otevřela oči. Ležela zřejmě na ošetřovně a nad ní se skláněl Peter. "Konečně," vydechl úlevně.

"Co se stalo?" zašeptala a pokusila se posadit. Peter ji podepřel.

"Nepamatuješ se?" Snažila si vzpomenout. Na protějších lůžkách spatřila ležet Harry a Hermionu a Rona. Náhle, jako ve snu, se jí v hlavě začaly objevovat obrazy.

"Já... Vlastně ano. Asi si něco pamatuju..."

***

S Remusem vtrhli do Chroptící chýše. Odzbrojila Harryho, který klečel na hrudi muži, jejímu bratrovi. Pokynula Harrymu ať vstane a on bez váhání poslechl. Namířila na bratra svou hůlkou. Vypadal příšerně, jako kostra potažená kůží.