Ve svitu luny

Jedenáctá kapitola

Cathlii místo Shromáždění připomínalo obří arénu. Nebo Koloseum, nebo křížence Kolosea a arény pro bojové sporty. Posezení pro ,,normální" členy komunity bylo v půlkruhu, který byl vytesán do skály. Přímo naproti tomu byla druhá skála, která byla rovně, byla tam čestná místa, nejen pro ni a její kamarády, ale i pro hlavní osobnosti svých... Cathlia by to popsala jako druhy. Seděla nejblíže k radě Starších, asi na nejvýznamnějším místě. Poblíž ní byla Wichiten, Serenity a Matthew, ve své vlčí podobě. Dále od nich zahlédla několik upírů, sukub, elfů v různých oděvech a kněží. Další druhy nepoznávala, ale na významnějších místech jich sedělo asi sto.

Poté tu bylo něco, jako řečnické podium, a z druhé strany bylo dvacet sedadel, pro celou radu. Cathlii zarazilo, že celá rada Starších nevypadala až tak staře, jak si myslela. Čekala seschlé staré důchodce, ale rada působila mladě. Tedy, museli být staří, ale vypadali trochu jako šedesátníci, co o sebe pečují, a i když mají hromadu vrásek, je to jen znak toho, že toho mnoho prožili a mnoho toho vědí.

Věděl, že by se měla soustředit na celé Shromáždění, zvláště když je její první, ale nemohla si pomoct. Stále přemítala nad oním chlapcem, se kterým se srazila. Ani neznala jeho jméno, nepromluvila s ním, ale stejně jí přišlo, že o něm ví všechno.

„A mezi další novinky patří to, že byla přivedena Vyvolená," až tato věta jí vytrhla z přemýšlení. Podívala se do popředí. Všechny oči se na ní dívaly. Ze strany k ní jeden ze Starších natahoval ruku. Cathlia se rozhlédla po ostatních. Všichni na ni napjatě koukali, a tak se pomalu zvedla a podala mu svou. Vytáhl ji k těm všem. Cathlii polil studený pot, snad po ní nebudou chtít nějaký proslov. Už tak na ní upíralo pohled pár set lidí.

„Jak víme, že je Vyvolenou?" ozval se lehce arogantní hlas. Ten Cathlia poznala. Patřil otci Wichiten.

„Má přívěsek a Shi Tenshi ji poznala," zněla jednoduchá odpověď.

„Shi Tenshi... bláznivá kněžka uzavřená na poli s dvěma strážci z každé strany, té bych věřil," odfrkl si rusovlasý upír, ale posadil se. Cathlia zamrkala. Tohle jí přišlo šílené.

„V pořádku? Normálně to tu bývá klidné, ale dnes jsou všichni napjatí. Nikdo neví, co od tebe čekat," vysvětlil jí jeden ze Starších polohlasně.

„Můžu vás uklidit, ani já nevím, co od sebe čekat," pověděla mu popravdě Cathlia a pár lidí se zasmálo. Ta stísněná atmosféra se tímhle trochu uvolnila, za což byla Cathlia ráda, nezvládala to množství lidí, a být středem pozornosti už vůbec ne. Naštěstí se mohla opět posadit a přemýšlet nad vším, dokud rada neskončila.

Po radě čekalo na Cathlii trochu nešťastné seznamování, mnoho jmen a mnoho tváří si nedokázala zapamatovat, navíc nikde neviděla své kamarádky, nebo Caiuse či Matthewa, kteří by ji podpořili. Byla proto v tom davu sama a musela odpovídat na všetečné otázky, které jí pokládali. Také jí nebylo příjemné, že se jí každý ptal na babičku, a odpovídat pokaždé, že je po smrti, a která choroba si ji vzala pro ni bylo psychicky náročné.

Naštěstí se celým davem protlačila Wichiten i Serenity.

„Omlouváme se, ale již je pozdě a bereme Cathlii sebou. Je pod naší ochranou, a nejen pod vaší. Poblíž mého domu hlídkují vlkodlaci pod velením Matthewa, takže se nemusíte bát, dokud bude s námi, nikdo jí nezkřiví ani vlásek," usmála se mile Wichiten. Cathlia se rozloučila se všemi a s vděčným pohledem, který věnovala oběma dívkám, se vytratily.

„Děkuji. Bylo to šílené, pořád po mně něco chtěli a já kolikrát ani nevěděla co," oddychla si Cathlia.

„Za málo, cítila jsem tvoji úzkost, ani nám se tu nelíbí," usmála se na ni tmavovláska, zatímco Wichiten připravovala vše k teleportaci. Rychle provedla přivolání elementů a jen se vesele ušklíbla, než se vše Cathlii rozmazalo před očima.

Objevily se v obývacím pokoji v domě, který dívkám patřil.

„Máš hlad?" Zeptala se jí Serenity mile. Cathlia jen zavrtěla hlavou.

„Omlouvám se, bylo toho na mě mnoho. Půjdu se odstrojit a ulehnu. Mám hlavu jako pátrací balón," zasmála se.

„Jasně, dobrou noc," usmála se Serenity a Wichiten jen přikývla, jelikož měla plnou pusu jídla, to už ale byla Cathlia napůl cesty do svého pokoje, kde ze sebe sundala ty nádherné šaty, odlíčila se a v pohodlném pyžamku si lehla do postele.