Klenot rodu Blacků

8. Famfrpalové překvapení

Víkend byl tady a s ním i famfrpálové utkání mezi Nebelvírem a Mrzimorem. Škola se vylidnila. Všichni pomalu scházeli směrem k hřišti. Počasí bylo otřesné, pro hru více než nevhodné.

Peter v pruhovaném hábitu rozhodčího se svým koštětem v jedné ruce a bednou s míči došel až doprostřed hřiště. Následovaly ho dva týmy, jeden v krvavě rudých, druhý v kanárkově žlutých hábitech.

Kapitáni si potřásli rukama, potom se vrátili ke svému týmu. Peter hvízdl a všichni nasedli na košťata.

"Očekávám od vás férový zápas," křikl do dunícího větru a sledoval své svěřence. Vzal do ruky camrál, vyhodil ho do vzduchu a zároveň odpískal začátek zápasu. Hráči prudce vzlétli. Střelci se vrhli k camrálu, odrazeči čekali na uvolnění potlouků a chytači na zlatonku, i když v tomhle počasí bude její chycení  zázrak.

Peter kroužil nad hřištěm a sledoval zápas. Vidět v tomhle počasí jakýkoliv faul bylo velmi těžké... Jeho tělem se najednou prodral chlad. Nebylo to ale zimou, to věděl dobře. Podíval se dolů pod sebe a spatřil několik černých mozkomorských hábitů.

"U Merlina!" křikl a stočil koště prudce dolů. Periferně zahlédl další osobu, prudce se řítící dolů. Té ale chybělo koště. Hůlku, kterou mířil na mozkomory stočil na osobu v rudém a kouzlem pád zpomalil.
Přistál vedle osoby a uviděl Harryho, nehybně ležícího na studené zemi. Sklonil se k němu. Isabella a ostatní bystrozoři pacifikovali mozkomory. Brumbál zuřil.

"Je v pořádku?" uslyšel hlas Minervy McGonagallové.

"Snad ano," řekl Peter a vstal. Minerva vykouzlila nosítka a Harryho na ně naložila.

"Vezmu ho za Poppy, vy dokončete zápas," vydala rozkaz. Peter jí neodporoval. Oba týmy už přistály a schromáždili se okolo svého trenéra.

"Je v pohodě?" zeptal se jeden z dvojčat Weasleyových.

"Přežije to," uchechtl se Peter. "Ale co teď s vámi?"

"Chytil jsem zlatonku," řekl Diggori, mrzimorský chytač a rozevřel dlaň, ve které schoval malý zlatý míček. "Toho, co se děje, jsem si všiml až potom."

"To není fér!" křikl bojovně Wood.

"Není," přitakal klidně Diggori, čímž všechny nesmírně překvapil. Peter nakrčil ústa.

"Je to podle pravidel. Chytil jsi ji včas. Mrzimor vyhrál. Gratuluju, děcka." Vrhl omluvný pohled po zklamaných Nebelvírských, kteří se už courali k hradu. Peter se vydal opačným směrem, konkrétně ke skupině profesorů.  Mezi nimi spatřil i Isabellu.

"Stěžujte si, Albusi, pošlete sovu na Ministerstvo. Třeba je odvolají." Slyšel její hlas.

"O co vám jde? Aby měl Black lepší přístup do Hradu?" zasyčel Snape. Bella vytřeštila oči. To snad ten sklepní netopýr nemůže myslet vážně!

"Možná o bezpečí žáků," odbyl ho Peter stejným tónem, "bystrozoři mají žáky bránit před Blackem, ne i před mozkomory." Isabella mu byla vděčná. Nečekala, že jí Snape takhle vezme vítr z plachet.

"To co udělali je nepřípustné," přidal se Brumbál ignorujíce jejich konverzaci. "Rozhodně to budu řešit s ministerstvem."
Skupina byla chvíli ticho. Nakonec ho porušil Peter.

"A vyhrál Mrzimor, kdyby to někoho zajímalo. Diggori na poslední chvíli chytil zlatonku." Profesorka Prýtova, ředitelka Mrzimoru, povýskla a potěšeně si tleskla do dlaní. Peter se na ni usmál. Byla to zvláštní žena, svým způsobem ji měl skutečně rád.

"Gratuluji, Ponomo," řekl již i něco klidněji Brumbál a vydal se směrem k Hradu. Peter s Bellou se zdrželi.

"Jsi v pořádku?" zeptal se, chytil ji za ruku a palcem přejel po tváři.

"Ale ano, jen mě překvapil Snape," prohlásila a kousla se do rtu.

"Jsi Blacková, nesnáší tě," pousmál se.

"Tak to pěkně děkuju," odsekla.

"Myslel jsem, že už sis zvykla." Peter si pozvedl její ruku k ústům a jemně ji políbil. Její zdrcený výraz ho bolel. Pevně ji sobě přivinul. "Ty to zvládneš," zašeptal jí do ucha. "Jsi silná." Chvíli tam jen tak stáli v dešti a tiskli se k sobě.

"Už jsme celí mokří," rozesmála se po chvíli Bella.

"Tak to není kam spěchat," usmál se i Peter, chytil ji za ruku a vydali se k Hradu.

"Snad bude Harry v pořádku," dodala.

"Určitě ano," ujistil ji a políbil ji do vlasů.

***

"Pottere, ráda vidím, že žijete," rýpla si do něj Isabella.

"Děkuju," věnoval jí smutný úsměv. "Škoda jen, že jsem vám neukázal ten pravý nebelvírský famfrpál."

"Snad to příště napravíte. Spoléhám na vás..."

"Co se stalo? Proč přišli ti mozkomorové?" zeptala se Hermiona.

"To já nevím. Nemáme nad nimi plnou kontrolu, jsou to samostatné bytosti. Zřejmě ucítili takovou dávku radosti, že se neovládli," pokrčila Bella rameny.

"Mám s nimi trochu problém," přiznal Harry.

"Na každého působí jinak. Ale není se za co stydět, věřte mi," usmála se na něj povzbudivě.

***

Peter s Bellou se na Vánoce vrátili do Londýna. O jednom z večerů seděli na pohovce, Bella v Peterově náručí a dívali se do ohně. Oknem dovnitř proletěla malá černá sova. Přistála Isabelle na koleni. Kolem krku měla řemen s logem Grinngotovic banky. Upustila malý svitek pergamenu a zase odletěla.

Bella se napřímila a dopis rozbalila. Při jeho čtení se nepatrně zachmuřila.

"Co se děje?" zeptal se Peter a nepřestával ji rukou hladit po zádech.

"Z Blackova rodinného trezoru bylo vybráno 4500 galeonů," sykla. Byl to trezor jejích rodičů, přístup k němu v současné době měla pouze ona... A Sirius.

"Tak to očekávám bohaté Vánoce," pronesl Peter klidně.

"Já to nevybrala."

"Tak kdo teda?" Bella nevěřícně zavrtěla hlavou.

"To musel být Sirius. Nikdo jiný už přístup nemá."

"Ale k čemu takové peníze?" zeptal se Peter.

"No právě," kousla se Bella do rtu.

"Třeba si chce koupit nové koště, co vím, tak tolik stojí nový Kulový blesk..."

***

"Tak už to rozbal, Harry!" křičel Ron Vánočního rána na svého kamaráda.
Harry pomalu trhal papír, jako by se bál, že dárek poškodí.

"Je to koště," řekl Harry.

"Koště?!" vyjekl Ron. "Ne jen tak ledajaké. Vždyť to je Kulový blesk, nejlepší koště na světě!..."