Ve svitu luny

Čtrnáctá kapitola

    ,,Bojíš se?" zeptala se jí malá dívka, když spolu zašli do jeskyně.

,,Ne," zněla jasná odpověď.

,,To je dobře," přikývla si pro sebe Shi Tenshi.

,,Co mě čeká? Teda kromě boje?" vyhrkla Cathlia. Malá dívka se po ní podívala a svým hrubým hlasem jí odpověděla.

,,Zjistíš něco šokujícího, podaří se ti něco skvělého, zjistíš, co máš a navštívíš minulost."

,,To je... nepochopitelné co tím myslíš?" nechápala.

,,Věř luně, dívej se na vše s nadhledem. Prokaž milosrdenství, a to ti dá něco velmi důležitého. Přijmi svou budoucnost, věř v přítomnost a bude ti dáno nahlédnout do věcí, jež se nezmění," pokračovala stejně Shi Tenshi.

,,Stále tomu nerozumím... jaký nadhled, co s lunou..." nechápala, ale Shi Tenshi se již dívala do karet. Nejdříve ukázala srdcové eso.

,,Tvé milosrdenství zapříčiní změnu osudu, jenž byl jednomu mladíkovi předepsán," vzala černé J a položila pod eso. Zvedla černé eso a položila jej nad ty dvě karty.

,,Jen tím, že zjistíš něco šokujícího." Vzala černého krále, červené Q, pikovou desítku a vyskládala je k sobě. Ukázala na krále.

,,Přijmi svou budoucnost," ukázala na dámu: ,,Věř v přítomnost," za desítkou naskládala čísla až do dvojky: ,,A budeš moci nahlédnout do minulosti," zakončila svou řeč.

,,Nechápu tě... co tím vším myslíš?" zněla zmatená odpověď. Shi Tenshi se zvedla a dotkla se medailonku.

,,Prostě věř svému odkazu, jménu, rodu a svému předurčení. Bud milosrdná, dívej se na vše s nadhledem, nenech se ovládnout emocemi, pak projev důvěru luně a ta ti odemkne dveře do minulosti, odhalí přítomnost a ovlivní budoucnost," s těmi slovy zmizela, žádné vypaření, prostě odešla a nechala ji tam samotnou. Cathlia vyšla celá zmatená.

,,Jistě, už zase mluvila tak aby to pochopila jen ona sama... celá ona," zabrblala Wichiten.

,,Víš, u čeho máš alespoň začít?" zeptala se mile Serenity.

,,Říkala něco o tom, ať důvěřuji luně, pak že se mám na vše dívat s nadhledem, mám prokázat milosrdenství, ale to až zjistím něco šokujícího. Mám přijmout budoucnost, věřit přítomnosti a poté budu schopná navštívit minulost," řekla stručně Cathlia.

,,A to je ten důvod, proč ji nesnáším, neřekne přímo, co má člověk udělat," nafučela se Wichiten.

,,Něco šokujícího... teď mě napadá jen to, že Wichiten sehraje těhotenství," zapřemýšlel Felix.

,,Týká se to chlapce," ozvalo se.

,,Ted ještě pro ten bloček, že?" zeptal se Matthew, který si sedl na místo řidiče.

,,Jo," usmála se Cathlia.

,,A já si rovnou koupím bižuterii, drátky a vlnu," usmála se Wichiten,

,,Ty jsi na to ujetá, což?" zeptala se Cathlia.

,,Jasné. To by jinak nešlo. A Serenity strašně nádherně kreslí," usmála se zářivě Wichiten.

,,Nepřeháněj," zamumlala Serenity.

,,Nepřehání," potvrdil Matthew.

,,Potom mi něco ukážeš, ano?" zeptala se Cathlia Serenity. Ta jen pokrčila rameny.

Matthew zastavil před jedním krámkem.

,,Vzhledem k tomu, že ty zde strávíš půl dne, tak jedem zatím dál," vysypal Wichiten z auta a pokračovali. Zastavili o pár bloků dál u papírnictví.

,,Běžte. Mě na tohle stejně neužije," ušklíbl se a popohnal obě dívky ven z auta. Cathlia vstoupila do krámku se Serenity v patách. Rozhlédla se po krámku a zamířila k poličce s notýsky, chvíli tam jen přehrabovala mezi různými růžovými deníčky a podobnými blbůstkami. Serenity naopak začala přemýšlet, jaké čtvrtky a pomůcky si má koupit. Když si vše promyslela, začala se po tom shánět a požádala prodavačku, která se usmívala tak, jako měla v popisu práce, o nějaké věci. Nakonec jí to prodavačka vše srovnala do tašky a řekla konečnou sumu. Cathlia našla po chvíli přehrabování sešitek, který měl na rubu něco podobného medailonku, co se jí houpal na krku. Serenity zaplatila a stejně tak Cathlia. Matthew seděl v autě, měl zapnuté rádio a hrál nějakou hru na nintendu.

,,Můžeme vyrazit pro šílence?" zeptala se s pobavením.

,,Jistě," přikývla Serenity.

,,Myslíš Wichiten?" Nepochopila Cathlia. "Koho jiného," ušklíbl se zvesela a za chviličku stáli před krámkem s bižuterií, z něhož právě vycházela Wichiten, která toho nesla jako vždy hromadu.

,,Co s tím vším chceš dělat?" Zhrozila se Serenity.

,,No, z něčeho udělám náušnice, z něčeho stromky, mám tam pár balení korálků na jarní věnec, pak jsem si ještě koupila vlny, abych měla co háčkovat..."rozpovídala se rudovláska. Všichni jí okamžitě začali okatě ignorovat, a tak za chviličku sklapla.

,,Tak dámy, račte vystoupit," zachechtal se Matthew před Wichiteniným domem. Všichni pomalu vystoupili, jen Wichiten obešla auto, a ještě chvíli se s Matthewem na něčem domlouvali, ovšem mluvili příliš potichu, takže je nebylo slyšet. Občas se významně zadívali na Cathliu, nakonec mu Wichiten lípla pusu na čelo a Matthew odjel.

,,Všichni všechno nakoupeno?" zašklebila se Wichiten na svoji tašku.

,,Ta holka je šílenec," pípla potichu Cathlia.

,,No, vzhledem k tomu, že to dost vydělává," nechala vyznít do prázdna.

,,Jednoduše řečeno kombinuje to, co ji baví a vydělává na tom" převedla to Serenity.

,,Aha," pokývala hlavou Cathlia.

,,No jo. Serenity taky vyrábí hezké náhrdelníky," usmála se ještě Wichiten. Cathlia jen pokývala hlavou.

,,Jinak, měla by ses zase objevit doma, aby neměli starosti," napadlo Serenity uprostřed obývacího pokoje.

,,To je pravda, zítra... zítra je navštívím," rozhodla se Cathlia. Wichiten i Serenity se usmály.

,,Ale nejdřív si uděláme večeři a zasedneme k televizi... dneska dávají komedii," ušklíbla se zvesela Wichiten.

,,Co chcete k večeři?" zeptala se Serenity mířící do kuchyně.

,,Co uděláš," ozvalo se dvojhlasně. Cathlia se posadila ke stolu a otevřela deníček. Napsala dnešní datum a pomalu začala psát, co se dozvěděla a třídila si tím myšlenky. Nebylo to holčičí gesto, psát si deníček, bylo toho na ni tolik, a když psala, vše se jí zdálo jednodušší.